OLDŘICH A BOŽENA - znovu na repertoáru!

1 2 3      ››

Jedna z nejnádhernějších českých her od Františka Hrubína, nenechte si ji ujít! Nejbližší představení - 20. 11. v 19:00h, 21. 11. v 10:00h (za pouhých 100,-Kč!), 8. 1. a 18. 2. 2012 v 19:00h!

Na pozadí nepokojné doby (1. polovina 11. století) a urputných zápasů o moc a o odvrácení nepřátelského souseda se odvíjí příběh knížete Oldřicha. Je ženatý s neplodnou a nemilovanou neteří německého císaře, avšak čeká s druhou ženou, Boženou, dítě. Nepomohou zákeřné intriky ze strany německého císaře – rozdmýchávání příbuzenských sporů i připravovaná vražda – aby se dítě nenarodilo a německý vliv v Čechách nebyl oslaben. Dítě se však narodí. Strhující Hrubínova hra, charakteristická vybroušeným jazykem, měla obrovský úspěch na konci šedesátých let. 

Více informací .

RECENZE: Brněnská verze Oldřicha a Boženy skrývá sokola i skvělé herce

Činohra brněnského Národního divadla představila novou premiéru, když v nastudování mladého slovenského režiséra Pavola Juráše uvedla drama Františka Hrubína (1910-1971) Oldřich a Božena ze samého a hodně temného počátku minulého tisíciletí. Výpravnou a nákladnou inscenací v Brně připomenuli sté výročí básníkova narození.

Představení však prý divadlo nestálo téměř nic, protože se našla řada mecenášů a opulentní kostýmy byly pořízeny za peníze utržené z veřejné sbírky.

Oldřichův lidský rozměr

Pavol Juráš dosud pracoval především na velkých netradičních scénách, jako je prostor bývalé továrny, ale Oldřich a Božena je jeho celovečerním režijním debutem v klasickém divadelním prostoru. Odtud patrně trochu nepřehledný až přebujelý komparz, ale také některé překvapivé nápady: sokolník s živým výrem nebo sokolem, vyzvánění opravdového zvonu. Scéna sugeruje románskou architekturu - fresky připomínající graffiti jsou pochopitelně umělé.

Podstatné však je, že všechny zdařilé invence nepřekrývají několik výrazných hereckých kreací. Z výpovědí jednotlivých postav je cítit, v jaké míře byl František Hrubín více lyrický básník než brilantní konstruktér dramatických dialogů. Oldřichovi, básníkově apoteóze slovanského "pozemšťanství", poskytuje Martin Sláma velice věrohodný lidský rozměr.

Protikladem má být pokrytecká přísnost přicházející ze Západu, již reprezentuje kněz Guntr (Petr Bláha), ale koneckonců i Oldřichova žena Juta. Monika Maláčová propůjčuje postavě přesvědčivou sílu především v místech, kde se zapuzená dcera císařova marně pokořuje před svým mužem.

Vůně skutečného kadidla

Slabošský Kaplan (Jakub Šafránek) je jako představitel církve oblíbenou hračkou v rukou vládce, a to doslova: po jeho smrti si s ním Oldřich pohazuje jako s plyšovou opičkou. Ale ve chvíli, kdy v nohách jeho úmrtního lože sedí živý sokol a chřestí svými kroužky, dotýká se diváků zcela bezprostředně mystérium smrti. Při Bořivojově křtu nás ovane vůně skutečného kadidla a v jeho oparu spatříme - poprvé a naposledy - celou ve stříbrném jeho matku Boženu.

František Hrubín: Oldřich a Božena
Národní divadlo Brno, Mahenova činohra, režie Pavol Juráš, úprava Pavol Juráš, Martin Dohnal, premiéra 17. prosince 2010
Hodnocení: 70 %

pro MF DNES publicista Josef Mlejnek

Citace z kritik:

Hrubínova třetí hra se svým podtitulem Krvavé spiknutí v Čechách distancuje od vžité romantické legendy o knížeti, jemuž prostá pradlena učarovala natolik, že z ní učinil svou ženu. Básník koncentroval drama do jediného podzimního dne na odlehlém Oldřichově hradě, který se mu má stát hrobem – vraždu strojí německý vyslanec Guntr s úmyslem svést ji na Oldřichova bratra, knížete Jaromíra. Hra vznikala v krátkém pražském jaru 1968 a její příběh v čase premiéry (v Divadle na Vinohradech měsíc po srpnové okupaci) nemohl nevyvolávat aktuální asociace. Než byla hra zakázána, proběhla v krátké intenzivní vlně českými divadly. Nakrátko a bez úspěchu se vrátila po roce 1990. Proč ji však uvádět po dalších dvaceti letech?

Důvodem může jistě být hra samotná. František Hrubín v Oldřichovi a Boženě stvořil sevřené drama s ostrou expozicí a rychle gradující zápletkou. Zároveň však drama kompozičně nevyvážené, když jeho vrchol (odhalení vražedného pokusu) přichází už v polovině; scény Oldřichovy msty, zabírající druhou část hry, dramatickou stavbu spíš retardují. Devízou jsou naopak postavy s výrazným vnitřním nábojem, hrdinové v mnohém determinovaní, a přesto nejednoznační. Nelze zapomenout ani na jazyk, prozrazující výsostného básníka, a to nejen tam, kde text volně přechází do lyrického zpěvu. Současným Oldřichovi a Boženě lze rozumět právě skrze naznačený příklon k velkým příběhům, jímž tato hra bezesporu je. Zároveň funguje jako nemilosrdná diagnóza kritických chvil českého státu, který počátkem jedenáctého století přivedly půtky přemyslovských bratří na práh zániku.

...režijní koncepce Pavla Juráše, mladého umělce téměř renesančního záběru, který pro inscenaci navrhl také kostýmy a scénu a složil hudbu. Sugestivní scéna představuje nádvoří Oldřichova hradu, jehož zdi vnikají bočními proscénii až do hlediště, zatímco hradbu a budovu se zvonicí na horizontu spojuje lávka, za níž se otevírá průhled do okolní krajiny. Rozměrné nádvoří má půdorys řeckého kříže.

Inscenace vrcholí působivým (připsaným) finále Břetislavova křtu. Oldřichova syna, jehož přes všechny úklady Božena přece jen šťastně povila, není přes průvod kněží a shromážděný lid vidět, zato jej dobře slyšíme. Křest symbolizuje naději přemyslovského rodu a tím českého státu, nad slavnostním chorálem však dominuje Břetislavův usedavý pláč jako předzvěst, že ani toto vítězství se neobejde bez slz a bolesti. Symbolika se v této tečce zdařile protnula se syrovou opravdovostí.

Národní divadlo Brno – František Hrubín: Oldřich a Božena. Režie, výprava a hudba Pavol Juráš, choreografie Markéta Hrabalová, hudba a dramaturgie Martin Dohnal. Premiéra 17. prosince 2010.

Divadelní noviny: MARCEL SLADKOWSKI