Revizor

Když mají všichni ze všech strach…

NIKOLAJ VASILJEVIČ GOGOL (1809-1852)

Výpis představení

autor: Nikolaj Vasiljevič Gogol
překlad: Zdeněk Mahler
dramaturgie: Martin Dohnal
režie: Ivan Rajmont
scéna: Martin Černý
kostýmy: Jana Preková

Osoby a obsazení

Chlestakov, úředník z Petěrburgu Martin Dohnal j. h.
Skvoznik-Dmuchanovskij, hejtman Zdeněk Dvořák
Anna Andrejevna Dita Kaplanová j. h.
Marja Antonovna Magdaléna Tkačíková
Osip, Chlestakovův sluha Vratislav Běčák
Luka Chlopov, školní inspektor Ondřej Mikulášek
Žena Luky Chlopova Marie Durnová
Ljapkin-Ťapkin, okresní soudce Bedřich Výtisk
Zemljanika, správce chudinského ústavu Jiří Pištěk
Špekin, poštmistr Jindřich Světnica j. h.
Dobčinskij, statkář Jaroslav Kuneš
Bobčinskij, statkář Vladimír Krátký
Svistunov Martin Sláma
Číšník Michal Dalecký
Miška Jaroslav Knesl

revizor_950x200.jpg

Komedie, která ve světovém činoherním repertoáru patří k nejslavnějším, nejvýznamnějším, nejinspirativnějším, ale i divácky nejvděčnějším hrám, způsobila Gogolovi mnoho útrap, dokonce tak velkých, že autor po premiéře opustil Rusko. Gogol byl znepokojen rozporuplným ohlasem, ale také tím, že petěrburgská inscenace (1836) degradovala jeho skvostný a dvojsmyslný dramatický text na pouhou prvoplánovou frašku. Hra vychází z anekdotického příběhu, který mu poskytl Alexandr Sergejevič Puškin, jehož si údajně v některém ruském městečku spletli s revizorem (mimochodem Puškin poskytl Gogolovi i námět k úžasným Mrtvým duším): V řadách úředníků zapadlého provinčního městečka nikolajevského Ruska vyvolá zděšení informace o tajném příjezdu revizora. Není se co divit, protože jejich svět je založen na podvodech, zlořádech a korupci, které jsou vlastní i hejtmanovi, hlavě místního osazenstva. Všichni pak odporně podlézají domnělému revizorovi – Chlestakovi, který, žel, je sám neskutečný podvodník a „fantasticky mihotavý fantom lží“ (charakteristika Gogola).

Prostřednictvím dvojsmyslných tragikomických situací předkládá Gogol pokřivený svět, kde všechny vztahy charakterizuje strach: hejtman má strach z revizora a úředníci z hejtmana a jeden z druhého. Zpočátku má Chlestakov strach z hejtmana, ale posléze se nechá hostit a přijímá úplatky, aniž do konce hry pochopí, že jej považují za revizora. V této hře se vynikajícím způsobem uplatňuje Gogolova mistrovská schopnost „pohybovat se na hraně“ (ostatně jako i v dalších jeho dílech): mezi pravděpodobností a nepravděpodobností, anekdotičností a vážností, věrohodností a nevěrohodností. Za fasádou úsměvů a bodré rozšafnosti se skrývá hořkost, ale také škleb, vyplývající z neomylného oddělování zápachu od vůně. Realismus Gogolových děl je často klamným zdáním, neboť spíše dochází k „odskutečnění skutečnosti“, mj. i proto, že u Gogola schválně „hmota není obdařena duchem, z člověka zůstává jenom tělo“ (Nikolaj A. Berďajev). Gogol kdysi přiznal, že se osvobozoval od svých nedostatků a špatných vlastností tím, že je přenášel na své hrdiny, a tak se jich vlastně zbavoval.

 DOČASNĚ STAŽENO Z REPERTOÁRU.

 

 

Kdy hrajeme

Kdy hraje

Online archiv