Jak napadlo Zdenka Mertu sepsat knihu povídek a odkud čerpá inspiraci? Dozvíte se v následujícím rozhovoru.

Listování knihou " Pražská svatba a jiné erotické povídky" uvádíme již 26. 2. Spoluúčinkuje a na klavír doprovází její autor Zdenek Merta!

Kdy jste v sobě objevil spisovatele?

Vždycky jsem něco psal, jen se to nevydávalo, vlastně nebylo proč. Čas od času jsem napsal nějaký článek do novin – tedy když mi o to někdo řekl.

Jak vznikl nápad na celou knihu povídek? Mohlo být odrazovým můstkem třeba právě vítězství v soutěži MF DNES o nejlepší letní povídku?

Letní povídku jsem napsal jen tak, pro dobrou náladu, pro své přátele. Povídka je vážně těžký útvar, chtěl jsem si to zkusit, bylo to poprvé. Moje spisovatelsky zkušená kamarádka Nadja Seelich z Vídně mě provokovala a vyzývala k dalším pokusům. Až jich napíšeš deset, tak se ukáže, jestli to dává smysl – říkala. A tak jsem to zkusil. První dvě jsem poslal do té soutěže, jedna z nich vyhrála u čtenářů a vlastně i u poroty. Měl jsem radost, některé povídky v té soutěži byly dost dobré.

Kde jste čerpal inspiraci?

To jsou různé historky, něco z toho se stalo, něco jsem si vymyslel. Nic se však nepřihodilo tak, jak je napsáno, jen vzdáleně podobně. Inspirace je všude kolem dost. Jedna známá lékařka v knížce listovala a říkala – A to vy jako sám píšete? Jak to myslíte – zeptal jsem se já. No jestli to opravdu píšete anebo jen vyprávíte ty příhody a nějaký mukl to zapisuje – vysvětlila svou verzi. To mě dost pobavilo. Ale teď se mi hlásí různí lidi, že mi budou vyprávět své příběhy, ať je napíšu. Možná, že to udělám.

Čtete ve svém volném čase?

Čtu poměrně dost, respektive četl jsem. Teď trochu hůř vidím a stále z nějakého důvodu nenosím brýle. Na čtení tedy potřebuju slunce a nejlépe i moře.

Povídky jsou velmi milé, mají dobrou pointu, není označení erotické moc zavádějící? Nebo jste musel jejich vyznění při posledních úpravách tlumit?

Myslím, že slovo “erotické” je vice méně atrakción, i když stížnosti a lamentace nad některými formulacemi jsem mezi svými puritánskými známými už zaznamenal. Jedna z povídek vyšla ve vánočním Playboyi, to bylo pěkné, hodila se tam. A pak mi z jiného pánského časopisu volali, že by taky rádi něco otiskli, jestli nemám něco peprnějšího. Tak jsem jednu trochu přiostřil a oni mi napsali – pane Merto, to byste musel ještě hodně přidat. Spektrum je tedy asi široké.

Teď jasně dokazujete, že jste všežánrový umělec. Je pro vás psaní něčím úplně novým nebo to připomíná skládání hudby?

Píšu teď roman a to je velmi podobné velkým hudebním formám, jako je třeba symfonie. Ale povídka je specifický útvar, potřebuje vice pointu než stavbu, trochu jako v anekdotě. Ale v obou případech musíte něco vymyslet, to je stejné. 

Víte už teď, že budete psát dál?

Docela určitě.

Projekt LiStOVáNí prý už dlouho sledujete, váš živý doprovod bude i pro tento soubor něčím novým, jak se na to těšíte?

Viděl jsem několik představení a vždy jsem byl nadšen, to víte, že se těším. Jako způsob seznámení se s knihou, spisovatelem, stylem, se mi to zdá moc pěkné. Realizátoři LiStOVáNí jsou nadaní a šikovní lidi a v lidech, kteří na to chodí vidím budoucnost tohoto národa.

                                                                                                              Veronika Fašinová

 

listování