HVĚZDNÝ TÝM NA JEVIŠTI MAHENOVA DIVADLA

CON AMORE (S láskou) - Světová premiéra 16. 4. 2010

CON AMORE (S láskou)

Jiří Šimáček – Zdenek Merta – Stanislav Moša – Zdenek Plachý


Světová premiéra čtyř významných autorů, jenž každý svým způsobem ovlivnil tvář českého divadla, Zdenka Plachého, Stanislava Moši, skladatele Zdenka Merty a scénáristu Jiřího Šimáčka přináší na jeviště Mahenova divadla tři uchvacující příběhy tragických podob lásky – Tosca, Tristan a Isolda, Evžen Oněgin. V silně sugestivní inscenaci podtrženou mimořádnou scénografií Daniela Dvořáka a v kostýmech uznávané designérky Lindy Dostálkové se představí celý soubor Mahenovy činohry, který rozehraje vášnivé, emotivní, niterné, něžné i tragické polohy lidské lásky, jenž je tím nejcennějším, co lidi můžou vlastnit.

 

 Světová premiéra 16. 4. 2010, sobota 17. 4. 2010,

pondělí 19. 4. 2010, čtvrtek 29. 4. 2010

Moša – Merta – Plachý - Šimáček

Stanislav Moša

Ředitel a režisér Městského divadla Brno, textař a libretista, narozen roku 1956 v Novém Jičíně.

Po absolvování gymnázia vystudoval hudebně-dramatický obor Státní konzervatoře v Ostravě a poté činoherní režii na brněnské JAMU. Po ukončení vysoké školy nastoupil v roce 1983 jako režisér do tehdejšího Divadla bratří Mrštíků. V letech 1984 - 1994 působil také jako pedagog na brněnské JAMU a tři roky vedl jako umělecký šéf Činoherní studio JAMU - Martu. V roce 1990 se stal uměleckých šéfem Divadla bratří Mrštíků a o dva roky později ředitelem Městského divadla Brno.

Jako režisér má na svém kontě více než sto dvacet inscenací, a to nejen v našich divadlech, ale i v zahraničí (Německo, Itálie, Slovinsko, Slovensko, Chorvatsko, Holandsko, Portugalsko, Španělsko). Vedle činoherních režií (např. A. Casona: Dům se sedmi balkóny a Jitřní paní, J. Schmidt: Třináct vůní, J. Bouček: Noc pastýřů, B. Hrabal: Něžný barbar, A. Jirásek: Lucerna, N. V. Gogol: Revizor, S. Shepard: Mámení mysli, V. Nezval: Manon Lescaut, E. Rostand: Cyrano z Bergeracu, W. Shakespeare: Romeo a Julie, J. Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka, W. Shakespeare: Jindřich VIII., Richard Bean: Novomanželské apartmá, F.Mitterer : V Jámě lvové), se věnuje také režii muzikálů.

V Městském divadle Brno inscenoval například muzikály West Side Story, My Fair Lady, Sny svatojánských nocí, Radúz a Mahulena, Babylon, Svět plný andělů, Koločava, Jesus Christ Superstar, Josef a jeho zázračný pestrobarevný plášť, Čarodějky z Eastwicku. Stanislav Moša je také režisérem úspěšného koncertního představení Muzikály z Broadwaye (2002), s nimiž se brněnský soubor úspěšně představil jak brněnskému, tak zahraničnímu publiku po celé Evropě.

Stanislav Moša je však také vynikajícím autorem, jako libretista a textař především ve spolupráci se Zdenkem Mertou a Petrem Ulrychem. V činohře dosáhla největšího ohlasu jeho vlastní dramatizace románu Ivana Kříže Pravda o zkáze Sodomy. V oblasti muzikálu vytvořil již mnoho zajímavých projektů - se Zdenkem Mertou Sny svatojánských nocí (1991), scénické oratorium Bastard (1993), muzikálovou operu Babylon (1998), muzikál Svět plný andělů (2000) a pohádkový muzikál pro děti Zahrada divů (2004). S Petrem Ulrychem napsal muzikálovou baladu Radúz a Mahulena a na motivy příběhů Nikoly Šuhaje muzikál Koločava (2001), Máj (2004) na motivy díla Karla Hynka Máchy a v roce 2007 uvede tato dvojice hudební dílo Markéta Lazarová. S Milošem Štědroněm napsal Hru o lásce, smrti a věčnosti… Společně se Zdenkem Mertou také připravil megaprojekt Bernsteinovy Mše s více jak 300 účinkujícími na Pražském hradě a v brněnské hale Rondo. Státní opera Praha uvedla v březnu 2005 v Mošově režii operu Zdenka Merty La Roulette, pro kterou sám napsal libreto.

