Kardinál Špidlík v Mahenově divadle!

22. května v 19 hodin. Hledání průsečíků mezi kulturou západní a východní Evropy

Kardinál Tomáš Špidlík

"Kořeny evropské kultury"

 

22. května v 19h v Mahenově divadle

foto: archív kardinála Špidlíka

Jedna z předních světových duchovních osobností vystoupí na velké scéně Mahenova divadla s tématem hledání průsečíků mezi kulturou západní a východní Evropy.

Pořadem provází Martin Dohnal. V průběhu večera zazní "hudební dárek" sólistů Národního divadla kardinálu Špidlíkovi.

Přednáška kardinála Tomáše Špidlíka se bude dotýkat oblasti jeho celoživotního bádání - spirituality Východu a jejího provázání mezi světem východního křesťanství s nejvyššími duchovními a kulturními hodnotami současné západní civilizace.

Tomáš Špidlík se narodil 17. 12. 1919. Vystudoval gymnázium v Boskovicích, před válkou začal na brněnské univerzitě studovat latinu a češtinu. Po uzavření českých univerzit vstoupil do jezuitského řádu. Po první přípravě na Velehradě dostudoval teologii v Maastrichtu v Holandsku, kde byl r. 1949 vysvěcen na kněze. Rok na to odešel do Florencie a v r. 1951 se ujal funkce spirituála v české koleji Nepomucenum v Římě. Vytrval na tomto místě 37 let. Přitom však dokončil svá studia na Papežském institutu východních studií v Římě doktorátem a specializací ve spiritualitě křesťanského Východu. Od r. 1955 přednášel tento předmět na stejném institutu, na Gregoriánské univerzitě, na karmelitánském institutu Teresianum a na mnoha dalších univerzitách. Na vlnách Vatikánského rozhlasu promlouvá k posluchačům nepřetržitě již neuvěřitelných 58 let. Jeho páteční homilie (kázání věnované biblickému čtení) jsou nejsledovanějším pořadem i po roce 1989.    

Kardinál Špidlík je světově proslulým a mimořádně ceněným znalcem spirituality křesťanského Východu, která má své pacifické ladění a zabarvení a zdaleka se netýká pouze Ruska. Jeho dílo obsahuje enormní počet publikací, které dosáhly obrovského věhlasu v akademickém světě, ale i mimo něj, např. Spiritualita křesťanského východu I, Spiritualita křesťanského východu  - modlitba II, Živé slovo (krátké příběhy plné odkazů a citací z děl řeckých Otců), Znáš Ducha svatého? (pojetí Ducha v tradicích církve, tituly Ducha a jeho sedm darů), Cesta Ducha (duchovní cvičení, která vznikla na popud svatého otce Jana Pavla II.), Slovo a obraz (rozjímání nad sochami Otmara Olivy a nad obrazy Jana Jemelky a Marka Rupnika), Prameny světla (mnoho cenných postřehů k duchovnímu životu člověka) a další. Největší ohlas však asi měla vynikající kniha Ruská idea (1997). Peter-Hans Kolvenbach, generální představený jezuitského řádu v úvodu k francouzskému vydání Ruské idei mj. napsal: „Evropský člověk si dnes znovu uvědomuje, že jeho evropská identita v sobě spojuje jak Západ, tak i Východ. V dnešní kultuře se nadto stále více projevuje naléhavá potřeba myšlení, které bere ohled na celek, na oživující srdce, na střed, kde se svazují pouta mezi různými kulturami a tradicemi. Tato objevující se potřeba klade čím dál větší důraz na všechno, co patří k teologicko-duchovním, mezietnickým a mezikonfesijním výzkumům a reflexi. Ruská idea Tomáše Špidlíka, velikého znalce spirituality křesťanského Východu, jasně ukazuje, že v srdci intelektuální kultury Ruska nacházíme vizi „osoby“, osoby jako jednoty božského a lidského, a tedy jako účasti na Boží lásce, kde nachází své plné uskutečnění. Originalita dávné křesťanské tradice se nám zde představuje v celé kráse a se zcela novou svěžestí.“

            Dílo Prof. Špidlíka je ovocem usilovné, několik desetiletí trvající reflexe, doprovázené bádáním, s mimořádnou citlivostí k současné kultuře. Ve svém systematicko-vědeckém díle prokázal nesmírný talent pro srozumitelné podání a pedagogickou vnímavost k individuální potřebě posluchače. Tato zkušenost zajisté vyrůstá z mnohonásobně prověřované praxe při duchovním spoludoprovázení v jeho kněžské činnosti. Tomáš Špidlík je jedním z velkých současných protagonistů syntéze kulturní a teologické, překonávající pouhou vnějškovost sociálního či politického rozdělení evropských tradic.

V roce 1993 se stal čestným členem Petrohradské akademie věd, nositelem ceny Sir Daniela a Countess Bernardine Donohue v Římě, aj. V roce 1995 dával prestižní duchovní cvičení (exercicie) papeži Janu Pavlu II. a celé římské kurii. V roce 1997 obdržel doktorát teologie honoris causa na Pravoslavné teologické fakultě v rumunské Cluji a na UP v Olomouci. V roce 1998 mu Václav Havel udělil čestnou medaili T. G. Masaryka. V roce 1999 obdržel čestný doktorát na Karlově univerzitě v Praze. Je garantem vědecké orientace olomouckého Centra Aletti a jeho souborné dílo postupně vychází v nakladatelství Refugium.

               

                foto: Petr Chovanec

To, že byl jmenován kardinálem, souvisí s celoživotním oceněním jeho teologicko- myslitelského odkazu, spojeného s věrohodností života. Jde o osobní akt papeže, který v něm má důvěrného přítele i pomocníka. Úsilí o jednotou církve lze považovat za speciální úkol, který mu je papežem svěřen. Špidlík říká: "Život není čas, je to setkání s přáteli." Pronikavá síla Špidlíkovy osobnosti však nespočívá ve velikosti jeho díla, třebaže je nesporná, ale v jeho kouzelné, tolika antinomiemi propálené vstřícnosti jako "jezovity", který češství miluje až do krajnosti. A lidé tento aspekt jeho vzácné povahy neomylně a rychle poznají.