Premiéry 2012-2013

 

KABARET KAFKA

PREMIÉRA: 2. listopad 2012, Divadlo Reduta

Režie: Daniel Špinar

Kafkovo literární dílo obsahuje kratší povídkové prózy, z toho množství fragmentů, tři nedokončené romány, deníky a korespondenci. Jen menší část svého díla vzal Kafka na milost a dal souhlas k jeho vydáním za svého života. Před smrtí mnoho rukopisů spálil, všechno, co nebylo v jeho dosahu, přikázal, aby se zničilo. Posmrtné vydání jeho spisů vycházelo péčí Kafkova přítele Maxe Broda. Za svůj hlavní životní úkol považoval psaní a obtížně je uváděl v soulad s prací v pojišťovacím úřadě, kterou svědomitě vykonával. Psaní bylo při Kafkově maximalismu zápasem o nejvyšší cíle, zápasem s nemožností. Odtud Kafkova ustavičná nespokojenost téměř se vším, co napsal, odtud takové množství krátkých i delších rozběhů, na které už nikdy nenavázal, odtud tolik fragmentů v jeho díle. Psaní bylo pro něho spásou i zatracením, službou ďáblu, posilou i trýzní, štěstím i zoufalstvím, překážkou na cestě životem i útočištěm v čase beznaděje a porážek.

Kabaret Kafka zpracovává Kafkův nejslavnější dopis – Dopis otci, ve kterém otevírá nejintimnější témata a pojmenovává svůj postoj k životu.

 

REDFEST

VI. ročník festivalu komorních inscenací

2. – 9. 11.  2012, Divadlo Reduta

 

Pavel  Juráček (1935–1989) / Dora Viceníková (1976) / Jan Mikulášek (1978)

ZLATÁ ŠEDESÁTÁ

PREMIÉRA: 5. duben 2013, Divadlo Reduta

Režie: Jan Mikulášek

Pavel Juráček, režisér, scenárista, signatář Charty 77, je klíčovou osobností českého filmu 60. let. Deníkové zápisy zachycují vzestup i pád talentovaného umělce v konfliktu s dobovými společenskými a kulturními okolnostmi i s vlastní bohémskou povahou. Deník tak nabízí nejen neobyčejně intimní vhled
do Juráčkovy osobnosti, do jeho vnímání světa a lidí kolem něj, ale i do atmosféry „zlatého věku naší kinematografie“, která je nahlížena zevnitř, jedním z aktérů nové vlny.


Ve svém deníku zanechal po sobě Pavel Juráček dílo svrchované literární úrovně a hypnotické působivosti, otevřený dokument o výšinách i běsech umělecké tvorby. Kniha zvítězila v anketě Lidových novin o Knihu roku 2004 a obdržela ocenění Litera 2004 za nakladatelský čin.

16. srpna 1964 pátek

Člověk nepatří na svět, je omylem přírody a jeho jednání je nesmyslné. Zdá se mi, že štěstí je stav blbosti, chytrý člověk nemůže být šťastný, ty dvě věci se vylučují. Rozum je proti nám, rozum je nepřítel, rozum je nádor na mozku, nepřirozené bujení myšlenek a pochybností vzniklé jakousi chybou v přírodě. S kým si o tom mám povídat? Nikoho nemám. Čím jsem starší, tím jsem osamělejší a jediné co je jisté, je fakt, že jednou umřu. A do té doby se budu potácet pořád dál od narození, pořád blíž k smrti a budu dělat věci, které vzhledem k jistotě smrti jsou směšné. Protože jediné, co člověk o svém životě bezpečně ví
 je, že skončí.