NdB činohra 2019/2020

Mahenova činohra - dva domy, jeden soubor! Třebaže soubor činohry NdB vede Milan Šotek již od ledna tohoto roku, jeho dramaturgie se naplno projeví až s příští sezonou. Spolu se svým týmem přichystal deset (pestrých) premiér, kterými pojmenoval své (pestré) záměry s Mahenovou činohrou. Ta by v povědomí diváků neměla splývat jen s tím, co se odehrává v Mahenově divadle, ale má se stát důvěryhodnou značkou, kterou lze vyhledat i v divadle Reduta a obráceně. Mahenova činohra – to je jeden soubor působící na dvou scénách. K jejich scelení přispěje i jednotný vizuál: ke spolupráci na plakátech k jednotlivým premiérám sezony 2019/2020 jsme přizvali legendárního českého fotografa Jindřicha Štreita.

Premiéry sezony 2019/2020:

Carlo Goldoni: Mirandolína

Překlad: Tereza Groszmannová

Režie: Peter Gábor

Premiéra: 4. října 2019 v divadle Reduta

Zkrocení zlého muže.

Co je Sluha dvou pánů pro herce, to je Mirandolína pro herečku. Majitelka hostince, jejž – přes všechnu jeho počestnost – vyhledávají hlavně muži, neboť by se rádi zabydleli nejen v jeho pokojích, ale i v srdci paní hostinské. Mirandolína je si své přitažlivosti vědoma stejně dobře jako toho, že čím déle bude pány udržovat v naději, tím více v jejím hostinci projedí a propijí. Až se jednoho dne objeví mizogynní pan hrabě, kterého šarm paní hostinské nechá zcela chladným. Mirandolína, uražena ve své pýše, to tak nemíní nechat, aniž ještě tuší, že chystanou výchovnou lekci udělí především sama sobě. Jedna z vrcholných komedií Carla Goldoniho (1707–1793), stojící v českém divadle neprávem ve stínu Poprasku na laguně a již zmiňovaného Sluhy, rozžívá jednotlivé typy commedie dell’arte do propracovaných charakterů, což je úsilí, které o století dříve započal Molière. Ryze hereckou komedii, jejímuž kouzlu propadl svého času dokonce K. S. Stanislavskij, nazkouší režisér Peter Gábor, který po šéfování činohře Národního divadla moravskoslezského bude jistě při chuti načít novou kapitolu.

Doug Wright: Pera markýze de Sade

Překlad: Pavel Dominik

Režie: Martin Glaser

Česká premiéra: 11. října 2019 v Mahenově divadle

Je možné umlčet svobodné myšlení?

Markýz de Sade – pro jedny perverzní zvrhlík, pro druhé jeden z největších myslitelů své doby – tráví proti své vůli závěr života v ústavu pro choromyslné. I zde se však odmítá vzdát své literární tvorby. Texty se pokouší pašovat z blázince prostřednictvím mladičké švadlenky Madeleine. Mladý abbé se na naléhaní nového ředitele rozhodne, že z markýze vášeň pro zvrácené představy vymýtí, kvůli čemuž sahá po stále drastičtějších praktikách. Je však možné dosáhnout toho, aby jisté věci člověka prostě nenapadaly? Neprovokuje nakonec de Sade záměrně? Strhující hra amerického dramatika Dough Wrighta (*1962), podle níž byl natočen stejnojmenný film s Geoffrey Rushem a Kate Winslet v hlavních rolích, před nás klade palčivé otázky svobody a cenzury i lidské nezdolnosti a v mnohém připomene Keseyův–Formanův Přelet nad kukaččím hnízdem. Že jazyk držitele Pulitzerovy ceny za monodrama Svou vlastní ženou bude prost laciné vulgárnosti, garantuje už to, že zazní v převodu českého překladatele Nabokovovy Lolity.

Marius von Mayenburg: Mars

Překlad: Tomáš Dimter

Režie: Natália Deáková

Česká premiéra: 6. prosince 2019 v divadle Reduta

Kolonizace vesmíru, nebo cesta do pravěku?

Uprostřed pralesa obývaného opicemi probíhá konkurs pro odvážlivce, kteří se chtějí podílet na kolonizování Marsu. Čtyři výstřední uchazeči o tuto misi – otec s dcerou a dva téměř identičtí bratři, kteří se předhánějí v tom, kdo z nich je jejich horším já – podstupují fyzicky i psychicky náročné úkoly. Zadání jsou však stále vyhrocenější a smysl takového konání přestává být zřejmý. Máme podobné příkazy vůbec plnit? Co se po nás vlastně chce? A čemu doopravdy věříme? Pořadatelům tohoto experimentu, nebo vlastním instinktům? Uchazeče čeká boj nejen mezi sebou, ale především se sebou samými. Nová existenciální komedie Maria von Mayenburga (*1972), kterou autor – kmenový dramaturg berlínské Schaubühne, známý brněnským divákům díky titulům Tvář v ohni, Perplex či Mučedník – v květnu 2018 sám inscenoval v Schauspiel Frankfurt. Uvedeme ji v režii Natálie Deákové, jež v minulých šesti sezonách formovala jako umělecká šéfka plzeňskou činohru.

