Není malých rolí, je jen malých gáží!

ROZHOVOR S PETREM HALBERSTADTEM PŘEDSTAVITELEM CYRANA Z BERGERAKU V POSLEDNÍ PREMIÉŘE MAHENOVY ČINOHRY

Jak se mladý kluk, rodilý Liberečák, rozhodne pro studium na divadelní škole?

Jako ve většině zásadních věcí ve svém životě jsem se nerozhodl, ale vedla mě intuice, takže to nebyla žádná racionální úvaha, ale spíše pocitová, že bych to měl zkusit. Ale tím prvotním impulsem po pravdě řečeno byla jedna liberecká hospůdka, kde se scházeli herci z Divadla F.X. Šaldy a zaníceně hovořili o své práci, což bylo za bolševika velmi nezvyklé. Postupně jsem se dostal až k jejich stolu a lačně hltal jejich příběhy a zážitky. No a pak jsme s mým kamarádem Petrem Liškou, bratrem herce Pavla Lišky, oslovili na drzo režiséra Václava Martince a tak nějak vzniklo naše amatérské divadlo, kam posléze začal chodit právě i Pavel, který mě po roce následoval na JAMU.

 

Měl jste nějaké umělecké předky v rodině? A jak se na to dívali rodiče?

Nevím, jestli bych to definoval jako umělecké předky, nicméně můj dědeček byl velkým ochotníkem a režisérem Ochotnického spolku v Semilech. V roce 1946 dokonce jím zrežírovaný Jan Hus vyhrál Jiráskův Hronov. Pak vím, že i táta koketoval s režií na DAMU.  Rodiče mám velmi tolerantní, takže mi nic nevymlouvali a podporovali mě.

Mnoho slavných umělců v rozhovorech vzpomíná jak je okouzlilo divadlo jako malé …

Jo, mě jako dítě úplně sundal Míček Flíček, kterého jsem viděl s dědou právě v Semilech.

Co vám dala tak slavná škola jako JAMU?

JAMU mi hlavně dala životního kamaráda v podobě Radima Fialy. A pak samozřejmě základy řemesla a jakousi základní orientaci v divadelních možnostech a prostředcích. Měl jsem štěstí na pedagogy, učil mě pan Lakomý, pan Dufek, Zdeněk Dvořák a hlavně pan profesor Hajda, přísný to, leč skvělý pedagog.

A co onen proslulý hříšný bohémsky život studentů VŠ?

No, nejsou to fámy. :-)

Máte nějakou speciální vzpomínku jako student JAMU na Mahenovu činohru?

První činoherní představení, které jsem v Mahence viděl, byla hra Já, Claudius s Josefem Karlíkem v titulní roli. Spadla mi čelist a vím, že jsem si tehdy říkal, že pokud se mi vůbec podaří dostudovat, tak budu rád, když mě vezmou do Šalďáku v Liberci. Mahenka pro mě velmi dlouho dobu představovala nedostižnou metu.

 

Image

Stromy umírají vstoje, 1993 - Ladislav Lakomý (Pan Balboa) a Petr Halberstadt (Mauricio)

A teď už ne?

Tak od roku 1993 jsem zde v angažmá, tak snad mohu předpokládat, že této mety jsem již dosáhl. Jinak ovšem, abych byl upřímný, zdá se mi v poslední době, že laťka pro přijetí k nám do souboru je v posledních letech o hodně níž, než jak tomu bylo v době, kdy jsem nastupoval já a nebo ještě předtím.

Vzpomínáte ještě na nějaké své pocity mladého herce, který se v prvních inscenacích v angažmá potkal například s Vlastou Fialovou?