Stanislav Moša stál zároveň za nápadem i realizací provozu Soudobé hudební scény, která vznikla jako druhá divadelní budova Městského divadla Brno, a jejíž provoz byl slavnostně zahájen 2. 10. 2004.

Zdenek Merta

Patří k respektovaným skladatelům a producentům hudebního divadla.

Vystudoval Státní konzervatoř v Praze (varhany a dirigování) - v té době v oblasti showbyznysu dlouhodobě spolupracoval s Petrou Černockou. Po absolvování katedry skladby na pražské HAMU se věnoval vlastním hudebním projektům s různými partnery. V pražské Redutě prezentoval dva autorské programy "Trochu jinak" (s Petrou Janů) a "Premiéra" (se Zorou Jandovou). V té době spolupracoval také s Hanou Hegerovou a krátce uváděl publicistický program o hudbě v Československé televizi.

Napsal několik desítek filmových a televizních partitur, mnoho písní, dva balety a několik komorních i symfonických skladeb. V posledních deseti letech napsal s libretistou St. Mošou pět původních muzikálů pro MDB - "Sny svatojánských nocí" (sedm let také uváděno u Křižíkovy fontány na pražském Výstavišti), "Bastard" (tři letní sezóny uváděno v ND v Praze), "Babylon", "Svět plný andělů" (tři letní sezóny v Divadle na Vinohradech a "Zahrada divů". Za partitury muzikálů "Babylon" a "Svět plný andělů" byl nominován na Cenu Alfréda Radóka.

Od roku 1996 se hraje v Laterně magice představení "Casanova" (scénář a režie Juraj Jakubisko), ke kterému napsal hudbu. V prosinci 2 004 uvedlo Divadlo J.K. Tyla v Plzni jeho operetu "Ferdinand" (libreto Karel Šíp) a v březnu 2 005 Státní opera v Praze jeho a Mošovu operu "La Roulette". Od září 2 006 uvádí MDB také jeho a Šípovu operetu "Ferdinand kd`este".

V roce 1 997 byl spoluproducentem prvního českého uvedení "Mše" L. Bernsteina na Pražském hradě (dirigent C. Richter, režie S. Moša) - na scénickém uvedení tohoto díla se znovu podílel v roce 2001 na festivalu Moravský podzim. Příležitostně publikuje v různých periodikách.

Patří mezi výrazně všestranné hudebníky - mezi jeho poslední aktivity patří autorská i producentská spolupráce se Z. Jandovou na projektu písniček pro děti "Ryba z Havaje", stejně jako autorství symfonického obrazu "The Last Century" (Ze starého světa) nebo skladby "Tance století" pro trubku a orchestr a "Koncert pro elektrickou kytaru a orchestr".

V poslední době učí skladbu na Státní konzervatoři v Praze.

Zdenek Plachý

Zdenek Plachý je rodák z Kroměříže, po maturitě na střední škole vystudoval pedagogickou fakultu – obor Pedagogika uměleckého oboru (hudební výchova). Už v průběhu studia začal komponovat. Po absolutoriu pedagogické fakulty vystudoval hudební kompozici na Janáčkově akademii múzických umění.

V polovině osmdesátých let zakládá spolu se skladatelem Ivo Medkem orchestr pro soudobou vážnou hudbu Art Inkognito. Souběžně je od roku 1987 spoluautorem a hráčem rockové skupiny Dunaj. Je autorem scénické hudby pro režiséry J. A. Pitínského a Vladimíra Morávka.

Od počátku 90. let začíná režírovat vlastní divadelní, rozhlasové a televizní projekty. Například v roce 1992 v Kabinetu múz režíroval vlastní operu Anbetung – opera z viacerých svetov.

V polovině devadesátých let zakládá centrum současného umění v Brně Skleněná louka, kde ročně vystoupí desítky předních českých a zahraničních umělců. V té době pracuje spolu s výtvarníkem Josefem Daňkem na velkých plenérových projektech, jedním z nich byla například Přespolní mše, která byla provedena na kopcích v Moravském krasu.

