+

PÁR MÍST ANETY LANGEROVÉ UŽ 28. ČERVNA V MAHENOVĚ DIVADLE!

Akustický koncert se smyčcovým triem

  Zpěvačka Aneta Langerová si projekt Pár míst vysnila. Svým způsobem shrnuje její dosavadní kariéru: připomíná známé a oblíbené písně v hudebně průzračné podobě – se smyčcovým triem. Je to projekt hodně osobní. S Anetou vystupují vynikající mladí muzikanti, všichni dohromady tvoří organismus s jedním srdcem a společným dechem. Každý koncert turné s názvem Pár míst je velkým zážitkem .

Aneta: Bude to plné života, emocí, melancholie a nadhledu.

Aneta LAngerova_autor fotky Helena Kadlčíková_DSC7724_mala.jpg

  foto: Helena Kadlčíková

Čím je pro vás turné PÁR MÍST jiné?

Splnila jsem si jeden z velkých snů. Zpívám výběr písní ze všech tří desek, v doprovodu smyčcového tria, piana, své kytary, a zařadím i nějakou píseň novou. Občas vezmu do ruky i jiný nástroj, na který jsem ještě nikdy předtím nehrála, jako je třeba foukací harmonika nebo kalimba. Pár míst je výjimečné hlavně svojí atmosférou, která vyplývá z aranží písní. Všechny jsou plně přizpůsobené složení kapely, což je opravdu kolikrát velká změna.

Tím, že jsem si vysnila hrát se smyčcovým triem, jsem musela najít ještě dva další muzikanty, kteří by ho tvořili. To se povedlo dle mých představ a na pódiu se se mnou objevuje Dorota Barová, úžasná violoncellistka a zpěvačka, která má své projekty typu Tara Fuki a dalších, a Vladan Malinjak, violista ze Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. Kromě nich mám za zády část své kapely, Veroniku Vališovou, houslistka ze Symfonického orchestru Českého rozhlasu, a pianistu Jakuba Zitka. Všichni jsou to skvělí muzikanti a také fajn lidi. Je to pro mě další z povedených spoluprací.

Koncerty v rámci tohoto turné jsou výjimečné také tím, že s bráchou pečlivě vybíráme jen opravdu „pár míst“, tedy měst a prostorů v nich, ve kterých jsem ještě nikdy nehrála a které se atmosférou k těmto koncertům hodí. Letos například zahrajeme v krásném brněnském Mahenově divadle, v Záluží u Plzně v Klášterním dvoře Gigant, v Hejnicích v bazilice, na zámku Valeč nedaleko Třebíče a do Prahy se už podruhé vrátíme na Letní scénu Vyšehrad.

Jak to vzniklo? Jak probíhaly přípravy, jak jste tvořili?

V půlce léta 2011 jsem si uvědomila, že pokud už čtyři roky přemýšlím nad tím, že bych chtěla hrát akustické koncerty se smyčci, není již na co čekat. Má představa byla čím dál jasnější, ale trápila jsem se tím, kdo mi pomůže rozepisovat party pro smyčce. V tom opravdu nejsem znalá a vůbec přemýšlení a skladba smyčcového tria tak, aby tvořili krásnou harmonii, na které by celá píseň mohla stát, to bylo pro mě úplně nové.

Nakonec jsem ale nemusela chodit daleko, s aranžemi mi pomohl právě Jakub Zitko, pianista z mé kapely. Řekla jsem mu svoji představu, co chci, aby jednotlivé písně vyjadřovaly, společně jsme pak dumali nad tím, jak by mohly znít a už to jelo :). Kuba se toho chopil opravdu skvěle, přicházel s nápady, které mě moc bavily.

Tato spolupráce pro mě byla velmi důležitá, díky Kubovi jsem se hodně věcí naučila. Začalo mě to strašně bavit, vytvářet harmonie, nálady, vyjadřovat tímto způsobem atmosféru každého slova.

Znamená to, že vás láká klasika? Ostatně i váš koncert 8. srpna proběhne v rámci festivalu Petra Dvorského, který z klasické hudby vychází. 

Klasická hudba je nesmírně inspirující. Před nějakým časem jsem se rozhodla, že dám dohromady smyčcové trio, které mě bude doprovázet spolu s klavírem a kytarou. Mé písně to zjemnilo, lépe vynikl výraz, obsah písní a také texty, které normálně zpívám za doprovodu celé kapely. Je to kombinace, která mi velmi vyhovuje a je důsledkem právě toho, že jsem začala poslouchat klasickou hudbu. Snažím se v klasice trochu zorientovat a nedávno jsem dostala desku Pavel Haas quartet a jejich interpretaci Dvořáka, která je naprosto nádherná. 

