Na festivalu TRIALOG 2011 se představí Národní divadlo Moravskoslezské s vynikající inscenací KONEC MASOPUSTU!

v neděli 13. února od 19:00h v Mahenově divadle!

KONEC MASOPUSTU

Josef Topol

 

 

Režie Janusz Klimsza
Scéna David Bazika
Kostýmy Eliška Zapletalová
Choreografie Jana Ryšlavá
Dramaturgie Marek Pivovar
Hudba Zbyhněv Siwek
Inspicient Věra Kryšková
Text sleduje Jana Hořínová

Král - David Viktora
Jindřich - Jan Kovář
Marie - Lada Bělašková
Cihlář - Vladimír Čapka
Smrťák - František Večeřa
Věra - Renáta Klemensová
Paní - Pražka Veronika Forejtová
Rafael - Robert Urban
Petr - Robert Kozmík
Předseda - Miroslav Rataj
Tajemník - Tomáš Jirman
Anežka (jedna z maškar) - Pavlína Kafková
Mladík (Husar) - Petr Houska
Michal (Maškara s bubnem) - Jan Wysoglad
Pavlíček (Maškara s trubkou) - David Schreiber
Maškary - Jiří Sedláček
                 Lukáš Adam
                 Boris Čmelko
                 Filip Gavlas
                 Štěpán Kaminský
                 Natálie Holíková
                 Radomír Seidler
                 Štefan Sučan
                 Lukáš Šustr
                 Petr Venera

Image

Lidská duše a česká vesnice v době stalinismu

Řekne-li se umělec Topol, vzpomenou si mladší z nás na spisovatele Jáchyma nebo na vůdčí osobnost kapely Psí vojáci Filipa. My se vracíme k velkému dílu jejich otce, dramatika Josefa. Začínal po válce u E. F. Buriana, značné proslulosti se dočkal během spolupráce s režisérem Otomarem Krejčou. Poté, co podepsal Chartu 77, se stal režimu nepohodlným a pracovat mohl jen v dělnických profesích. Hra Konec masopustu byla napsána v roce 1963 a Topol na pozadí osudů členů jednoho rodu vykresluje dopady kolektivizace venkova na osudy lidí i charakter přírody: meze jsou rozorávány, tradiční vazby mezi lidmi berou zasvé, k moci se dostávají ti, kdo v příštích desetiletích povedou hospodářství k pomalému zmaru… Hra byla kritikou označena za jedno z nejlepších básnických dramat dvacátého století: střídají se v něm reálné obrazy života soudobé vesnice se světem divadelní fantazie v podobě masopustního reje, tradičního lidového obřadu, v jehož rámci se přechodně obracejí zajeté stereotypy. Topol konfrontuje mýtus s realitou, vesnici idylickou a idealizovanou s vesnicí skutečnou, plnou dřímajících i otevřených konfliktů, předsudků, temných vášní i pudů. Nic zde není černobílé, téměř každý chybuje a mýlí se.

 

Image

 

Image

 

Image

 

Image

 

Image

Image

Image