Králova řeč: Královský příběh z času krve, potu a slz

autor: J.P.Kříž zdroj: Právo hodnocení 80%

Odvážit se po čtyřech Oscarech pro Královu řeč v roce 2010 přivést ji na jeviště napadlo po několika zdařilých pokusech v Británii, Japonsku, Finsku a Itálii také hned dvě česká divadla. Pražskou Palmovku o měsíc předběhli v Brně, kde příběh koktavého krále a jeho logopeda přivedl do Mahenova divadla Martin Stropnický.

Nejedná se tentokrát o přenesení filmového scénáře na jeviště. David Seidler napsal totiž Královu řeč původně jako divadelní hru. Ještě letos se bude hrát také v Holandsku, v Německu a v USA. Do češtiny přeložila Seidlerův bravurní kousek velezkušená hledačka pokladů, Jitka Sloupová.

V Mahence jinak

Je dobře, že na rozdíl od filmu i hry připomněli čeští inscenátoři na Moravě v dobové kulise historických postav také Chamberlaina a Mnichov, který autor, film i divadelní realizace považovali za epizodu natolik bezvýznamnou, že se cesty Jiřího VI. a jeho manželky Alžběty na trůn až k jeho pověstnému brilantnímu projevu, kterým 4. září 1939 vstoupila Británie do války proti Hitlerovi, rozhodli opomenout.

Stropnický v Brně dokázal, že jeho režisérská práce, kterou při rozhodování, zda mu svěřit šéfování činoherního souboru Národního divadla, nikdo v Brně z neznalosti nezohlednil, by byla bývala hodna svěření té funkce. Tahat politiku do kultury, na což si zase musíme zvykat, je holt pitomost hodná pár facek, padni, komu padni.

Jako by pod Stropnického vedením vstával z mrtvých především herecký soubor. A v něm září budoucí král, vévoda z Yorku, Bertie. Martin Sláma ho hraje s obrovským nasazením. Přesně vystihl proměnu outsidera ve státníka, člověka, který sám v sobě překonává nejenom koktavost, ale také třídní přehrady určované dvorskou etiketou. V glose jen dodávám, že je to Slámův výkon zatím životní.

Ladislavu Frejovi, který odešel z Vinohrad se Stropnickým, svěřil režisér postavu australského logopeda Lionela Logueho. Až se naučí text, bude jeho plnokrevný liberál, který se i k panovníkovi chová jako k občanovi -pacientovi, králi rovný.

Poselství do Vysočan

Větší prostor než ve filmové verzi Královy řeči dostávají na jevišti manželky obou hlavních představitelů. Alžbětu, pozdější milovanou Královnu matku, která manžela přežila o půl století, hraje s aristokratickým odstupem od „lidu“ Eva Novotná, Lionelovu paní, australskou vlastenku toužící po návratu domů, Dita Kaplanová.

A protože také Zdeněk Dvořák je téměř dokonalým Churchillem (buřinka, doutník, placatka), Jan Grygar ministerským předsedou Baldwinem, a neztratili se ani ostatní, je brněnská Králova řeč také výzvou pro verzi vysočanskou.

Celkové hodnocení: 80 %

Jiří P. Kříž, Právo