Byli jsme v Mahenově divadle...

Milí diváci, přinášíme Vám vyprávění dětí ze III. A Základní školy Brno, Palackého 68. Našim nejmenším divákům moc děkujeme za reakci a Vás srdečně zveme na dnešní reprízu!

 V pátek 10. ledna jsme šli do Mahenova divadla. Dávali Ostrov pokladů.

Šli jsme třeťáci, páťáci a deváťáci. Byly i naše paní učitelky. Samir nebyl. Škoda. Bude mu to chybět, šel Dan. Jeli jsme jedničkou na Malinovského náměstí, tam vystoupili. Přešli koleje. Tam bylo Mahenovo divadlo. Divadlo je velké. Je staré 133 let. Je z cihel a kamenů. Přišli jsme do šaten. Sundali si bundu, čepice, rukavice a šálu. Boty jsme si nechali. Pak jsme šli po schodách a vyfotil nás pan fotograf se zpěváky. Paní učitelka je zná (Hana a Petr Ulrychovi). To bylo hustý.

Šli jsme do prezidentské lóže a pak sedli na místa. Než jsme vstoupili, museli jsme paní uvaděčce ukázat lístky. A pak to začalo. Přišla tam paní Bradávková a pán. Pán má na nás soutěž, pár otázek. Jak se jmenuje to divadlo? Odpověděli jsme mu. Přišli herci. Byla tam maminka a přišel tam její syn Jim. Bylo mu 13. Byli v hospodě. Přišel host a dali mu pokoj. Byl to pirát kapitán a měl mapu pokladu. Přišli další piráti a dali mu černou známku a zastřelili ho. Chtěli mapu. Jim ji vzal. A pak ten Jim přišel k jinýmu kapitánovi. Byl hodnej. Mapu mu ukázal. On pak chtěl najít ten poklad. Potom najali loď. A pak pluli a pluli na ten ostrov. Kde byl poklad. Na lodi byl zlej pirát s dřevěnou nohou. Byl to John Silver. A měl tam další piráty a jeden byl Černej pes. Zlej pirát měl pásku přes oko, berlu a kulhal. Měl papouška. Papoušek byl bílej a hezkej. Křičel, že krade! Jim slyšel piráty, co si povídali. Vylezl z toho sudu až odešli. Aby ho piráti nezpozorovali. Potom tam začali střílet. Pak šli na ten ostrov. Tam našli trosečníka Bena. A začal Jimovi pomáhat. Vzal si pistoli a střílel a zastřelil ty piráty. A toho jednoho piráta tam taky zastřelil. Poklad nenašli. Bylo to někde jinde, ten poklad. Kopali na špatným místě. Zlý piráty potrestali. No co, zasloužili si to. Nechali je na ostrově. Dopadlo to dobře. Už se nehádali, měli se rádi. Přišli ti herci a uklonili se. Zatleskali jsme.

Dostali jsme od slečen bonbóny, protože jsme uhodli hádanku. A potom jsme se šli oblíct do šaten. A potom jsme na zastávce čekali na tramvaj. Byla tam revizorka, ale vona nechtěla po nás ukázat lístky. V pořádku jsme dojeli do školy, nikdo se neztratil. Bylo to pěkný. 

Davča: „Líbilo se mi divadlo. Byly tam zlaté lustry a zlaté zdi a zlaté stropy a schody. Balkóny byly vysoký a na zemi byl červenej koberec.“

Natálka: „Bylo to hezký. Mě se líbil papoušek.“

Míša: „Mě se tam líbilo jak jsme se fotili. Já jsem na herce mával, aby na mě viděli. A byla tam voda. Pán plul na lodi a ta voda se hýbala.“

Filípek: „To bylo prostěradlo.“

Míša: „Prostěradlo je dobrý, ne doopravdová voda.“

Martinka: „Líbilo se mi, jak oni stříleli po sobě. A byla tam džungle a byl tam had.“

Filípek: „Mě se to střílení nelíbilo. Jak mířili na sebe, to bylo nehezký. Měl jsem strach, že se propadne balkón. Líbila se mi ta pirátka, jak zpívala.“

Klaudinka: „Mě se tam líbilo, jak tam stříleli, ale trochu jsem se lekla a bála. Bylo to nahlas. Líbilo se mi, jak tam hráli.“

Kolektiv dětí ze III. A (dle vyprávění zapsala M. Hájková)

ZŠ Brno,
Palackého 68