+

Ivan Rajmont

režisér

Ivan Rajmont se sice narodil v Hradci Králové, ale jeho dětství a mládí je spjato s Libercem. Zde vystudoval gymnázium, poté byl přijat na místní Vysokou školu strojní. V té době se věnoval především lyžování. K divadlu se nedostal nijak plánovitě. V době jeho studií se stala členkou libereckého Divadla F.X.Šaldy  výborná herečka Iva Janžurová. V partě studentů, kteří spolu s ní zkoušeli tehdy velmi populární hru Pavla Kohouta Dvanáct o osobních a životních osudech mladých adeptů divadla, se objevil i Ivan Rajmont. Kromě něj tam působili například jeho nynější kolega v činohře Národního divadla Rudolf Stärz či budoucí herečka Divadla Na Vinohradech Stanislava Bartošová. Představení, k němuž mělo dojít na jevišti Šaldova divadla, se sice z kuriozních důvodů nekonalo (byla porucha na elektrickém vedení), ale o osudu Ivana Rajmonta bylo rozhodnuto.

Ivan Rajmont opustil Vysokou školu strojní, a protože byl (což nebývá vůbec obvyklé), vášnivým čtenářem divadelních her, rozhodl se pro kariéru herce. Při zkouškách na DAMU, kde se po prázdninách otevíral nový ročník pod vedením profesora Miloše Nedbala, mu po jeho vystoupení sdělil na zkoušce přítomný Zdeněk Štěpánek: „Vy nemůžete hrát divadlo, vždyť vy se režírujete!“ Jeho přihláška pak putovala na režii.

Studium režie  absolvoval v DISKU inscenacemi Klicperovy hry Potopa (v úpravě Věry Liškové)  a Neznámé ze Seiny Ödona von Horvátha. Už během studií hostoval v karlovarském Divadle Vítězslava Nezvala, kde získal své první angažmá a vytvořil řadu velmi úspěšných inscenací. Jmenujme za všechny Kuličku Guy de Maupassanta, Poprask na laguně Carla Goldoniho, Langrovu Periférii či hru Případ pro venkovského policajta Pavla Landovského.

V roce 1975 přichází jako režisér do Činoherního studia v Ústí nad Labem.

Tento mladý soubor si za krátkou dobu své existence vybudoval pozoruhodnou pověst mladého, tvořivého, odvážného kolektivu, který i v zkostnatělé oficiální atmosféře oněch let se stává místem, kde se dělá inspirativní, moderní a názorově progresivní divadlo. Ivan Rajmont se stává jeho uměleckým šéfem. V divadle působí řada pozoruhodných osobností, především musíme jmenovat vynikajícího teatrologa, kritika, dramaturga a překladatele Leoše Suchařípu, který zde tráví oficiálně své vyhnanství jako herec (velmi pozoruhodný), ale samozřejmě silou své průrazné osobnosti  maximálně ovlivňuje veškerou činnost souboru. Výsledkem jsou desítky výtečných inscenací, které patří k tomu nejlepšímu, co nám tato epocha na českém divadle zanechala.

Událostí se stává hned první Rajmontova premiéra na novém působiští. Byla jí v prosinci 1975 dramatizace Diderotova Jakuba fatalisty, pod níž byl jako její autor podepsán Evald Schorm, protože jméno skutečného autora jevištní adaptace Milana Kundery muselo být utajeno. Inscenace, v níž zazářili Jiří Bartoška a Karel Heřmánek vstoupila do dějin českého divadla. Následovaly dvě desítky dalších inscenací. Jmenujme alespoň Büchnerovu hru Leonce a Lena, Brechtův titul Muž jako muž, Edessu Alexe Koenigsmarka, Shakespearova Troila a Kressidu, Porubjakovu Goldoniádu, Čechovovy Tři sestry, Büchnerovu Dantonovu smrt, Ibsenovu Hedu Gablerovou, Zojčin byt Michaila Bulgakova. Dochází k Rajmontovu setkání s Karlem Steigerwaldem. Přes nejrůznější „cenzurní“ potíže se na jeviště dostávají a velký úspěch slaví inscenace Steigerwaldových her Foxtrot a Dobové tance. Ivan Rajmont hostuje v řadě divadel. Už v první sezóně svého ústeckého působení režíruje v pražském Národním divadle Nezvalovy Milence z kiosku, které předtím inscenoval v ostravském Divadle Petra Bezruče. Za pár let se do Národního vrací jako režisér hry Roberta Patricka Kennedyho děti. V Divadle J.K.Tyla v Plzni se vrací k Büchnerově Dantonově smrti, v tehdejším Divadle E.F.Buriana režíruje Čechovova Racka, do tehdejšího Divadla SNP v Martině, které se svým uměleckým profilem podobá ústeckému Činohernímu studiu, je pozván  k režii Gogolova Revizora. Počátkem roku 1984 si tento titul zopakuje na své mateřské scéně. Inscenací Revizora se uzavírá Rajmontovo ústecké působení, epocha, o níž teatrolog, dramaturg a kritik Václav Königsmark napsal: Činoherní studio bylo v Rajmontově éře významné nejen tím, jak vědomě usilovalo o kontinuitu svého vývoje, ale i proto, že nezapomínalo na kontinuitu vývoje českého divadla.

