Nora

kultura-brno.cz, prosinec 2013

Po odchodu úspěšného tvůrčího týmu Jana Mikuláška a Dory Viceníkové z brněnského divadla Reduta, byla první premiéra nové sezóny na této scéně přirozeně očekávána s velkou zvědavostí. Stalo se jí klasické dílo Henrika Ibsena Nora uvedené v režii Rastislava Balleka. Návštěvníci Reduty si mohou pamatovat jeho zdařilou inscenaci Fassbinderova textu Hořké slzy Petry von Kantové z roku 2006.

Také při inscenaci Ibsenova díla byla patrná Ballekova tendence k úsporně zaplněné scéně (Stefan Milkov), která ponechávala maximální prostor pro herecké akce. Na jevišti je pouze několik rekvizit, které buď zvyšují divákovu nejistotu, jako fólií obalené židle, nebo charakterizují situaci, v níž se příběh odehrává, například ozdobné vánoční řetězy. Koledy ostatně tlumeně zaznívají prakticky během celého příběhu.

Především je ale soustředěna pozornost na oba hlavní představitele Evu Novotnou (Nora) a Petra Halberstadta (Torvald). Zejména Eva Novotná dostala příležitost uplatnit svůj bohatý herecký rejstřík. Na začátku příběhu vidíme Noru jako překotně, až hekticky se projevující mladou ženu, která se snaží se vší svojí rozbíhavou energií přesvědčit sebe i ostatní o svém rodinném štěstí. Záhy se ale v její masce objevují trhliny a my se postupně dozvídáme cenu, kterou za zdánlivě bezproblémový život musela zaplatit. Její postava prodělává vývoj od manželky předstírající bezstarostnost přes člověka zachváceného strachem až k bytosti, která dojde k určitému sebepoznání. Zde  se plně projevil důležitý vklad herecké práce Evy Novotné.

Postava jejího muže Torvalda je přece jen o něco statičtější. Je milujícím ale zároveň i dosti panovačným manželem, jehož láska je úměrná poslušnosti, kterou mu jeho žena projevuje. Noru si stylizuje do role roztomilého diblíka. Ale ani Nora s ním, jak se později ukáže, nejedná jako s plně svéprávným. Tím jejich vztah nevyhnutelně míří do krize. Nořina závěrečná sebereflexe, a z ní plynoucí rozhodnutí, jistě ve své době působilo odvážněji a převratněji než dnes, ale i tak zůstává příběh působivým svědectvím o očekávání, důvěře a možnostech či nemožnostech porozumět sobě i svému partnerovi.

Celkový příznivý dojem z představení rovněž posiluje skutečnost, že Nora byla v Redutě inscenována svěže, současnými divadelními prostředky, s nadhledem místy až ironickým a hlavně bez patosu.

                                                                     Michal Švanda, kultura-brno.cz, prosinec 2013