V roce 1997 natáčí pro Českou televizi dokument Stará a Nová Říše na Moravě, věnovaný osudům a dílu mimořádné osobnosti naší kultury dvacátého století, básníka a knižního vydavatele Josefa Floriana.

S režisérem a scénáristou Jiřím Šimáčkem natáčí ve druhé polovině devadesátých let několik dokumentů pro Českou televizi, například Brněnští Euroindiáni, akční dokumentární thriller Umělci pro NATO nebo Střežený Parnass – investigativní paradokument. Spolu s Jiřím Šimáčkem zakládají Střežený Parnass, autorskou uměleckou organizaci zabývající se tvorbou divadelních her a nekonvenčních multimediálních projektů.

V rámci projektu EU–PHARE organizuje v roce 1999 velký projekt znovunavázání zpřetrhané kulturní spolupráce mezi Brnem a Vídní.

V roce 2000 režíruje v trnavském Divadle Jána Palárika slovenskou národní operetu Mikuláše Schneidera Trnavského. V roce 2002 režíruje svou a Šimáčkovu hru Nepohodlný Indián, na scéně pražského Stavovského divadla realizuje titul Střeženého Parnassu Árie k nezaplacení, projekt, který vznikl společně s německými umělci a za podpory Česko-německého fondu budoucnosti.

V roce 2003 uvádí na scéně plzeňského Divadla J. K. Tyla operu Giuseppe Verdiho Síla osudu.

Ve stejném roce vstupuje poprvé na jeviště Národního divadla Brno svou inscenací hry Michaila Bulgakova Molière s podtitulem Nesmírně romantické drama podle Střeženého Parnassu.

V roce 2004 natáčí pro Českou televizi dokument o vrcholovém sportu Branky, body, paradoxy.

Významný je pro něj rok 2006, ve kterém režíruje v pražském Divadle komedie autorskou inscenaci Střeženého Parnassu Oliver Twist – sociální bondage drama, a poté v historické budově Národního divadla představení autorského tria Petr Kofroň (hudba), Zdenek Plachý a Jiří Šimáček (text) Fantom čili Krvavá opera, které vzbudilo pohoršení u konzervativní části české operní kritiky.

V roce 2006 stejná autorská trojice realizuje na hudební scéně Městského divadla Brno titul napsaný „naproti motivům“ Wolfganga Amadea Mozarta a Emanuela Schikanedera Magická flétna. Inscenace se stala nejvýznamnějším a nejpodnětnějším činem reakce na připomenutí dvou set let od Mozartova narození v brněnském divadelním životě. Po této inscenaci uvádí v netradičních prostorách Husy na provázku svou a Šimáčkovu hru Všechny Shakespearovy ženy.

V následujícím roce uvádí Nepohodlného Indiána na scéně ostravského Divadla Jiřího Myrona, 2. listopadu 2007 pak na činoherní scéně Městského divadla Brno hru dvojice Plachý–Šimáček Deník krále.

Pro Českou televizi vytváří dokument Magický Špilberk a za dokument Pokusná zvířata přebírá na festivalu Academia film v Olomouci z rukou Ivana Havla prestižní cenu za nejlepší přírodovědný dokument roku.

V říjnu 2007 je ředitelem NDB Danielem Dvořákem jmenován šéfem činohry. V předvánočním čase spolu s Danielem Dvořákem uvádí na scéně Mahenova divadla multižánrovou hudebně-‑dramatickou kompozici Česká mše vánoční, která se setkala s mimořádným diváckým ohlasem.

V roce 2008 realizuje úspěšně velké historické drama z období zlatého věku Francie Královna Margot.

Trio Kofroň–Plachý–Šimáček se opět sešlo při vzniku operní inscenace MAI 68. Opera věnovaná reflexi roku 1968, a to jak z hlediska českých událostí, tak v kontextu dění v Evropě, byla uvedena rovněž na scéně Stavovského divadla v Praze a podle očekávání opět vzbudila nesouhlas tradicionalisticky zaměřené části operní kritiky.

V listopadu 2008 došlo k premiéře velkolepého divadelního projektu, společného díla Střeženého Parnassu a Daniela Landy, Tajemství Zlatého Draka. Inscenace se stala divácky nejúspěšnějším představením v celé historii činohry Národního divadla Brno.

 

Jiří Šimáček

Je přátelský a vlídný, životopisné údaje v programech neuvádí.

Společně se Zdenkem Plachým realizoval projekty:

Brněnští indiáni – dokument České televize, v němž Střežený Parnass odhalil a změřil kreativní potenciál Euroindiánů v kontextu soudobé umělecké avantgardy (1998).

