+

Martin Černý

výtvarník scény

Rodák ze středočeského Brandýsa nad Labem a absolvovent  katedry alternativního a loutkového divadla na pražské DAMU se už na scénách Národního divadla Brno zabydlel. Během krátké doby se k nám vrací po několikáté. A plným právem, protože dnes patří mezi velmi zaměstnávané a respektované  jevištní výtvarníky. Má mimořádný cit pro realizaci autorského a režijního záměru, pro potřeby jednotlivých žánrů a jak už tomu často bývá u umělců, kteří prošli loutkařinou, má vyvinutý smysl pro řemeslo a pro detail.

 Velmi často spolupracuje s režisérem Ivanem Rajmontem. Pro divadlo v ruské Jaroslavli vytvořil  scénické řešení  k jeho inscenaci Shakespearova Krále Leara a Goldoniho Poprasku na laguně, v Klicperově divadle v Hradci Králové spolu připravili premiéry  Goethova  Fausta, Shakespearovu komedii Konec dobrý, všechno dobré a Molièrova Dona Juana, pro liberecké Divadlo F. X. Šaldy Ibsenovy hry Když my mrtví procitáme, pro Divadlo pod Palmovkou Beaumarchaisovu Figarovu svatbu, pro představení na Pražském hradě Shakespearovu komedii Marná lásky snaha.

Jejich první společnou prací na Národním divadle Praha byla inscenace hry Můra (Dostojevskij-Gink) na scéně divadla Kolowrat. Z jejich spolupráce na první pražské scéně jmenuje například inscenace Aischylovy Oresteie, Shakespearova Coriolana, Sheridanovy Školy pomluv či premiéru Shakespearovy pozdní, zřídka uváděné hry Dva vznešení příbuzní.  Z posledních spoluprací s režisérem Rajmontem jmenujme inscenaci hry Henrika Ibsena Nepřítel lidu a Brechtovy-Weillovy Žebrácké opery. Na  scéně Kolowrat Národního divadla Praha jsme se mohli setkat s jeho výpravami ke hře Jana Vedrala Staří režiséři a k inscenaci  Tři životy  – benefice Vlasty Chramostové.

Martin Černý je velmi častým hostem v hudebních divadlech ve všech žánrech. Pravidelně spolupracuje s režisérem Ondřejem Havelkou. Je autorem scény k  jeho inscenacím Smetanovy Prodané nevěsty, operního večera složeného z  Pucciniho opery Gianni Schicchi a Komediantů Ruggiera Leoncavalla a Straussova Netopýra v Janáčkově opeře. V jejich spolupráci vznikly rovněž inscenace Pucciniho Bohémy ve Státní opeře Praha či Offenbachových Hoffmanových povídek v opeře pražského Národního divadla.

Zvládá výtečně i taje scénického prostoru pro velmi specifický baletní žánr. Dokázal to například v inscenaci Labutího jezera a Zlatovlásky ve Státní opeře Praha anebo v inscenacích režiséra a choreografa Libora Vaculíka, kterými byly Fantom opery ve Státní opeře a Čachtická paní v Divadle J.K.Tyla v Plzni a nejnověji Faust v Národním divadle Praha.

Cizí mu není ani muzikál. Zde spolupracuje především s režisérem Jánem Ďurovčíkem (inscenace muzikálů Do naha a Malováno na skle v Divadle F.X.Šaldy v Liberci) S Jánem Ďurovčíkem připravil premiéru klasické opery Christopha Wilibalda Glucka Orfeo et Euridice, která byla uvedena 28. května 2009 ve Státní opeře Praha v rámci Pražského jara 2009. Pro Divadlo Na Fidlovačce navrhl scénu k muzikálu Divotvorný hrnec. Dvakrát se sešel s režisérem Antonínem Procházkou v Hudebním divadle v Karlíně. Bylo to při inscenacích Limonádového Joea, amerického muzikálu Producenti a operety Oskara Nedbala Polská krev.

Do souboru činohry Národního divadla Brno jej přivedl režisér Ivan Rajmont. Bylo to v inscenaci Moliérovy Školy žen, s Ivanem Rajmontem se opět představil jako výtvarník hry Hugo von Hofmannsthala Škola manželů aneb Neúplatný a poté navrhl scénu k Drábkovým Furiantům 2008 podle Stroupežnického. Byl rovněž scénografem Rychlíkovy inscenace Gabriely Preissové Gazdina roba.

kdy hraje

Online archiv