Alois Jirásek: Lucerna

Režie: Štěpán Pácl

Premiéra: 13. prosince 2019 v Mahenově divadle

Kouzelná hra.

Když v cimrmanovské hře Záskok seznamují Karla Infelda Prácheňského s novým kusem, hostující herecký virtuos zarytě trvá na tom, že by se měla raději uvést jedna z her „starých a osvědčených“: Lucerna nebo Maryša. Skutečně nenajdeme tituly pro české divadlo emblematičtější. Jedná se o dva vrcholy zásadních linií českého dramatu: pohádkové hry a vesnického realismu. Každá generace se k této klasice vrací a znovu po svém vypráví příběh jednoho ze dvou tak rozdílných mlynářů: Libora nebo Vávry. Po více než 20 letech od inscenace Zbyňka Srby nadešel čas pozvat vás opět do Mahenova divadla na kouzelný rodinný příběh Aloise Jiráska (1851–1930), který nedávná pražská inscenace Hany Burešové bystře pojmenovala jako „český mýtus“. Logický start nového kmenového režiséra Mahenovy činohry NdB Štěpána Pácla, který se inscenováním české dramatiky soustavně a programově zabývá (zmiňme mj. Topolův Konec masopustu, Tylovy Krvavé křtiny či Hrubínovu Křišťálovou noc).

Tracy Letts: Protokol

Překlad: Pavel Dominik

Režie: Martin Glaser

Česká premiéra: 14. února 2020 v divadle Reduta

Známe minulost své obce?

Zasedání městské rady amerického Big Cherry Townu. Na programu nová parkovací místa a slavnosti, každoročně připomínající hrdinné vítezství seržanta Pyma nad divošskými indiány. Nový, odhodlaný radní Peel se minulé schůze nemohl z osobních důvodů zúčastnit. Na té dnešní chybí zase pan Carp, který posledně o funkci z nejasných příčin přišel. Pan Peel chce nahlédnout do zápisu z minulé schůze. Ten mu však zastupitelé odmítají předložit. Copak si vzájemně nedůvěřujeme? Pan Peel postupně rozkrývá nejen události z předchozího zasedání, ale celou a ne právě lichotivou historii městečka... Ač je tato hra založena na amerických reáliích, vykreslení komunální politiky nepříjemně připomene „české losovačky“. Nejnovější hořká komedie amerického dramatika Tracyho Lettse (*1965), jehož Zabiják Joe a Srpen v zemi indiánů se staly stálicemi na repertoárech českých divadel, měla premiéru v listopadu 2017 ve Steppenwolf Theatre v Chicagu.

Karel Steigerwald: Dobové tance

Režie: Ivan Krejčí

Premiéra: 28. února 2020 v Mahenově divadle

Jaké hodnoty hájíme?

Jede k nám vídeňský komisař! Pozdvižení připomínající začátek Gogolovy komedie Revizor. Postavy naší frašky ovšem vyleká příjezd muže, který má ve městě prošetřit nedávné nepokoje v souvislosti s revolučním rokem 1848. Češi jsou odhodláni Vídni nepodlehnout a ubránit svůj vítězný prapor (který ovšem skrývají ve sklepě). „Dobří lidé kráčejí vyrovnaným krokem k cíli. Ostatní, aniž o tom vědí, tančí kolem nich dobové tance.“ Citátem z Franze Kafky uvodil Karel Steigerwald (*1945) svou hořkou hru, kterou na počátku 80. let na hraně zákazu napsal pro ústecké Činoherní studio a režiséra Ivana Rajmonta. Při zpětném pohledu není jen alegorií na dobu normalizace (jejíž ovzduší jako by se žel vracelo), ale nadčasovým svědectvím o Češích jako takových. Vlastně ironický pandán k Jiráskově Lucerně. Lípy se nevzdáme! Ale co o ní víme? Co pro nás představuje? O české národní povaze bude se hrát ve vídeňské architektuře. A v režii Rajmontova žáka Ivana Krejčího.

Martin McDonagh: Velmi, velmi, velmi temný příběh

Překlad: Pavel Dominik

Režie: Michal Vajdička

Česká premiéra: 17. dubna 2020 v divadle Reduta

Pohádka do 18 let nepřístupná.

