Rozhovor s Martinem Stropnickým

"Dát sílu a naději je v současnosti naše povinnost"

Rozhovor s  Martinem Stropnickým, který v Mahenově divadle připravuje inscenaci hry Davida Seidlera Králova řeč. Česká premiéra bude 15. března!

IMG_1819_na_web.JPG


Vzpomínám si, že když jsem vám hru zhruba před rokem a půl přinesla, vaše první reakce a starost byla: Co můžeme říct prostřednictvím divadla jinak, lépe, nově, než co už řekli filmem jiní? Tuto otázku jste pak měl během příprav na zřeteli. Jakou odpověď jste na ni našel?

 

Ten film je opravdu mimořádně povedený. Navíc nevypráví příběh klasickými filmovými prostředky. Je založený na dialogu a hereckém detailu, který sledujeme v mnoha prostředích dokonale zpracovaných interiérů.

My musíme jít na jevišti cestou zkratky, metafory, jisté rytmické razance, významového obrazu, střídání monumentality a detailu.  Naše výhoda je v samotném divadle: hrajeme tady a teď. Samozřejmě, musíme být naprosto autentičtí. Jakákoli lež by byla pro výsledek smrtící. Pak máme šanci předat divákovi emoci a ethos, který v sobě příběh obsahuje.

Králova řeč je historická hra. Byť se nedrží ve všem striktně skutečnosti, baví britské či anglofonní publikum mj. politickým či společenským zázemím, které zná, nebo tím, že objevuje fakta, která byla do té doby tabu; kromě králova koktání a léčby jde především o Edvardovu abdikaci a vztah k Hitlerovi a nacismu. O okolnostech Mnichovské dohody, které se přímo neblaze dotkly Československa, se však ve hře i ve filmu decentně mlčí. Dá se však pomlčet i při české premiéře?

 

Někde jsem se dočetl, že autor měl se svou hrou i tak dost problémů. Ona rozhodně britskou monarchii ani politiku nešetří. Mnichov se tam už nevešel. V souvislostech s českou premiérou, je to pro nás obtížně představitelné. Najdeme způsob, jak se s tím vypořádat. Původní scénář obsahuje několik dokumentárních prostřihů odkazujících na autentické události. V naší inscenaci zazní tedy i fragment slavného Chamberlainova proslovu po návratu z Mnichova.

Navzdory zajímavému a objevnému historickému kontextu se domnívám, že důvod, proč diváci Královu řeč milují, je silný příběh o přátelství, odvaze, překonání sebe sama. O čem chcete vy jako režisér svým divákům vyprávět především?

 

Chci jim naší inscenací dát sílu a naději. Myslím, že je to v současnosti naše povinnost. Naděje nespočívá v selance a happy-endu. Je obsažena v přetěžkém zápase, který Bertie, vévoda z Yorku, vede se svým tragikomickým hendikepem. Základní situace hry je prostě skvělá: jste mladý urozený bohatý muž, dědic britského impéria, máte milující ženu a dvě krásné děti, dalo by se říct, že jste dítě štěstěny, ale ono je to přesně naopak. To hlavní, co se po vás žádá, obracet se k lidu a promlouvat k němu - to vy nemůžete. Koktáte. Je obtížné představit si něco trapnějšího.

Každý máme nějaké slabé místo. Každý máme sklon ho zvětšit do obludných rozměrů a nechat se jím často celý život natahovat na skřipec. Leckdy máme pocit, že to Kainovo znamení je neodstranitelné. Někdo to řeší rezignací na své ambice, jiný pitím, další útěkem před sebou samým či nenávistí k celému světu. Bertie bojuje. I když ho to stojí všechny síly.

Dostal jste se někdy vy sám do situace, kdy jste musel překonat nějaký hendikep a pokusit se zdánlivě o nemožné?

 

Obden. Pokud vezmeme v úvahu i maličkosti. Ale i ty dokážou pěkně sužovat. A s trochou nadsázky: Mám s Bertiem pár věcí společných. On měl jako dítě dlahy, já okluzor, on byl přeučený levák, já také… Nebudu pokračovat.

 

Řekla bych, že i vaše zkušenosti z diplomacie a politiky vás pojí se světem Jiřího VI. Nicméně pro Českou televizi jste půjčil svůj hlas Lionelu Logueovi. Jaká to pro vás byla zkušenost vzhledem k nastávající inscenaci?

 

Krásná náhoda. Dabing kvalitního filmu je pro herce svátek. Máte možnost při každé smyčce pozorovat klíčovou dírkou práci skutečných mistrů. Vzhledem k tomu jak rychle se dnes dabing dělá, je to ale také nemalé riziko a velký závazek. Práce v dabingu je specifická tím, že se až patologicky zaměřuje na detail. Svou postavu permanentně rentgenujete. Kvůli výrazu a synchronu hlídáte hlavně dvě věci – oči a rty. A to mě možná přivedlo k tomu, že pro tuto inscenaci je víc než kdy jindy nutná maximální vnitřní pravdivost při co největší úspornosti vnějších prostředků.

 

Lionela Loguea bude ve vaší inscenaci hrát Ladislav Frej. Jiřího VI. Pak Martin Sláma. Jak jste vybíral klíčové představitele? Neuvažoval jste, že byste se obsadil sám?

 

Nemohu režírovat a hrát zároveň. A ještě navíc u textu, který je hodně postaven právě na těchto dvou postavách. Navíc jsem přijel do Brna pracovat s místními herci a těším se na to. Láďa Frej je takový bonus. Odešli jsme spolu vloni z Vinohradského divadla, jsme přátelé. Navíc je to Brňák! A Martin Sláma? Jsem přesvědčený, že má pro tuto náročnou a krásnou roli všechny potřebné předpoklady.

 

Hra na rozdíl od filmu více akcentuje ženské protějšky obou mužů: Královnu Alžbětu, kterou hraje Eva Novotná, a Logueovu ženu Myrtle, do níž jste obsadil Ditu Kaplanovou. Jakou roli podle vás hrají tyto ženské hrdinky v mužském příběhu o přátelství a zákulisí mocných?

 

Možná bych to řekl trochu jinak: jaké divadlo mě nejvíc baví. Musí mít silné osobní téma, energii a emoce, vášeň i humor, konflikt i smír. Baví mě divadlo inteligentní. Výrazné i cudné. Baví mě urputný zápas každého herce o pravdivost a o svůj prostor ve hře.

 

Lucie Němečková, dramaturgyně Královy řeči