KONEC MASOPUSTU

Josef Topol

Král - David Viktora
Jindřich - Jan Kovář
Marie - Lada Bělašková
Cihlář - Vladimír Čapka
Smrťák - František Večeřa
Věra - Renáta Klemensová
Paní - Pražka Veronika Forejtová
Rafael - Robert Urban
Petr - Robert Kozmík
Předseda - Miroslav Rataj
Tajemník - Tomáš Jirman
Anežka (jedna z maškar) - Pavlína Kafková
Mladík (Husar) - Petr Houska
Michal (Maškara s bubnem) - Jan Wysoglad
Pavlíček (Maškara s trubkou) - David Schreiber
Maškary - Jiří Sedláček
                 Lukáš Adam
                 Boris Čmelko
                 Filip Gavlas
                 Štěpán Kaminský
                 Natálie Holíková
                 Radomír Seidler
                 Štefan Sučan
                 Lukáš Šustr
                 Petr Venera

Lidská duše a česká vesnice v době stalinismu

Řekne-li se umělec Topol, vzpomenou si mladší z nás na spisovatele Jáchyma nebo na vůdčí osobnost kapely Psí vojáci Filipa. My se vracíme k velkému dílu jejich otce, dramatika Josefa. Začínal po válce u E. F. Buriana, značné proslulosti se dočkal během spolupráce s režisérem Otomarem Krejčou. Poté, co podepsal Chartu 77, se stal režimu nepohodlným a pracovat mohl jen v dělnických profesích. Hra Konec masopustu byla napsána v roce 1963 a Topol na pozadí osudů členů jednoho rodu vykresluje dopady kolektivizace venkova na osudy lidí i charakter přírody: meze jsou rozorávány, tradiční vazby mezi lidmi berou zasvé, k moci se dostávají ti, kdo v příštích desetiletích povedou hospodářství k pomalému zmaru… Hra byla kritikou označena za jedno z nejlepších básnických dramat dvacátého století: střídají se v něm reálné obrazy života soudobé vesnice se světem divadelní fantazie v podobě masopustního reje, tradičního lidového obřadu, v jehož rámci se přechodně obracejí zajeté stereotypy. Topol konfrontuje mýtus s realitou, vesnici idylickou a idealizovanou s vesnicí skutečnou, plnou dřímajících i otevřených konfliktů, předsudků, temných vášní i pudů. Nic zde není černobílé, téměř každý chybuje a mýlí se.