Okázalý ohňostroj. Hansi Christianu Andersenovi se právě v Kodani dostává pocty za jeho dílo. Při děkovné řeči, doprovázené autorským čtením, se ovšem zaplete do několika podrobností své pohádky. Otázka je nasnadě – psal to vůbec on? Jaké tajemství skrývá dřevěná bedna, kterou má od stropu zavěšenu ve své půdní pracovně? A co až se Andersen potká s Charlesem Dickensem, který střeží na svém panství velice obdobného „kostlivce ve skříni“? Po loňském filmovém triumfu Tří billboardů kousek za Ebbingem, které mu vynesly mj. Zlatý glóbus za nejlepší scénář, přichází Martin McDonagh (*1970) s nekorektní černou komedií s překvapivě „neirským“ námětem, ve které dojde i na cestování časem. Dějová linka zvěrstev belgického kolonialismu v africkém Kongu je pak neotřelou příležitostí k tomu, aby se hrálo o současné Evropě a kulturních vlivech napříč kontinenty. Tyla evropská kultura vždy jen z evropských zdrojů? Horká novinka premiérovaná v říjnu 2018 v londýnském Bridge Theatre.

Ferenc Molnár: Liliom

Překlad: Jiří Zeman

Režie: Štěpán Pácl

Premiéra: 30. dubna 2020 v Mahenově divadle

Život je kolotoč.

Andreas Zavoczki, kterému nikdo neřekne jinak než Liliom, obsluhuje pouťový kolotoč. Těžko říct, co je větší atrakcí – zda kolotoč, či fešák Liliom. Nechodí se sem paničky nakonec svézt jenom proto, že doufají v následné svedení vyhlášeným frajerem? Týž den, kdy Liliom konečně najde svou životní lásku, přijde o práci. Nese to těžce a rozhodne se zúčastnit loupežného přepadení... Činohra Národního divadla uvede v Brně vůbec poprvé jednu z nejpůvabnějších her počátku 20. století, která jako by předjala a propojila Kazimíra a Karolínu Ödöna von Horvátha a Periferii Františka Langera a ozvláštnila je o fantastický motiv cesty do nebe (a zpět!). Obě zmíněné hry ostatně Štěpán Pácl režíroval a uvedení Lilioma je tak pomyslným završením trilogie o osudu malého člověka daného jeho povahou. Hra klasika maďarské literatury, Ference Molnára (1878–1952), zpopularizovaná muzikálovou verzí Rodgerse a Hammersteina Carousel, se na česká jeviště vrací po dlouhých 40 letech.

Roland Schimmelpfennig: Idomeneus

Překlad: Tomáš Dimter

Režie: Štěpán Pácl

Česká premiéra: 5. června 2020 v divadle Reduta

Žít na úkor druhých.

Krétský král Idomeneus se vrací z trójské války. Na moři ho stihne bouře, z níž nemůže vyváznout živý. Leda by s Poseidonem uzavřel úmluvu, že mu obětuje prvního člověka, kterého po návratu domů spatří. Stane se. Poseidon bouři utiší. Idomeneus si zachrání život. Netuší však, že ho k lodi přijde přivítat jeho vlastní syn Idamantes... Klasický mýtus, který z antiky putoval do řady pohádek a pověstí a jehož námět vyvolil si v Redutě vždy vítaný W. A. Mozart pro svou ranou operu, vypráví Roland Schimmelpfennig (*1967) po čtyřikráte – tolikráte se u něj Idomeneus pokusí uniknout svému osudu. Můžeme se však z takového „stavu zadlužení“ vůbec dostat? Existují i v dnešním světě fatální chyby a nezvratná rozhodnutí, nebo je vše vždy znovu a snadno účelově interpretovatelné? Dechberoucí hra dramatika, který svými texty koncem 90. let de facto ustavil novou inscenační konvenci, byla napsána roku 2008 pro Bayerische Staatsschauspiel a vyznačuje se velkou básnickou, takřka jungiánskou obrazností.

Eugène Labiche: Slaměný klobouk

Překlad: Michal Lázňovský

Režie: Martin Čičvák

Premiéra: 19. června 2020 v Mahenově divadle

Nechej to koňovi. Nebo?

Stačilo, aby mladý pan Fadinard na ranní projížďce chviličku nedával pozor na svého koně, a tento rozžvýkal slaměný klobouk zavěšený na nedaleké větvi. Ten klobouk však naneštěstí patřil vdané ženě, která zde v trávě rozhodně neležela se svým manželem. Žena je hysterická a její horkokrevný milenec požaduje po Fadinardovi okamžitou náhradu. Oba ho pronásledují až do jeho bytu, jejž odmítají opustit. Je toho málo? Pak vězte, že Fadinard se dnes žení! Jeho snoubenka i výstřední svatebčané už jsou za dveřmi. Pokud této delegaci nechce vysvětlovat přítomnost jiné dámy v domě, měl by urychleně opatřit klobouk nový... Geniální půdorys frašky Eugèna Labiche (1815–1888) inspiroval k vlastním variacím Voskovce s Werichem i Miroslava Horníčka a Oldřich Lipský podle něj dokonce natočil film. My se vracíme k Labichovu originálu a svěřujeme ho výbornému režisérovi, neboť bez něj není fraška založená na precizně zvládnutém temporytmu myslitelná.