David Kaloč, Národní divadlo Brno

David Kaloč

V NdB v současnosti hraje v těchto inscenacích:

HANA: Ervin / kapitán Horník / Muž na ulici / Zapisovatel
JÁNOŠÍK REVISITED: Horní chlapec
JE TŘEBA ZABÍT SEKALA: Hospodský
KRÁLOVA ŘEČ: David, princ velšský
MARIE STUARTOVNA: Wilhelm Davison, státní tajemník
MILENCI NEBES: Anselme Deburau
MNE BLESK SE DOTEKL: chór, Eduard Bass, Eskymo Welzl, slepice
OSTROV POKLADŮ: Hands, pirát
PETROLEJOVÉ LAMPY: Wurm
VŠELIJAKÁ KOUKÁTKA
ŽELARY: Doktor Beníček

Narodil se v Brně, jeho otcem je režisér Zdeněk Kaloč. David se rozhodl jít ve šlépějích svého otce a vystudoval herectví na brněnské Konzervatoři. Od 1. prosince 1994 je členem činohry Národního divadla Brno. Následně na sebe výrazně upozornil v Bratrech Karamazových jako Aljoša a coby Števa v Její Pastorkyni Gabriely Preissové. V Merlinovi Tankreda Dorsta ztvárnil Sira Mordreda. K jeho významným rolím dále nepochybně patřil Stanislav v Cocteauově Dvojhlavém orlovi, Yossarian v Kellerově Hlavě XXII či titulní role v Dostojevského Hráči. Několikrát se ve své herecké kariéře setkal s dílem Williama Shakespeara: bylo to například v Demetriovi ze Snu noci svatojanské, v Lucenciovi ze Zkrocení zlé ženy, v Laertovi z Hamleta či v postavě Franka Broda z Veselých paniček windsorských. Byl Náčelníkem chóru v Sofoklově Antigoně, učitelem v Dürrenmattově Návštěvě staré dámy, Porotcem číslo 5 v Dvanácti rozhněvaných mužích. V Drdových Dalskabátech vytvořil roli Ichthuriela, který se převtělil do postavy Ignáce Louly. V Redutě hrál roli Etienna v Carrierově Terase a v několika postavách jsme ho mohli vidět ve Hře o Janáčkovi Ludvíka Kundery. V Groszmannově a Šotkovského adaptaci Goldoniho Náměstíčka hrál bezdomovce Beppeho, v Drábkově inscenaci Furianti 2008 Matěje Šumbala.

Moje cesta k divadlu rsp. do NdB:

Konzervatoř Brno

JAMU

Divadlo Bratří Mrštíků

Národní divadlo Brno

Divadelní role, na kterou nejraději vzpomínám

(v inscenacích, které se už se nehrají – bez ohledu na divadlo, kde vznikly)

Špagato, Carlo Goldoni: Treperendy, režie: Martin Čičvák, Národní divadlo Brno, 2003.

Aljoša, Fjodor Michajlovič Dostojevskij, Bratři Karamazovi, režie: Zdeněk Kaloč, Národní divadlo Brno, 1996.

Reportér, Eric Emanuel Schmitt: Enigmatické variace, režie: Zdeněk Černín. Dvorní divadlo, Lednice, 2011.

V mé cestě k umění mne nejvíce ovlivnil/la (a proč):

Má matka, můj otec a profesoři Milan Wágner a Zdeněk Černín. Protože chtěli.