70. a 80. léta: Návrat ke klasice, dramatickým a angažovaným baletům a nástup silné generace tanečníků

  • Coppélia 1970_5.jpg
  • Dialog_1981_4.jpg
  • SachKrali-NDB1980-ZHanzlovsky,JMatejova-fRSedlacek.jpg
  • Spartakus1975.jpg
  • Legenda o lásce 1988 - Vejsada, Zejdová.jpg
  • LabutiJezero1976-Foret jako princ.jpg
  • Petruska1989-IPrikasky-fVVanak.jpg
  • RaJ-NDB1978-LJarosikova,ZHanzlovsky-fRSedlacek.jpg
  • Spící 84M. Jedličková,Z. Kárný.jpg
  • Šach_králi_1980_6.jpg
  • 1_Romeo a Julie 1978.jpg
  • 2_Othello 1974.jpg
  • 6_Othello 1974.jpg
  • LabutiJezero1976.jpg
  • Matčino pole 1977 - Z. Hanzlovský, J. Bařinková.jpg
1 2      ››

Rychlé střídání uměleckých šéfů není to, co by jakýkoliv umělecký soubor potřeboval ke svému růstu. Po politicky motivovaném odchodu Luboše Ogouna se do čela souboru opět postavil Miroslav Kůra, aby byl po třech letech vystřídán Jiřím Němečkem, choreografem a dlouholetým uměleckým šéfem Baletu Národního divadla. Ale i ten se v Brně „zdržel“ jen pouhé tři roky a vedení souboru po něm převzala Olga Skálová, která se jako významná interpretační osobnost Národního divadla v Praze a českého baletu vrátila do svého rodného Brna, odkud po smrti Ivo Váni Psoty odešla. Její umělecké působení v čele souboru pak patří k těm nejdelším a ukončila ho až změna ve vedení divadla a baletního souboru po listopadu 1989.

  

text: Karel Littera
foto: archiv NdB

   

Je jasné, že toto rychlé střídání uměleckých šéfů a jejich koncepcí spolu s utužením politického režimu v širších souvislostech mělo na dramaturgii souboru vliv. V repertoáru tohoto období se objevila díla angažovaná až propagandistická, notný doušek sovětské baletní tvorby, samozřejmě klasika, ale byl oprášen i odkaz souboru Les Ballets Russes a jeho následovníků. Spravedlivě musíme přiznat i významné počiny, mezi něž jistě patří světová premiéra baletu Bohuslava Martinů Šach králi v choreografii Luboše Ogouna symbolickou tečku tvorby v období nesvobody a zároveň za ideově i umělecky nový začátek porevolučního období brněnského baletu můžeme považovat inscenaci Stravinského Petrušky v choreografii Libora Vaculíka z jara roku 1989. Vaculíkovo pojetí Petrušky jako osamoceného hrdiny bojujícího s politicko‑mocenskou Hydrou jako by představovalo aktuální společenskou situaci v zemi a silně rezonovalo v tehdejším kulturním a uměleckém prostředí i v nadšeném, metaforou uchváceném obecenstvu.

I když v historii Baletu NdB nemůžeme toto období považovat za zvlášť výrazné na poli tvorby a dramaturgie, zřetelně se prosadily opět nové generace tanečníků vládnoucí silnou klasickou technikou a interpretačními kvalitami na vysoké úrovni. Jména vedoucích sólistů souboru představujících hlavní a titulní role repertoáru, jako byli Jarmila Bařinková, Marie Šlezingrová, Vlasta Benešová, Lenka Jarošíková, Ludmila Ogounová, Julie Kubaláková nebo Soňa Zejdová, stejně jako Zdeněk Hanzlovský, Pavel Foret, Jiří Kyselák, Zdeněk Kárný, Igor Vejsada nebo Antonín Michna a další, z dějin baletu nezmizí.

Konec tohoto období pak přinesl změny nejen ve sféře politické a společenské, ale razantně zasáhl i do oblasti kultury. Balet NdB byl stejně jako jednotlivci i instituce postaven na startovní čáru v nových podmínkách. Ale o tom až v poslední kapitole jeho historie.

   

ZPĚT