Jules a Jim

Publikum se baví s Julesem, publikum se baví s Jimem

Jules a Jim je název francouzského polo-autobiografického románu Henri-Pierra Rochého z roku 1953. Novou inscenaci Divadla Reduta zaštiťuje autorovo jméno navzdory tomu, že titul proslul především díky filmovému zpracování Francoise Truffauta (1962), jednomu z klíčových děl tzv. francouzské filmové nové vlny.

Brněnské představení vtáhne diváky hned od začátku díky absolutnímu kontaktu s publikem. Ten lze označit za odvážný, ale nepřekračující hranici vkusu. Po této svým způsobem expozici následuje doslova smršť převážně vizuálních (v nejlepším slova smyslu divadelních) výstupů, které mají potenciál bavit jak okolní (scéna je koncipována tak, že ji obecenstvo ze tří čtvrtin obklopuje) publikum, tak případné znalce vědní teatrologie. Dovedně se pracuje se všemi v prvním plánu jednoduchými rekvizitami a funkčně se využívá hloubky divadelního prostoru. Vše vychází z pohybového, tanečního nebo dokonce hudebního nadání tří protagonistů. Bylo by chybou vyzdvihovat některého z nich, jelikož pouze dohromady tvoří kompaktní celek.

Původní příběh se odehrává během 20. let minulého století, ale inscenace k nim přímo neodkazuje. Jednou z příčin může být téma války, které tím nabývá obecnější platnosti. Odchod titulních hrdinů na frontu každopádně i zde dělí příběh na pomyslné poloviny. Nutno říci, že ta druhá je o poznání méně uvolněná, více svázaná dějovými peripetiemi, v nichž méně pozorným divákům dle mého hrozí mírná ztráta orientace. S tím přichází znatelné zvolnění tempa celé hry, což vyzní právě ve srovnání s bravurní předválečnou částí.

To však nic nemění na faktu, že se inscenace Jules a Jim v Redutě povedla. Téměř po celou dobu dokáže diváka překvapovat. Mimo jiné tím, jak moc se (dost možná nečekaně) ve výsledku vzdálila kultovnímu francouzskému snímku.

Ivo Michalík

Článek otištěn v Kult 04/12