Daniel Špinar: Mám rád pestrost a změnu

Rozhovor s Danielem Špinarem k premiéře inscenace VALMONT v Divadle Reduta.

Po studiích herectví vystudoval Daniel Špinar také režii činoherního divadla na DAMU. V roce 2002 založil spolu se svými kolegy z DAMU občanské sdružení Divadlo VALMET.  V roce 2003 získal na studentském festivalu ZLOMVAZ cenu časopisu REFLEX za nejlepší herecký výkon. V letech 2008 – 2010 působil jako kmenový režisér Divadla na Vinohradech. Zde nastudoval Büchnerova Vojcka, kterého kritika vyznamenala Cenou Alfréda Radoka. Od roku 2010 je na volné noze.

Tvorbu jedné z nejvýraznějších režijních osobností současnosti pozná brněnské publikum v této sezoně hned dvakrát. Nejprve začátkem listopadu, kdy bude na jevišti Divadla Reduta poprvé uvedena Špinarova vlastní adaptace de Laclosova románu Nebezpečné známosti (premiéra v pátek 4. listopadu 2011).

 Text: Lenka Suchá

Inscenace Valmont je vaší první spoluprací s divadlem Reduta. Jak k navázání kontaktu došlo?

Poprvé budu pracovat nejenom v divadle Reduta, ale i v samotném Brně. Jako rodilý Pražák jsem si myslel, že v Brně panuje takové to protipražské klima, protože se mi poměrně dlouho jakákoli práce v Brně vyhýbala. A najednou mě dramaturgyně Dora Viceníková oslovila, abych tu režíroval - a to hned dvě inscenace v sezóně. Musím říct, že se na Brno těším. Vždycky mi tohle město bylo sympatické.

De Laclosovu hru Nebezpečné známosti jste nazkoušel ve vlastní úpravě v roce 2002 ještě za studií na DAMU. Co vás na tomto textu tolik fascinuje a přitahuje?

Je pravda, že k tomuto tématu se během svého života neustále vracím. Kromě již zmiňované inscenace jsem dělala i Kvartet od Heinera Müllera. Samotnou knihu jsem četl nesčetněkrát. Nejvíc mě na této látce fascinuje, jak postavy hry lehkomyslně hazardují s emocemi a city druhých, aby nakonec zjistily, že tím nejvíc ubližují samy sobě. Jde skutečně o nebezpečnou hru, která má v našem případě tři hráče a jediné pravidlo: nezamilovat se.

Jak moc budete při novém nastudování v Divadle Reduta z této tehdejší verze vycházet?

Zůstává pouze samotná dramatizace, všechno ostatní se vzhledem k desetiletému odstupu vyvinulo naprosto rozdílným směrem. Myslím, že jsem přeci jenom trochu dozrál. Pokud si vzpomínám, tehdy jsem tuto hru prožíval víc romanticky, teď ji vnímám mnohem víc realističtěji, syrověji a krutěji.

Je známo několik filmových verzí Nebezpečných známostí. Do jaké míry vás při přípravě inscenace ovlivnily?

Vím, že mě hodně zasáhl film Nebezpečné známosti od Stephena Frearse s Malkovichem a Closeovou. Je to nesmírně moderní a nadčasový film. Naopak mě velice zklamal Formanův Valmont. To pro mě byla taková plytká růžová knihovna - možná i proto, že se scénář příliš nedržel stylu a obsahu románu. Film je ale naštěstí jiné komunikační médium než divadlo, takže mě v žádném případě v přípravě inscenace neovlivňuje.

Jak se vám spolupracuje s Janou Pidrmanovou, která vytvoří ve Valmontovi jednu z hlavních rolí?

S Janou jsem studoval čtyři roky na DAMU, takže se známe poměrně dobře. Osobně i pracovně. Jana je charismatická, půvabná a především křehká herečka. Režisér s ní musí pracovat spíše opatrně, pomalu našlapovat... Vždycky mě ale znovu a znovu nakonec překvapí svou vnitřní silou a autenticitou. Jsem přesvědčený, že pro Tourvelovou je naprosto ideální představitelkou.

Inscenoval jste už klasické texty i současná dramatická díla. Co je vám bližší?

Baví mě obojí, respektive se snažím o to, abych jednotlivé úkoly střídal. Myslím, že se tím udržuju celkově víc v pohotovosti a méně opotřebovávám materiál. A je to taky určitě mnohem zábavnější. Mám rád pestrost a změnu.

  reduta_interview_foto_david___pinar_IMG_0360_1_.jpg