CENAMI ALFRÉDA RADOKA OVĚNČENÝ ŠTĚPÁN PÁCL PŘIVEZE DO BRNA IVANOVA

Již tuto neděli budete mít možnost zhlédnout představení Národního divadla moravskoslezkého Ivanov. Nenechte si ujít tento jedinečný zážitek!

Čechov je neuvěřitelný. Promýšlet jeho hry je jako pokládat se do vany s horkou vodou," říká v rozhovoru režisér Štěpán Pácl, divadelními kritiky dvakrát oceněný jako talent roku.

Režisér a ředitel společnosti Masopust Štěpán Pácl (*1982) na sebe upozornil záhy po absolvování oboru režie činoherního divadla na pražské DAMU inscenacemi českých současných autorů: Radmila Adamová: Holky Elky (NDM, zkušebna Divadla Antonína Dvořáka, 2006), Magdaléna Frydrychová: Dorotka (Švandovo divadlo Praha, 2008) a Josef Topol: Konec masopustu (divadlo DISK Praha, 2008). Za poslední dvě inscenace obdrželCenu Alfréda Radoka 2008 v kategorii Talent roku. Stejnou Cenu získal i o dva roky později v roce 2010 (jako doposud jediný divadelník) za pozoruhodnou inscenaci Krvavé křtiny (Národní divadlo moravskoslezské), která se objevila i v žebříčku nejlepších inscenací Divadelních novin za rok 2010, a za inscenaci Ibsenova dramatu Brand-Oheň (Prostor Preslova 9, Praha 5, 2010).

pacl_radok.jpgpacl_prvn_____ten___zkou__ka.jpg
Štěpán Pácl přebírá Cenu Alfrada Radoka                         Štěpán Pácl na první čtené zkoušce ke hře Ivanov


Jak to bude s Čechovovým Ivanovem? Inscenační tým je mladý, jsou to více méně všechno vaši spolužáci, můžeme se těšit na generační divadlo?

Chci přes Ivanovův příběh nahlédnout dnešní svět, ten vnější, ale hlavně ten vnitřní. Jde tedy o vyprávění příběhu, posun v scéně a kostýmech směrem k dnešku jde po tématu hry, neznásilňuje ji, ani nedekonstruje. Celý ten Čechovem popsaný svět je plný inteligentních a vzdělaných lidí, kteří z lidské slabosti utíkají před skutečnými problémy do bezpečných úkrytů zábavy, množení a hromadění peněz a snášení pomluv. Ivanov se snaží v takovém světě se zorientovat, ale poněkud zmatený sám v sobě, tedy není to jednoduché.

V Ivanovovi často zazní slovo nuda a také se objeví nápoj vodka. Ptám se proto, že v roli Ivanova uvidíme Tomáše Jirmana, který se díky inscenaci Moska → Petušky a teď i Ivanova pomalu „zaškatulkovává“ do ruských pijáků vodky.

Tomáš je myslím přesným představitelem Ivanova a nemluvím teď o vodce. Ostatně, neznám ruskou hru, kde by vodka nefigurovala. Víte, ale zrovna Ivanova po vodce bolí hlava a tak tam mezi jinými postavami, které se z problémů „vypijou“, bloudí a abstinuje.

Režisér Petr Lébl řekl, že Anton Pavlovič se pro něj stal „lehkou drogou“. Ivanov je váš první Čechov, se kterým se potkáváte, cítíte to stejně? 

Čechov je neuvěřitelný. Zobrazuje vlastně nudu a nic nedělání a přitom vnitřní dramatika jeho postav je mimořádná. Jeho postavy nejsou ani andělé ani démoni. Ano, je drogou, protože si lze ujíždět na té jemnosti, jednotlivých detailech a provázanosti motivů. Promýšlet Čechovovy hry je jako pokládat se do vany s horkou vodou.

Jak se vám v Ostravě pracuje?
Velmi dobře. Soubor je silný a dobře sehraný. Je tu možnost pracovat s velkou hereckou zkušeností.a stavět na tom, co ti lidé umí a co sami mohou do inscenace přinést. 

Dramaturg inscenace Marek Pivovar slibuje, že se v Národním divadle moravskoslezském bude Ivanov hrát jako komedie. Je to tak?

Ivanov není situační ani konverzační komedie. Ale jednotlivá lidská setkání v této hře jsou založena na trapasu nebo na směšném neporozumění. Čechov má v sobě ironický humor, a vlastně to byl i jeden z důvodů, proč jsme s Markem Ivanova vybrali.

                                                                                                                         Převzato z ndm.cz

Národní divadlo moravskoslezké Ivanov, 10 března od 19:00 v Mahenově divadle.