Anna Karenina

Karenina jako vztahový kabaret

V oblaku dýmu z parní lokomotivy přijíždí do Moskvy Anna Karenina – to je ale téměř to jediné, co v čerstvé inscenaci brněnské Reduty odkazuje k Rusku devatenáctého století. Proslulý Tolstého román se na jeviště dostává v české premiéře dramatizace německého divadelníka Armina Petrase a v režii Daniela Špinara.
Petrasův text se netváří jako tradičně vystavěné realistické drama. Z Tolstého si bere jen sedm ústředních postav: trojúhelník Anny, jejího manžela Karenina a milence Vronského doplňuje rozpadající se manželská dvojice Stefana a Dáši, dívka Kitty a její nápadník Levin. S nimi rozehrává něco, co dramaturgyně Dora Viceníková vcelku případně nazývá "vztahovým kabaretem". Je to Anna Karenina ryze současná; břitký, tísnivý, ale i ironický pohled na lásku dnešní doby. Tolstoj se tu potkává třeba se světem Marberovy hry Na dotek: posedlost, ke které láska vede, umí být i povážlivě obscénní.
Scéně Henricha Borárose dominuje obří bílá stěna v pozadí. Na ni postavy uhlem vyjevují své pocity, malují sprosté obrázky a píší dětinské vzkazy o ostatních – Kitty píše "Anna je kurva", Vronský to za chvíli přemaluje: "Anna je krásná". Je to portrét toho nedospělého, sobeckéanna ho v nás všech; to je bezpochyby jedním z témat, která inscenací prochází. Špinarově inscenaci je vlastní jistý ironický odstup, zároveň si ale uchovává nepochybný emoční náboj. Je to zásluhou mimořádně šťastného obsazení: na jevišti se sešli herci schopní zahrát nepovrchně i v leckdy poměrně stylizovaném tvaru.
Titulní roli hraje Tereza Vilišová – její Anna je aristokratickou kráskou ve zbytečně slavnostní večerní róbě, umí být vášnivá i chladná. Pohrdavý výsměch, s nímž odmítá pokus svého manžela o usmíření, patří k nejsilnějším momentům večera. Nestrhává na sebe vždy nutně pozornost – o to víc vynikne její závěrečný monolog, při němž stojí osamocená uprostřed jeviště a míří na ni sedm mikrofonů. Je to tragická scéna formou stand up comedy: málokde je proklamovaný "kabaretní" tvar viditelnější.
Martin Sláma hraje Karenina jako skutečně milujícího, byť poněkud odtažitého manžela, který ale zároveň přemýšlí o společenských důsledcích Anniny nevěry. Ty jsou dnes ovšem jiné než v devatenáctém století: "Budu z toho mít problémy, nejen proto, že mě odvádíš od práce tím, že mi trháš srdce, ale taky proto, že se na mě vykašlou všichni kolegové, protože tahle společnost nestrpí nikoho, kdo se neumí usmívat." Kromě Karenina představuje zároveň i jejich malého synka – nikoliv parodicky, nýbrž s bezelstnou upřímností.
Vronský Jiřího Vyorálka je potom poněkud chladným a nepříliš sympatickým playboyem, který své city na povrch příliš nepouští. Zbytek obsazení nikterak nezaostává. Zaujme Julie Goetzová v roli zklamané, jaksi pubertálně popudlivé Vronského exmilenky Kitty, nebo Gabriela Mikulková jako lehce trpitelská podváděná Dáša. Jejího manžela Stefana hraje jako jízlivého glosátora Petr Bláha. Kittyin nápadník Levin je v podání Jakuba Gottwalda lehce ošuntělým dlouhovlasým intelektuálem, který se zapomněl snad někde v sedmdesátých letech.
Díky těm všem – a díky Špinarově vynalézavé, metaforické režii, která se nebojí vtipu ani patosu – je brněnská Anna Karenina jedním z výrazných divadelních zážitků sezony.

Michal Zahálka

Hospodářské noviny, 11. 5. 2012