PETR JENIŠTA: Toužil jsem po vědění a viděl krásnou práci
Hned po studiu pražské konzervatoře dostal angažmá v libereckém Divadle F. X. Šaldy, poté v hradeckém Klicperově divadle a z brněnských scén působil mimo jiné v Národním divadle Brno, Divadle Husa na Provázku a v HaDivadle. Momentálně je na volné noze. Počátkem června se Petr Jeništa představil v Divadle Reduta v inscenaci Nenápadný půvab buržoazie v režii Jana Mikuláška.
Petře, otázka na úvod, kdy Vás napadlo stát se hercem? Studoval jste státní konzervatoř v Praze, kam Vás přijali hned napoprvé. Měl jste nějaký záložní plán, kdyby to tehdy „nevyšlo“?
Nevím, zda to napadlo úplně mě. Spíš v tom měly prsty učitelky ze základky, neprotestující rodiče, děti Hrstkovy, spolužačky Vladimíra a Valerie, mé platonické lásky z recitačního a pěveckého kroužku “Sedmihlásek“ a také to, že já sám jsem na svůj osud v té době pohlížel s mladickou lehkostí totálního nevědění. Na konzervatoř mne sice vzali na poprvé, ale nejdřív mé jméno zkomolili a přijali jakéhosi Janyšku , což jsem oplakal a Janyšku jsem týden nenáviděl. Náhradní plán veškerý žádný. Pak ale přišel nový dopis na jméno Jeniška, kde se omlouvali a vysvětlovali, že Janyška jsem já, tedy pan Jeniška. Dlouho poté jsem profesory přiváděl do výkrutu tím, že jsem je učil vyslovovat mé jméno správně, a to Petr Jeništa. Krátké, měkké „i“. Tedy než jsem přišel na konzervatoř měl jsem záložní plán asi takový. Za A: Veškerý žádný. Za B: Gymnázium, ale sám si nepamatuji proč. Za C: Chtěl jsem být hajným, to proto, že mi to říkal pan doktor na alergologii, ale asi jsem si myslel, že děti z alergologie chodí na hajného automaticky, nebo že mi podá přihlášku, každopádně já tak neučinil. Plán D: Bratránek v Německu mi prodá firmu za peníze, co jsem si je tenkrát sám kreslil a za které bylo možno v naší třídě získat jisté výhody. Za E: Malíř, hezky jsem tenkrát maloval, ale kdyby se to dalo dohromady s tím kreslením peněz, tak jsem teď na Bahamách nebo na Borech.
První angažmá jste získal v Liberci, odkud jste přes Hradec Králové směřoval až do Brna. Co Vás před lety původně do Brna přivedlo?
Nesnesitelná lehkost bytí, mladická nerozvážnost, touha po vědění, tušení krásné práce, výpověď v Hradci Králové a hlavně Vladimír Morávek.
Diváci NDB Vás již mohli vidět v roli Vévody de Guise v Královně Margot. Nyní máte za sebou v Divadle Reduta druhou reprízu inscenace Nenápadný půvab buržoazie - nekonvenčního i překvapivého pohledu na nás samé. Z jakých důvodů jste se rozhodl přijmout roli právě v této inscenaci?
Lehkost bytí mi již přišla nesnesitelná, mladicky nerozvážný jsem již také dlouho nebyl, toužil jsem stále po vědění, tušil jsem v tom krásnou práci a nejvíc jsem se těšil na pana režiséra Jana Mikuláška.
Co byste nyní, po premiéře, na celé inscenaci vyzdvihnul?
Pana režiséra Jana Mikuláška.
V Divadle Reduta jste s Janem Mikuláškem setkal poprvé. Jak se Vám s ním spolupracovalo?
Přál bych to jako léčebný program všem divadelním hercům.
Nenápadnému půvabu buržoazie dominuje znatelná souhra s hereckými kolegy. Do jaké míry Vás ono „souznění“ ovlivňuje při zkoušení inscenace?
Při zkoušení kterékoli inscenace souzníte s kolegy, ale toto souznění mne skutečně ovlivňovalo pozitivně.
Jste velice pracovitý, svědomitý herec. Co nezbytně potřebujete k přípravě na roli?
Souznění nejen s kolegy, ale s celým kolektivem lidí, kteří s námi na představení spolupracují. Z týmu Nenápadného půvabu buržoazie bych chtěl například vyzdvihnout paní rekvizitářku Radku Myslivcovou. Děkuji.
Působíte (nejen na jevišti) velmi energicky. Kde dobíjíte energii?
Je mnoho míst a činností, kde dobíjím energii, ale jedno z nejlepších je v libereckém divadle nad orchestřištěm například při La Traviatě. Vidíme na sebe jen s dirigentem, mým kamarádem Martinem Doubravským, on diriguje všemi viděn, já ve skrytu, ale když se nám to s Martinem povede oddirigovat hezky, tak na sebe vždycky uděláme jakože hmm a máme potlesk. Ale teď momentálně dobíjím v Rudné v Jižních Čechách, při psaní tohoto rozhovoru.
Kromě divadla jste se objevil i ve filmových rolích. Láká Vás filmové herectví? V jednom ze starších rozhovorů jste řekl, že ještě zatím nevíte, v čem spočívá rozdíl mezi divadelním a filmovým herectvím. Je tomu stále tak?
Již tuším, že v tom nějaký rozdíl bude, ale stále netuším jaký.