Výročí 110. narozenin legendy brněnského a českého baletu Ivo Váňi Psoty!

  • Ivo Váňa Psota
  • Ivo Váňa Psota
  • Ivo Váňa Psota

Legendární tanečník a choreograf 

„Ve spojení s hudbou a poezií státi se prostředníkem mezi tragédií a obecenstvem. ...Takový byl a je účel tance", to jsou slova slavné tanečnice I. Duncanové, která se stala uměleckou metou legendárního tanečníka a choreografa Ivo Váni Psoty.

Narodil se 1. května 1908 v Kyjevě na Ukrajině, kde byl jeho otec profesorem, ale mladí prožil v Přerově. Tady si jeho matka otevřela baletní školu.

V letech 1919–1923 absolvoval Ivo Váňa Psota baletní školu A. Bergera a byl angažován do baletního souboru Národního divadla v Praze. V roce 1926 odešel do Brna a již za dva roky ho ředitel brněnského divadla František Neumanna jmenoval šéfem baletu a navrhl Psotovi umělecké jméno Ivo Váňa.

Jeho první choreografií byl Ravellův La Valse, později Slovanské tance A. Dvořáka, Česka svatba J. Bendla a Coppélia L. Deliba. Jako choreograf nastudoval rovněž balety v operetách. Významným choreografickým počinem byla premiéra Signoriny Gioventú V. Nováka v roce 1930, kterou obnovil v roce 1937.

V roce 1932 nastoupil I. V. Psota angažmá v Les Ballets Russes de Monte Carlo a nastává významná tvůrčí etapa v jeho uměleckém životě. Ve skvělých tanečních kreacích uplatnil své schopnosti charakterního i komediálního tanečníka. S tímto souborem absolvoval řadu uměleckých zájezdů v Evropě i zámoří. Zahraniční kritika ocenila I. V. Psotu jako světového tanečníka a mistra svého oboru. V roce 1936 se vrátil do Brna a ujal se vedení baletního souboru. První Psotovou choreografií po návratu ze zahraničí byl Sirotkův sen J. Kvapila v režii R. Waltra. Z dalších choreografií to byl např. Schumannův Karneval nebo Divadlo za branou B. Martinů. Nesledoval Janáčkův Rákoš Rákoczy, Slovanské tance A. Dvořáka a původní premiéra baletu S. Prokofjeva Romeo a Julie či Z pohádky do pohádky O. Nedbala.

I. V. Psota tančil všude hlavní role, někdy i více postav. V roce 1941 odjíždí do Spojených států amerických a přijímá angažmá jako režisér Ballet Theatre v New Yorku, kde uvedl Dvořákovy Slovanské tance po názvem Slavonica.

V roce 1941 přešel k soubor Original Ballet Russe, kde se stal Maitre de ballet, choreografem a zástupcem šéfa baletu de Basila. Za jeho spolupráce s tímto uměleckým tělesem se zrodilo několik baletů, z nich nejvýraznější byl balet Yona, který se stal národním baletem Brazílie. I. V. Psota odmítl nabídky ředitele divadla Colón v Buenos Aires Grazzi Diaze na místo šéfa baletu i nabídku Národního divadla v Praze a v roce 1947 se vrátil do Brna. Z této doby si připomeňme jeho ojedinělé a mistrné chorografie baletů, jako byly Čajkovského Labutí jezero, Spící krasavice a Symfonie života na hudbu Páté symfonie P. I. Čajkovského, Pohádka o Honzovi O. Nedbala či Král Ječmínek K. Horkého.

Odborná kritika oceňovala I. V. Psotu jako vynikajícího tanečníka, zejména jeho techniku nohou, rovnoměrnou práci paží, hru prstů, schopnost mimické charakterizace ve tváři. Byla mu vlastní úžasná lehkost pohybu, pružně skákal a rozšířil svůj taneční výraz o prvky dramatické.

9. února 1952 tančil naposledy, kdy zaskočil za sólistu, který zmeškal letadlo. Za pouhý týden po tomto představení – 16. 2. 1952 náhle umírá. Ivo Váňa Psota se zapsal do historie divadelnictví jako zakladatel moderního českého baletu.

Autor: Eva Šlapanská