Tak na to si vzpomínám velmi dobře. Tehdy nastupující režisér Zbyněk Srba, mě coby nastupujícího hereckého novice obsadil do jedné z hlavních rolí po bok velké Vlasty Fialové a pana Lakomého. Navíc paní Vlasta se v této roli po dlouhé odmlce vracela na jeviště Mahenky. Stromy umírají vstoje vždy končily  tím, že diváci odměnili paní Fialovou potleskem ve stoje. Její závěrečný monolog to bylo vysoké herecké umění. Vůbec ona byla kromě toho, že byla skvělou herečkou i vynikajícím člověkem a hlavně nezatrpkla, i když vzhledem k tomu,  jak se k ní zachovali soudruzi, by na  to měla plné právo. Měl jsem tu čest hrát ještě s paní Vlastou v Merlinovi, kde jsem hrál Parsifala a ona mi hrála maminku. Dělali jsme si pak společně legraci, že když ve Stromech mi hrála babičku, v Merlinovi maminku, že to už na tu manželku dotáhneme. Krásné setkání s Člověkem!

 

Image

Stromy umírají vstoje, 1993 - Petr Halberstadt (Mauricio) a Vlasta Fialová (Paní Eugenie) 

Byla u Vás někdy chvíle, kdy realita divadelního života narazila na Vaše sny o svém povolání a poslání herce?

Tak určitě, když kupříkladu nějakou dobu nehrajete, nebo jste obsazovaní výhradně do episodních rolí, nebo se prostě nedaří, tak má pochopitelně člověk tendenci bilancovat a uvažuje i o smyslu své práce. V poslední době to mívám jen, pokud něco vidím na jevišti a nevěřím vlastním očím!

 

Nechci provokovat, ale myslíte například výkony svých kolegů?

Ne, to jsem nemyslel, to bych si nedovolil a už vůbec ne v rozhovoru. Měl jsem na mysli některé pseudodivadelní inscenace, nebo co to je. Pokud je takový pokus v přímém rozporu s mým divadelním a estetickým cítěním, kladu si nejprve otázku sobě, zda už nejsem mimo já a zda můj pohled na divadlo může ještě něco přinášet.

Image

Kočičí hra, 1996 - Dana Pešková (Ilona) a Petr Halberstadt (Jóži)

Časem jste si svou pověstnou pílí a tvrdou prací vybudoval postavení v souboru, bylo to těžké? Stojí vůbec za to se tak plahočit za pomíjivým výsledkem na jevišti? Tolik let tvrdé práce na herecké technice, technice mluvy, pohybové přípravě atd.

Před lety jsem hrál drobnou roličku čeledína ve Strýčkovi Váňovi v režii Zdeňka Kaloče. Jedna z postav, kterou hrál pan Karlík, při odchodu ze scény pronesla: „Pracovat se musí!“ Já ucho tehdy mladé a pyšné jsem vůbec nechápal smysl téhle repliky a přišla mi hodně divná. Navíc Zdeněk Kaloč na té replice velmi trval a dbal na to, aby byla řečena velice přesným způsobem. Až s odstupem času mi to došlo. Práce, jakákoliv práce, je nezbytnou a k životu klíčovou nutností pro jeho naplnění. Práce, ať už na roli nebo na sobě, nebo štípání dříví, pokud je dělaná s citem, nebo se aspoň o ten cit snažíme, tak člověka naplňuje pozitivní energií a on má tak možnost růst. A pokud tu práci nemá nebo se jí vyhýbá, zkrátka je líný, ale i když dělá práci, kterou dělat neumí, proto by ji neměl tedy dělat, může s jistotou počítat s velmi skeptickým pohledem na svět, ale hlavně na sebe. Proto, když vidím třeba zedníka, který tu práci umí a tvoří zeď, tak mě to naplňuje radostí, že někdo tak krásně pracuje a je to vidět. Takže: Pracovat se musí! Díky Zdeňku Kaloči! :-) První důkaz, že není malých rolí!

 

Vy teď ale střídáte jednu větší roli než druhou. Berete to jako fakt, že jste typově vyzrál? Přijal byste nyní i malou roli?

Beru to vždy jako výzvu a šanci někam se posunout. A doufám, že jsem ještě nedozrál, to by mě čekalo už jen vadnutí a na to se ještě vskutku necítím. Bylo by pyšné odmítat malé role a pýcha je cesta do pekla. Kdosi řekl: Není malých rolí, je jen malých gáží! :-)

Image

Rok na vsi, 1997 - Zdeněk Dvořák (Starosta), Petr Halberstadt (Antoš) a T. Racek (Janek)

Myslíte, že herec má v současné společnosti nějaké postavení? Není to škoda, že doba se mění a lidé se odvrací od hodnot kultury a hlavně etického aspektu divadla k povrchním či existenčním formám života?

Jsem přesvědčen, že umění, jakýkoliv druh umění, má schopnost kultivovat lidského ducha a povznášet ho, proto také umění existuje od vzniku lidstva, jinak by nebylo. Pokud nás něco přežije, tak to bude právě umění.  Schopnost lidí vnímat tyto věci jistě nezmizela, jde jen o to, co se lidem předkládá, to zcela zásadním způsobem ovlivňuje jejich estetické vnímání. Takže pokud jim bude předkládáno kopání do zadků nebo obecně řečeno povrchní vjemy, lidé si na to velmi rychle zvyknou, a buď chtějí ještě, nebo na estetiku zrezignují a hledají jinde. Tedy pokud dochází k odklonu od hodnot kultury a ono dochází, tak jsou na vině jen a jen realizátoři těchto plytkostí.

Image

Maryša, 2001 - Zuzana Slavíková (Maryša) a Petr Halberstadt (Francek)

Byl byste v dnešní době ochotný za něco demonstrovat na náměstích?

Spíše ne, to už by se opravdu muselo stát něco tak bezprecedentního nebo něco proti lidskosti. V minulosti jsem navíc párkrát naletěl a na to náměstí jsem jak ovečka šel. Nemluvím o roce 89, to byla jiná káva, to jak se v těch revolučních dnech k sobě lidi chovali ohleduplně a mile, to byl vskutku „zemský ráj to na pohled“. To mi také ukázalo, že takový ideál společnosti existuje či by mohl existovat, byť to trvalo pár dní. 

Proč se to stává? Proč jsou ve vysoké politice i lidé, u kterých se zdá, že vlastně nic dobrého nedovedou?

Tak hlavně si myslím, že politiku nedělají politici, tedy ty které vidíme v televizi, tento stát je řízen někde jinde a někým jiným. V hlavní roli peníze! Snažím se to pokud možno nesledovat, navíc média to je dokonalé vymývání mozku. Ale je to někdy velmi těžké nevidět a neslyšet, když je třeba zubař ministrem kultury. Zajímalo by mě, jak by pan ministr zareagoval, kdyby přišel na stomatologii s kazem a já tam už na něj čekal s vrtačkou.

Mají dnes čeští herci právo na nějakou hlasitou nespokojenost?

David Kaloč, kolega z šatny by na tuto otázku jistě odpověděl jeho příslovečným: „Čert ví!“ :-)  

Třeba platy v divadlech.

Platy v divadle jistě nejsou vysoké. Já když jsem nastupoval do angažmá, tak můj nástupní plat byl 4 800 korun, ale tak nějak jsem žil o to víc bezstarostněji. A abychom jako herci bojovali za platy, to by se mi moc nelíbilo. Kdyby však herectvo bojovalo za nějaké ideály nebo by měli umělecké požadavky, to by mělo pro mě asi jiný rozměr. Tím proboha nevysílám signál, že platy herců jsou na odpovídající úrovni!

Image

Hamlet, 2002 – obnovená premiéra (premiéra 1999) - Petr Halberstadt (Guildenstern), Zdeněk Dvořák (Claudius) a Bedřich Výtisk (Rosencrantz)

Byla nějaká role, o které jste snil, když jste dostal angažmá? Která se vám za tu dobu vyplnila?

Jako začínající herec jsem nějaké sny měl, něco se splnilo. Teď už bych nehovořil v intencích snů, ale spíš, že bych si třeba rád něco zahrál nebo s někým. Velmi jsem si oblíbil indické přísloví: Tvé sny se ti vyplní, nešťastníku!

