Národní divadlo Brno

Komedie, která ve světovém činoherním repertoáru patří k nejslavnějším, nejvýznamnějším, nejinspirativnějším, ale i divácky nejvděčnějším hrám, způsobila Gogolovi mnoho útrap, dokonce tak velkých, že autor po premiéře opustil Rusko. Gogol byl znepokojen rozporuplným ohlasem, ale také tím, že petěrburgská inscenace (1836) degradovala jeho skvostný a dvojsmyslný dramatický text na pouhou prvoplánovou frašku. Hra vychází z anekdotického příběhu, který mu poskytl Alexandr Sergejevič Puškin, jehož si údajně v některém ruském městečku spletli s revizorem (mimochodem Puškin poskytl Gogolovi i námět k úžasným Mrtvým duším): V řadách úředníků zapadlého provinčního městečka nikolajevského Ruska vyvolá zděšení informace o tajném příjezdu revizora. Není se co divit, protože jejich svět je založen na podvodech, zlořádech a korupci, které jsou vlastní i hejtmanovi, hlavě místního osazenstva. Všichni pak odporně podlézají domnělému revizorovi – Chlestakovi, který, žel, je sám neskutečný podvodník a „fantasticky mihotavý fantom lží“ (charakteristika Gogola). Prostřednictvím dvojsmyslných tragikomických situací předkládá Gogol pokřivený svět, kde všechny vztahy charakterizuje strach: hejtman má strach z revizora a úředníci z hejtmana a jeden z druhého. Zpočátku má Chlestakov strach z hejtmana, ale posléze se nechá hostit a přijímá úplatky, aniž do konce hry pochopí, že jej považují za revizora. V této hře se vynikajícím způsobem uplatňuje Gogolova mistrovská schopnost „pohybovat se na hraně“ (ostatně jako i v dalších jeho dílech): mezi pravděpodobností a nepravděpodobností, anekdotičností a vážností, věrohodností a nevěrohodností. Za fasádou úsměvů a bodré rozšafnosti se skrývá hořkost, ale také škleb, vyplývající z neomylného oddělování zápachu od vůně. Realismus Gogolových děl je často klamným zdáním, neboť spíše dochází k „odskutečnění skutečnosti“, mj. i proto, že u Gogola schválně „hmota není obdařena duchem, z člověka zůstává jenom tělo“ (Nikolaj A. Berďajev). Gogol kdysi přiznal, že se osvobozoval od svých nedostatků a špatných vlastností tím, že je přenášel na své hrdiny, a tak se jich vlastně zbavoval.

Inscenaci připravil velký režisér současnosti, bývalý šéf činohry Národního divadla v Praze, Ivan Rajmont, jenž už mnohokrát projevil mimořádný vhled do ruské klasiky, a jehož inscenace Revizora, nastudovaná v době, kdy šéfoval slavnému Činohernímu studiu v Ústí nad Labem (1986), náleží k nejvýznamnějším inscenacím 2. poloviny 20. stol. v celém kontextu českého divadelnictví.

Rajmont obsadil do hlavní role Ivana Alexandroviče Chlestakova vynikající osobnost české kultury současnosti Martina Dohnala, hudebního skladatele, dramaturga, klavíristy, dirigenta, scénáristy a filosofa, mimořádného znalce hlubin ruské kultury, jehož Rajmont zároveň považuje za osobitého herce a zvláštního člověka – ufona, jehož „ufonství“ může skvěle vystihnout Chlestakovovu ulítlost. Do dalších rolí obsadil významné bardy MČ Zdeňka Dvořáka (Hejtman), Jaroslava Dufka (Bobčinskij), Jaroslava Kuneše (Dobčinskij), Bedřicha Výtiska (Ljapkin - Ťapkin), Jiřího Pištěka (Zemljanika), Ondřeje Mikuláška  a Jindřicha Světnicu (Špekin). Hejtmanovu ženu hraje Dita Kaplanová, Hejtmanovu dceru Magdalena Tkačíková (studentka JAMU), Osipa Petr Panzerberger.

Autorem scény je jeden z nejlepších scénografů současnosti Martin Černý, autorkou kostýmů Jana Preková.