Změnilo se tímto turné něco pro vás ve zpívání nebo hraní na kytaru?

Změnilo se toho hodně, vždy jsem na kytaru hrávala jen tak zvaně beglajt, neboli doprovodnou kytaru, složitější party hraje v mé kapele kytarista, ale tady hraju kromě jedné písně na kytaru pouze já, takže jsem to musela trochu začít pilovat. Hrát třeba složitější part pod zpěv, což znamená rozdělit hlavu na dvě části, bylo pro mě trochu komplikovanější. Ale už jsem to jednou zažila, když jsem hrála na koncertech v některých písních na basu. Vím, že to jde, tak jsem se k tomu odhodlala i tentokrát, ale na kytaru.

A co se týče zpěvu, tak to je také docela změna. Ve své kapele mám housle, které můj zpěv podporují, do toho však mám za zády rytmiku, takže nemusím myslet na tempo písní, ale tady jsou to hned tři smyčcové nástroje, žádné bicí, takže se na jednu stranu cítím jako v ráji, ale zároveň je to pro všechny těžší technicky, protože musíme držet tempo a spoléhat se na svůj cit, abychom nikam neutíkali.

Podle reakcí přijali fanoušci vaši novou hudební polohu dobře…

Určitě. Navíc se zjevili fanoušci úplně noví, což je pozitivní. Už dlouho jsme hledali novou podobu koncertů, třeba kde by diváci mohli sedět, zkrátka aby to celé bylo klidnější. Po několika letech jsme tuhle myšlenku konečně zrealizovali a chodí na nás posluchači všech generací. Je to milé.

Na co se na těchto koncertech nejvíc těšíte?

Vzhledem k tomu, že s tímto projektem koncertujeme už přes dva roky, tak už tuším, co nás čeká.

Vždy se nejvíc těším na okamžik, kdy to všechno, na čem jsme pracovali a co se mi čtyři roky honilo hlavou, zahrajeme živě lidem. V triu a vůbec v celém týmu panuje vždy před koncertem velká nervozita, jestli to všechno dopadne tak, jak by mělo. Tahle nálada ovšem dodává koncertu neuvěřitelný náboj, alespoň pro mě je to vždy šílený adrenalin.

Těším se také na to, jak to celé přijme publikum. Myslím, že je velmi důležité, aby to lidé vnímali jako koncert, na kterém se nebude zrovna skákat, ale kde si v klidu sednou v příjemném prostředí a budou poslouchat melodie, které znají, podpořené právě smyčcovým triem.

Nové aranže jsou plné života, emocí, melancholie, nadhledu, zkrátka si myslím, že je to vyvážené, že každý bude mít šanci najít si to své, co má rád.

Co vás z české hudby  a obecně z hudby v poslední době zaujalo?

V poslední době poslouchám Roberta Planta a Alison Krauss nebo Petera Gabriela, na jehož koncertě jsem nedávno byla a byl to krásný zážitek, dále mě také zaujali The Wood Brothers, z místních luhů a hájů se ke mně dostala také nová deska Jany Kirschner, která je krásná. 

Na čem teď konkrétně pracujete, kde vás můžeme vidět a na co se můžeme těšit?

Pracuji na nové desce, píšu texty, hudbu, a to ve spolupráci s Jakubem Zitkem. Plánujeme také koncerty, jak s celou kapelou, tak se zmiňovaným smyčcovým triem a klavírem. Celé léto budeme hrát na různých festivalech, městských slavnostech a máme naplánováno i několik akustických koncertů v rámci projektu Pár míst. A letos v létě také pokračuje komorní muzikál Touha jménem Einodis s Martou Kubišovou na Letní scéně Divadla Ungelt v Praze. 

Termíny Pár míst… 2014:

28.6. Brno, Mahenovo divadlo

18.7. Praha, Vyšehrad, Letní scéna

8.8. Mezinárodní hudební festival Petra Dvorského 2014, zámek Valeč u Hrotovic

17.8. Hejnice, bazilika

30.8. Záluží (u Plzně), Klášterní dvůr Gigant

Další vystoupení a info na:

www.langerovaaneta.cz

Kdy hrajeme