 

Rád vzpomínám na vašeho Valena v inscenaci Osiřelý západ…

Osiřelák byl v mém divadelním životě jistě zlomem. Myslím, že výkony všech, co jsme tam hráli, byly vyrovnané. Byla to ta vzácná chvíle v divadle, kdy jsme se navzájem mentálně propojili a ono se to pak promítlo do výsledného tvaru inscenace. Navíc naše setkání s Ľubem Vajdičkou, to se nám všem nesmazatelně vrylo do našich srdcí. Vím, že od Osiřelého západu hraju jinak a i jinak divadelně uvažuju, něco se tam ve mně probudilo.

Image

Don Carlos, infant španělský, 2003 - Petr Bláha (Don Carlos) a Petr Hahlberstadt (Hrabě Lerma)

Není trochu nespravedlivé, že se pozornost u oceňování herců zaměřuje často hlavně na Prahu nebo menší alternativní divadla?

Domnívám se, že oceňování herců je nesmysl. Nejsme sportovci. Navíc je i v tomto udílení cen přítomen jakýsi druh politiky, takže to pro mě skutečně nemá žádnou vypovídací hodnotu. Samozřejmě pokud je oceněn herec nebo herečka za celoživotní dílo, tak to má úplně jiný rozměr. Vím, že to bude znít asi klišoidně, ale pro mě je skutečně největším oceněním, když cítím, že se mi podařilo upoutat pozornost diváka a jsem na konci představení odměněn potleskem, to je pro mě hmatatelnější než sklo na poličce.

 

Současný šéf Mahenovy činohry Zdenek Plachý vám nabídl řadu vzrušujících rolí:  Jindřicha Navarského,  Antonia,  inspektora Šebora, Richarda III., teď Cyrana s Bergeraku. Zároveň bývá Plachý označován za kontroverzního tvůrce. Jak vy vnímáte tyto nádherné role v pozoruhodných inscenacích šéfa činohry?

Tak bezesporu role, do kterých mě Zdenek Plachý obsazuje, jsou obrovské a ani v nejtajnějších myšlenkách mě nenapadlo, že bych takové role někdy mohl hrát. Za tuto důvěru v mé herecké schopnosti jsem vděčný. Na oplátku se zase snažím odvádět profesionální výkon a přistupovat k takovým to rolím s velkou odpovědností.

Image

Osiřelý západ, 2003 - Petr Bláha (Coleman Connor), Václav Vašák (Otec Welsh) a Petr Halberstadt (Valene Connor)

Jak se připravujete na tyto rozporuplné tísnivé charaktery jako Valen, Richard III.,  Cyrano…?

Hodně pracuji s představivostí, snažím si svým vnitřním zrakem představovat danou postavu, jak reaguje na různé podněty nebo jak by na ně mohla reagovat, snažím se číst mezi řádky, pokud to jde hrát si s významy slov a replik. V poslední době je pro mě důležitý i vnějškový vizuál, který mi umožňuje zase vytvářet pohybový rejstřík, který se snažím zapojit do charakteru hrané postavy.

Vím o vás, že jste velký dříč, každé roli dáváte ze sebe vše, teď už dva měsíce před každou čtyřhodinovou zkoušou na Cyrana ještě hodinu trénujete šerm, zvládáte ještě?

Musím to zvládat, za to jsem placen a diváci si za to platí také nemalé částky, aby viděli něco hotového a pokud možno je to oslovilo. Snažím se nikdy nezapomínat, že tu naši bláznivou profesi můžeme dělat jen kvůli penězům daňových poplatníků a to je také jistý druh závazku. A šermovat s Ivanem Lisickým, to nebyla práce, to je radost. Jsem moc rád, že se Ivan stavění šermů v Cyranovi ujal, je to úžasný člověk a profík. Navíc jako zbrojíř našeho divadla mi již po několikáté dělá zbraně na míru a jsou to pro mě cenné skvosty, spíše umělecká díla než funkční rekvizity.

Image

Osiřelý západ, 2003 - Václav Vašák (Otec Welsh) a Petr Halberstadt (Valene Connor)

Dá se po tak náročném titulu jako Richard III. vůbec večer normálně přijít domů?

Je fakt, že jsem po takovém představení plný adrenalinu a spát se mi moc nechce a ani se mi moc nechce zpátky do Halberstadta, užívám si těch chvil, kdy mohu být někým jiným, je to droga.

