50. a 60. léta: Přes „drambalet" k „nové vlně" a zpět k jistotě baletní klasiky (Balet NdB 100 let: část čtvrtá)

Po náhlé smrti osobnosti Iva Váni Psoty se brněnský balet dostal do pozice „sirotků“. Ansámbl otřesený Mistrovou smrtí a oslabený i mnoha odchody tanečníků nutně potřeboval nové umělecké vedení, šéfa i choreografa. Vedení divadla se rozhodlo hledat v domácích zdrojích. Jakýmsi interním konkurzem na post šéfa a choreografa byl složený večer, ve kterém se uvedli Rudolf Karhánek s Šeherezádou Rimského-Korsakova, Růžena Ellingerová se Zbojnickou Vítězslava Nováka, Mira Figarová s Čajkovského Italským Capricciem a Jiří Nermut s Chačaturjanovou Maškarádou. Tento neoficiální konkurz vyhráli Rudolf Karhánek a Jiří Nermut. Prvnímu přinesl místo uměleckého šéfa a oběma pak choreografické uplatnění. Po třech sezonách se jejich role obrátily, Jiří Nermut se stal šéfem, oba ale zůstali stálými choreografy souboru po celá 50. léta.