Rozhovor s Martinem Slámou

Česká premiéra oscarové hry Králova řeč již 15. března 2013 v Mahenově divadle!

SLAMA_KRAL__1__na_web.jpg

„Bertie si prožil krušné dětství se svým přísným otcem, chůvou, která mu nedávala najíst a trápila ho, bratrem, který se mu posmíval. Navíc byl přeučený levák, rovnali mu nohy do „o“ kovovými dlahami. To všechno mohlo být spouštěcím momentem k jeho koktání.  V důsledku toho byl spíše zakřiknutý a uzavřený, bez velkých ambicí.  Najednou se před ním objeví možnost stát se králem a tak v sobě musí svádět velký boj, jestli se této funkce opravdu chce ujmout a hlavně, zda dokáže překonat svůj handicap.  Velkou oporou mu v tom je jeho manželka, která si ho dokonce vzala právě proto, že koktá a doufala, že se nestane králem a vyhne se všem těm povinnostem, které jsou s kralováním spojené. Nakonec je to ona, která mu najde logopeda, který mu pomůže, a podporuje ho v jeho snažení. Vzhledem k situaci s jeho záletným bratrem a napjaté předválečné době v Evropě byli nuceni královský titul přijmout“, říká a charakterizuje svou postavu Bertieho budoucího krále Jiřího VI., člen souboru Mahenovy činohry Martin Sláma. Málokdo ale ví, že na počátku, ještě před oscarovým filmem, byla divadelní hra. David Seidler ji začal psát v roce 2005 na radu své ženy. V české premiéře hru uvede Mahenova činohra v režii Martina Stropnického s hostujícím Ladislavem Frejem jako Lionelem Loguem.

 

 Co soudí Martin Sláma o handicapu a léčbě koktání po setkání s PaedDr. Ilonou Kejklíčkovou, Ph.D., ze soukromé kliniky LOGO, specialistkou na logopedii?  Jak těžké je pro herce vytvořit tak silnou jevištní stylizaci…

Pro herce je to výhodné, protože když se náhodou v textu zadrhne, či zakoktá, může se tvářit, že to tak má být. (smích) S režisérem Martinem Stropnickým jsme míru koktání hledali postupně od zadrhávání až k přesným místům, ve kterých  Bertie koktá  v rámci dramatických situací. Hledali jsme písmena a slova, na kterých by se mohl zadrhávat. Doktorka Kejklíčková nám po zhlédnutí zkoušek potvrdila naši cestu s tím, že nám upřesnila jak moc a kde by se skutečně člověk s tímto handicapem zadrhl. Posvětila i terapeutické postupy, které jsou ve hře předepsány přímo autorem Davidem Seidlerem, který mimochodem také zadrhává.

 Myslíte si, že si divák uvědomí, že Martin Sláma je králem na celé tři hodiny? Že pracuje zcela odlišnou hereckou technikou než herec filmový, který odehraje 30 vteřin, pak může mít pauzu, pak může pokračovat anebo opakovat záběr, který se mu nepovedl, zatímco vy si zastavení či zopakování v žádném případě nemůžete dovolit?

Doufám, že si to uvědomí a také doufám, že to nebude trvat tři hodiny.(smích) Takzvaně utáhnout celé představení je určitě náročnější než se jen koncentrovat na konkrétní scénu před kamerou.  Na druhou stranu herec během představení  získá potřebný tah k vytvoření vývoje postavy.  Film sice nabízí jiné herecké možnosti, včetně většího detailu a podobně, ale na jevišti je herec živý, autentický a pokaždé trošku jiný, neopakovatelný.

 Filmová adaptace divadelní hry může být velkou inspirací, ale také i velkým strašákem… je taková role výzvou? Neupírá slavný kolega z filmu Martinovi Slámovi možnost vlastní interpretace v režijní koncepci, protože kritéria ztvárnění nastavil film?

Výzvou určitě je, ale krásnou. Asi se neubráníme tomu, že diváci budou naše představení s filmem srovnávat, ale věřím, že ocení právě tu autenticitu divadla a nechají se vtáhnout příběhem, který se bude odehrávat přímo před jejich očima. V divadelní hře, podle které film vznikl, jsou kritéria poměrně přesně nastavena, takže jak filmový tak i divadelní herec se jich musí držet. Navíc filmový scénář se od divadelní hry až tak moc neliší, ale každý jsme jiný a tak věřím, že i moje interpretace pod vedením Martina Stropnického bude osobitá.

 Co pro herce znamená řeč, péče o hlas, pocit, že ne vždy se vše může podařit, že musí umluvit bez mikrofonu veliký prostor, že se může nachladit?

Hlas je náš pracovní nástroj, o který bychom se měli starat, což se ne vždy daří a pokud přijde nemoc či nachlazení, tak je to samozřejmě problém, se kterým ovšem řada herců včetně mne stejně obvykle hraje, což zase nepřispívá k oné péči o hlas.

Máte osobní zkušenost s vadou řeči?

Měl jsem to štěstí, že ani já, ani nikdo v mém okolí podobný problém neměl. Ale s koktajícími lidmi jsem se samozřejmě setkal a zcela intuitivně jsem se snažil za ně dopovědět slovo, což určitě není úplně v pořádku. Ale po studiu bližších informací o této vadě a konzultacích s doktorkou Kejklíčkovou, je mi jasné, jak nepříjemný tento handicap může být v nejrůznějších životních situacích jako například při pracovních pohovorech, navazování známostí nebo i při obyčejném nakupování. Teď už chápu, proč raději Bertie mlčel, než aby se zakoktal, i když ho za to okolí považovalo často za hloupého.

 Nepřipadá vám, že v  dnešní době internetu, sms-ek, mms-ek, facebooku, je řeč a schopnost navzájem rozmlouvat už zbytečností či dokonce přežitkem?

 Řeč je základním komunikačním prostředkem a myslím si, že ji žádná z těchto moderních vymožeností nemůže nahradit a pevně věřím, že to tak zůstane.  Navíc jsem dost líný na to, abych někomu něco psal, pro mě je nejpřirozenější a nejpříjemnější si s člověkem promluvit.