Řešíte doma opět divadlo se svou paní, která je taky divadelnice?

Řešíme a dost často, někdy se i chytneme, ale to k tomu patří. Oba nás divadlo hodně baví, takže doma divadlo tabu rozhodně není.

Image

Osiřelý západ, 2003 - Václav Vašák (Otec Welsh), Petr Halberstadt (Valene Connor) a Petr Bláha (Coleman Connor)

Co na to vaše dcerka Nikolka?

Ta to naštěstí vůbec neřeší a je spokojená ve svém dětském světě.

Je pro vás divadlo vším nebo dáváte spíš přednost rodině a reálnému životu před jakýmsi uměleckým usebráním?

Rodina je pro mě jasná jednička v mém životě. Navíc mi má žena v životě hodně pomohla a vytrpěla si se mnou své. Bez její pomoci a opory bych nikdy nebyl tím, čím jsem dnes!

margot_web_6874

Královna Margot, 2008 - Martin Dohnal (Karel IX.), Zuzana Ščerbová (Charlotta de Sauve) a Petr Halberstadt (Jindřich Navarrský)

Prošel jste různými etapami svého života a vím, že vždy mnoho věcí či činů zvažujete. Věříte v něco dnes pro mnoho lidí tak banální a nepodstatné jako je věrnost či láska?

Věřím a ještě bych přidal čest. Ostatně o těchto hodnotách vypovídá Cyrano, tak se snažím, aby to tam bylo.

Umíte si už odpovědět na otázku, jaký má váš život smysl?

To asi ještě ne. Jen si myslím, že samotná existence života je už jakýmsi základním smyslem. Člověk by se tedy měl snažit žít nikoliv přežívat. Během své životní pouti má na své cestě spousty překážek, já říkám kamenů, ty musí překonat a odstranit je, jen musí dávat velký pozor, aby ty šutry někoho nezranily nebo jeho samotného.

margot_web_01

Královna Margot, 2008 - Petr Halberstadt (Jindřich Navarrský), Martin Dohnal (Karel IX.), Eva Novotná (Královna Margot),  Dita Kaplanová (Kateřina Medicejská) a Petr Panzerberger (Vévoda z Anjou)

Vnímáte někdy v průběhu zkušebního procesu svůj život optikou postav, které právě studujete?

Výjimečně ano, ale spíš si snažím vymýšlet a hledat novou postavu ve mně.

Dnes se hodně mluví o režiích Roberta Wilsona, německých režisérech, sledujete tyto trendy? Nemrzí Vás, že spolupráce se zahraničními režisérskými osobnostmi divadla je nám vzdálená?

No asi moc nechceme, aby zde byli, pokud by to bylo stanoveno jako cíl, tak se ho dá dosáhnout. Ve Vídni režíruje pravidelně John Malkovich, je to od Brna 120 kilometrů, není v Austrálii. Že je drahý? Je. Ale pokud se chce, dá se dosáhnout všeho i v tom je život krásný a jedinečný!

 Drak1

Tajemství Zlatého draka, 2008 - Daniel Landa (Merkurius), Petr Halberstadt (Marek) a Klára Apolenářová (Stella)

Osobnosti, které jste prozatím vzpomenul, se nesmazatelně zapsaly do formování českého divadla. Také jsme vzpomenuli vaši oddanost divadlu, a tvůrčí potenciál herce, který se nenechá slepě vést při budování své jevištní postavy, ale sám nabízí. Byl byste pro svou postavu ochoten udělat cokoliv i za cenu jakéhosi sebeodhalení na jevišti? Například i ve smyslu nahoty, nebo krutého a náročného fyzického divadla?

Neumím takto odpovědět, záleželo by na konkrétní roli nebo projektu. Muselo by to mít smysl a nikoliv samoúčelný význam. Obecně nejsem moc velkým příznivcem nahoty na jevišti.

Vím, že jste výborný divadelník, tvořivý a invenční herec, který dovede koncepci nejen naplnit, ale i obohatit a přinést řadu skvělých nápadů do zkoušek. Nemáte chuť někdy sám režírovat, nebo učit?