V roce 1986 se Ivan Rajmont stává režisérem Divadla na Zábradlí, kde uvádí Camusova Caligulu a konečně se podaří v jeho režii dostat na jeviště i závěrečný díl Steigerwaldovy tématické trilogie Tatarskou pouť. V téže době uvádí pod záštitou Pražského kulturního střediska v Žižkovském divadle se souborem Stará avantgarda Steigerwaldovu Neapolskou chorobu. V Plzni režíruje Koenigsmarkovu Ruletu a na jaře 1989 v Národním divadle hru A.N.Ostrovského I chytrák se spálí pod názvem Deník ničemy.

7. prosince 1989 je jmenován prvním polistopadovým šéfem činohry Národního divadla. Jeho první šéfovskou inscenací je v roce 1990 Čechovův Strýček Váňa, následuje Shakespearova komedie Jak se vám líbí, Kleistova Katinka z Heilbronnu, Hilbertův Falkenštejn  a Ibsenova Divoká kachna. Znovu se setkává s autorem Karlem Steigerewaldem, když inscenuje jeho hru Nobel. V roce 1992 Rajmontova inscenace hry rakouského autora Felixe Mitterera Návštěvní doba zahajuje provoz scény Kolovrat, na které Ivan Rajmont posléze uvádí například Euripidovu Médeiu, hru Pavla Kohouta Kyanid o páté, Vedralovu hru Staří režiséři či inscenaci Tří životy Vlasty Chramostové.

V září 1994 poprvé vzbuzuje salvy smíchu Miroslav Donutil a jeho kolegové v Rajmontově inscenaci Goldoniho Sluhy dvou pánů, historicky nejúspěšnějším činoherním představením v dějinách Národního divadla. Režíruje Shakespeara – Cymbelin, Othello, Antonius a Kleopatra, Coriolanus, nejnověji hru Dva vznešení příbuzní. V rámci Letních shakespearovských slavností uvádí na Pražském hradě Marnou lásky snahu. Z dalších Rajmontových inscenací na Národním divadle si připomeňme alespoň Dostojevského Běsy, O’Neillovu Cestu dlouhým dnem do noci, Osbornova Komika, Aischylovu Oresteiu, Sheridanovu  Školu pomluv či hru Artura Schnitzlera Duše-krajina širá, jejíž inscenace obdržela Cenu MAX za nejlepší inscenaci německé hry v češtině při Festivalu divadel německého jazyka v roce 2005. Tato inscenace byla v Brně uvedena v rámci festivalu TRIALOG 2007. V opeře Národního divadla režíruje Janáčkovu Věc Makropulos. Z Rajmontových inscenací v Národním divadle v poslední době jmenujme Stoppardův Rock´n´Roll, Ibsenova Nepřítele lidu, Brechtovu-Weillovu Žebráckou operu a nejnověji scénické čtení Národní čítanka na scéně Kolowrat.

Ivan Rajmont hostoval a hostuje v řadě divadel. V Klicperově divadle v Hradci Králové se představil jako režisér Gogolovy Ženitby. Goethova Fausta,  Molièrova Dona Juana a Shakespearovy komedie Konec vše napraví, v pražském Divadle bez zábradlí se dvakrát vrátil k úspěšnému Jakubu a jeho pánovi. Steigerwaldovu Neapolskou chorobu uvedl ve Slovenském národním divadle v Bratislavě. Beaumarchaisovu Figarovu svatbu v Divadle pod Palmovkou. V Divadle  na Fidlovačce  režíroval Dvojité salto Karla Zuckmayera, Goldoniho Poprask na laguně a hru Alana Ayckbourna Komická potence. V Divadle F.X.Šaldy Liberec nastudoval hru Henrika Ibsena Když my mrtví procitáme.

Třikrát se Ivan Rajmont představil publiku v ruské Jaroslavli. V tamějším Státním akademickém divadle Fjodora Volkova, což je nejstarší profesionální divadlo v Rusku, které bylo založeno roku 1750, nastudoval nejdříve v roce 1997 Čechovova Platonova. Inscenace se setkala s velkým ohlasem a tak byl režisér Rajmont pozván o tři roky později znovu. Tentokráte spolu se scénografem Martinem Černým a autorem hudby Martinem Dohnalem nastudoval Shakespearova Krále Leara a v roce 2003 se stejným týmem  Goldoniho Poprask na laguně. Obě představení se dodnes těší živému diváckému zájmu v Jaroslavli i na pohostinských výjezdech v dalších ruských metropolích.

Dvě významné inscenace vytvořil Ivan Rajmont v televizi. Byly jimi Vernisáž Václava Havla a Klára a dva pání Ivana Klímy.

V Mahenově činohře se Ivan Rajmont poprvé představil v roce 2005 inscenací Moliérovy Školy žen, která je dodnes na repertoáru a o dva roky později hrou Huga von Hofmannstahla Škola manželů.  

kdy hraje

Online archiv