Umělci pro NATO – akční dokumentární thriller České televize, v němž Střežený Parnass sjednotil řadu současných umělců, probudil jejich bojového ducha a inspiroval k heroickým výkonům, jimiž oslavili vstup do NATO (1998).

Střežený Parnass – investigativní paradokument, v němž Střežený Parnass dešifroval obchodní a mocenské pozadí avantgardní tvorby  (1999).

Bellarosa  - slovenská národní opereta Mikuláše Schneidera Trnavského, inscenovaná v trnavském divadle Jána Palárika, v níž Střežený Parnass vyzdvihl krásu všedního dne

Nepohodlný Indián – soap western pro nového člověka – původní divadelní hra realizovaná v Klicperově divadle v Hradci Králové, v níž Střežený Parnass ukázal nemožnost správného rozhodnutí v mezních emotivně umělecko obchodních situacích; v roce 2006 bylo toto drama nově přepracováno. (2002)

Chudoba cti netratí – Divadelní komedie podle J.N.Nestroye, realizovaná v trnavském divadle Jána Palárika. Střežený Parnass zde dokázal, že bída již není dávno tím, čím bývala. Bohatí lidé se v závěru hry rozhodnou stát se zcela chudými.    

Árie k nezaplacení – multimediální performance realizovaná v pražském Stavovském divadle - Střežený Parnass zde umožnil koexistenci národních kulturních dědictví Japonska , Čech a oboje pak zpřístupnil amatérským milovníkům operního zpěvu. (2002)

Last Christmas - Kriminální divadelní hra (dosud nerealizovaná)  - Střežený Parnass zde revokuje nezapomenutelnou atmosféru 80.let minulého století – období emancipace hodnot tržního hospodářství, období nového romantismu a společenské atmosféry jednoznačně směřující k definitivnímu vítězství svobody a volného trhu. (2002)

Síla osudu – inscenace Verdiho opery v plzeňském divadle J.K.Tyla, v níž Střežený Parnass vrátil prostřednictvím sociologického dotazníku všechnu moc nad představením do rukou publika. (2003)

Ukřižovaná – zpěvný ekumenický remix klasického němého filmu v divadle Komedie. (2003)

Setkání mudrců – mrazivě mučivá hříčka, v níž Střežený Parnass (v rámci projektu Ostrostřelci divadla Komedie) vzájemně konfrontoval spirituálně erotický potenciál řady religiózních a filozofických proudů. (2003)

Moliére – romantické drama v Národním divadle Brno, v němž Střežený Parnass svědčil o ceně a odpovědnosti za Bohem propůjčený talent a upozornil na možná úskalí propojení umělecké a světské moci. (2004) 

Fantom čili krvavá opera – v nejběsnějším hororu v dějinách Národního divadla Střežený Parnass obsadil celou historickou budovu divadla a s pomocí moudrosti Smaragdové desky osvobodil divadlo od démona. (2005)

 Oliver – v sociálním bondage dramatu Střežený Parnass prozkoumal meze a možnosti karteziánské vědy a zároveň oslavil moc soucitu a solidarity. (2005)

Magická flétna – strašná tragedie o střetu duchovních a životních principů v monumentálním muzikálu v Městském divadle Brno. (2006)

Ve jménu dobra a krásy – v rámci televizního cyklu Horečka páteční noci uvedl Střežený Parnass na obrazovky České televize svoje neutilitární poselství o správné cestě. (2006)

Všechny Shakespearovy ženy – tímto terapeutickým dramatem podal Střežený Parnass mimořádné svědectví o síle lásky a odpuštění. Zároveň Střežený Parnass poprvé podpořil malou divadelní scénu – divadlo Husa na Provázku v Brně. (2006)

Deník Krále – gangsterská tragédie o zjevení Svaté Terezie z Lisieux a duchovním obrácení, napsaná pro městské divadlo Brno. (2007)

Mai 68 – tragická opera o ideálech, rychlém dospění a vítězství mlčící většiny. Hudbu napsal Petr Kofroň.  Uvedlo Národní divadlo Brno. (2008)

Tajemství Zlatého Draka - velkolepý divadelní projekt, společné dílo Střeženého Parnassu a Daniela Landy. Inscenace se stala divácky nejúspěšnějším představením v celé historii činohry Národního divadla Brno. (2008)