Učit rozhodně ne, na to musí být talent a o tomto nadání v sobě nevím. Co se týče režie, pokud by se mi podařilo najít látku, která by mě vzrušovala a dát dohromady tým lidí, kteří na sebe slyší a mají chuť společně pracovat, tak toho bych se snad až tak nezalekl.

 Drak7

Tajemství Zlatého draka, 2008 - Klára Apolenářová (Stella) a Petr Halberstadt (Marek)

Máte svůj vlastní web. Myslím, že si ho sám spravujete a odpovídáte na dotazy. Jste příznivcem internetu, facebooku a sociálních sítí?

S internetem pracuji hodně a vnímám ho jako cenného pomocníka. Své webovky mám čistě z pracovních důvodů a osvědčili se mi, třeba i jako zpětná vazba od diváků. Facebook však nemám, to už pro mě překročilo únosnou míru mého soukromí a mé účasti v tomto virtuálním světě.

Jaká je vlastně vytíženost herce, který hraje během měsíce několik velkých rolí, hostuje po republice, stará se o rodinu. Máte nějaký svůj koutek, kde je Petr Halberstadt někým jiným, než hercem?

Domov ten je mým Edenem!

03

Antonius a Kleopatra, 2009 - Petr Halberstadt (Marcus Antonius)

Slavný herec Helmut Berger na letošním Febiofestu vzkázal divákům „Když neprovokujete, jděte do důchodu“. Vy jste hrál a hrajete v kontroverzním představení Tajemství Zlatého Draka, kolem kterého se rozpoutala doslova nevídaná mediální válka…

Nechci se už k tomu vyjadřovat, bylo toho kolem řečeno a napsáno až moc na můj vkus. Na základě tohoto projektu jsem si uvědomil, co to jsou média a považuji je od té doby za zbraně hromadného ničení. Byl jsem součástí něčeho a pak jsem viděl, jak je to následně popsáno. To představení vidělo hodně lidí, seděl vedle sebe třeba frézař s lékařem, student nebo důchodce, zkrátka velmi pestrá sociální skládačka a tito lidé byli evidentně naplněni. To jsem doposavad v divadle nezažil. Tímhle fenoménem se však nikdo bez emocí nezabýval.

Nechci pokládat konvenční otázky – jak vy vnímáte roli Cyrana po tolika hercích, co Cyrana hráli, zda posvátnou bázní smekáte a máte strach a podobně. Ta postava je tak úžasně napsaná, že její lidský úděl je platný pro každou dobu. Dokonce si myslím, že určitá nesmělost a zároveň heroičnost Cyrana a vás je si podobná….

Tak s tou podobou si nejsem jist, snad jen, že mám křivý nos! Každopádně Cyrano je pro mě doposavad nejnáročnější rolí, myslel jsem, že to půjde mnohem snáze a hříšně jsem ho v ranném počátku i lehce podcenil, za což mě okamžitě ten sympatický chlapík vytrestal. Takže jsem se zastyděl a s velkou pokorou jsem se s ním začal blíže seznamovat. Drobnými krůčky se blížíme k cíli a snad naše představení potěší naše diváky! 

 

06

Antonius a Kleopatra, 2009 - Vratislav Běčák (Eros) a Petr Halberstadt (Marcus Antonius)

007

Král Richard III., 2010 - Vladimír Krátký (Biskup) a Petr Halberstadt (Richard III.)

017

Král Richard III., 2010 - Petr Halberstadt (Richard III.) a Zuzana Slavíková (Královna Alžběta)

Image

Cyrano z Bergeraku, 2011 - Petr Halberstadt (Cyrano z Bergeraku) a Jaroslav Dufek (Měšťák)

Image

Cyrano z Bergeraku, 2011 - Klára Apolenářová (Roxana) a Petr Halberstadt (Cyrano z Bergeraku)

Image

Cyrano z Bergeraku, 2011 - Petr Halberstadt (Cyrano z Bergeraku)

Foto: archiv NDB