Rozhovor s Ondřejem Mikuláškem

Rozhovor s Ondřejem Mikuláškem, který nedávno oslavil své životní jubileum.

ondrej_mikulasek.jpg

// Jste synem slavného básníka, ovlivnil Vás tatínek na cestě k divadlu? Nebo domácí prostředí? Bylo to doma cítit, pociťoval jste to jako kluk?

Můj otec mi v mém rozhodování, co budu v životě dělat, nikdy neovlivňoval. Na základce jsme, ale s kamarády o přestávkách měli komické výstupy. Pak jsem chodil do Pírka (pionýrský rozhlasový kolektiv) a tam už jsem byl svým způsobem nasměrován k divadlu. A to se také, po vystudování konzervatoře stalo.

// Co Vás nakonec přesvědčilo opustit angažmá ve Zlíně a přijít do Mahenovy činohry do Brna?

Ve Zlíně jsem byl už dlouho a vždycky jsem toužil dostat se do Mahenovy činohry, kde byli výborní herci a režiséři. Jednou jsem tu byl pouze na jednu sezónu, ale od roku 1992 jsem zakotvil a jsem zde až dodnes.

// Jste zpětné rád? Dostal jste role, které jste chtěl nebo zajímavé příležitosti?

Ze tří angažmá v Šumperku, Zlíně a Brně jsem hrál všechno, tak si nemůžu stěžovat, příležitostí bylo dost. Někdy nebyl čas na nic jiného, než na divadlo.

// Která z nespočtu vašich rolí vám zůstala nejbližší, nebo Vás nějak osobně zaujala i jako člověka, svým osudem nebo charakterem?

Za 42 let u divadla vzpomínám na první velkou roli Vilíka z Šrámkova Měsíce nad řekou. Ve Zlíně Radúze, Gorinova Thyla Ulenspiegla, Jeana ze Strindbergovi Slečny Julie, Hejtmana z Vojcka a roli Lipse z Nestroyeova Provazu o jednom konci atd. z Mahenky Ille z Dürrenmattovi Návštěvy staré dámy, kde jsme si poprvé zvykal na ležení v rakvi. Teď si zvykám v druhé rakvi a to v představení Nenápadný půvab buržoazie, kterou režíroval můj syn.

// Co byste si přál k Vašemu jubileu?

Aby se nám všem v tomto krásném divadle dařilo, Zlomme vaz! A taky štěstí a hlavně zdraví k tomu.

Další články: