+

Simona Rybáková

výtvarnice kostýmů

Simona Rybáková patří v současné době mezi naše špičkové kostýmní výtvarnice, a to nejen v celostátním měřítku. Pražská rodačka po absolutoriu Střední umělecko- průmyslové školy vystudovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, obor textilní výtvarnice a výtvarnice kostýmů. V roce 1990 absolvovala půlroční stáž textilního designu na University of Industrial Art ve finských Helsinkách.

Po absolutoriu se věnovala především oděvnímu designu, ale také textilním tiskům a tvorbě koberců. Jejím oborem jsou i šperky, plastiky či kresba. S divadlem se v té době setkala jako členka Baletní jednotky Křeč, pro kterou začala navrhovat kostýmy. Zde také začíná její spolupráce s bratry Michalem a Šimonem Cabanovými, která trvá dodnes.

V roce 1995 získává zlatou medaili za oděvní design na Mezinárodním veletrhu v Brně, o rok později  je jí udělena vysoce prestižní cena Swarowski Award a poté následuje čtyřměsíční  pobyt na Rhode Island School of Design v americkém městě Providence.

V roce 1999 jsou Simona Rybáková a Šimon Caban autory české expozice na Pražském Quadriennale. Expozice získala hlavní ocenění, Zlatou trigu. Úspěchy slaví Simona Rybáková na četných výstavách v zahraničí, jenom namátkou jmenujme Japonsko, USA, Francii, Dánsko, Koreu, Finsko a mnohé další země.

Zúčastnila se aktivně řady workshopů OISTAT, ve Spojených státech přednášela na univerzitě státu Nebraska v Lincolnu a na univerzitě státu Kansas v Kansas City a na mnoha dalších akcích podobného typu v Pittsburghu, Long Brach, Soulu, Tokiu, Manile atd.

V letech 1996–2002 byla stálou kostýmní výtvarnicí Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Od roku 1996 se také datují její aktivity v Mezinárodní organizaci scénografů, divadelních architektů a techniků OISTAT. Řadu let do roku 2009 byla členkou exekutivy této organizace, v současné době se angažuje ve scénografické komisi.

Na divadelních programech se s jejím jménem setkáváme od roku 1992, kdy se stala stálou spolupracovnicí tvůrců pražské Opery Mozart, režiséra Jiřího Nekvasila a scénografa Daniela Dvořáka. Po první úspěšné premiéře Kouzelné flétny, která měla v roce 1992 premiéru ve Stavovském divadle, následovala v devadesátých letech ve spolupráci s tandemem Nekvasil–Dvořák řada dalších mozartovských titulů – Cosi fan tutte, Don Juan Basstien, La Clemenza di Tito, Figarova svatba, Don Giovanni. Pro Operu Mozart vytvořila rovněž kostýmy pro inscenaci Serail Live v režii Šimona Cabana.

Od roku 1998 se datuje pravidelná spolupráce Simony Rybákové se Státní operou Praha. V roce 1989 je autorkou kostýmů pro Nekvasilovu inscenaci opery E. F. Buriana Bubu z Montparnassu, v dalších letech následují ve spolupráci s tímto režisérem další úspěšné inscenace, jako světová premiéra opery Emila Viklického Faidra v roce 2000, v součinnosti s Norskou operou v Oslu realizovaný titul autora Trygve Madena Cirkus Terra (2002), či opera Alexandra Zemlinského Bylo-nebylo (2003). Byla rovněž autorkou kostýmů pro inscenaci Čajkovského Pikové dámy, kterou nastudoval ve Státní opeře Praha režisér Roman Hovenbitzer, pro režiséra Nathana Datnera  vytvořila kostýmy do inscenace opery Isaaca Steinera Dorian Grey (2000).  Jako kostýmní výtvarnice se rovněž podílela na velice úspěšné inscenaci bratří Cabanů, kterou byl náročný titul Leonarda Bernsteina Candide.

S tvorbou Simony Rybákové se postupně seznamují diváci na dalších předních českých scénách. V roce 1995 vytváří kostýmy pro baletní kompozici Casanova, kterou nastudoval režisér a choreograf Robert Balogh v Divadle J. K. Tyla Plzeň. V plzeňském divadle se setkáváme s jejím jménem i o deset let později v muzikálových inscenacích Zpívání v dešti a Kankán, které režíroval Roman Meluzín. Na muzikálových projektech se Simona Rybáková podílí i v Praze. Pro Divadlo Kalich vytvořila kostýmy v inscenacích muzikálů Galileo – režisér Šimon Caban (2003) a Jack Rozparovač – režisér Petr Novotný (2007). V Městském divadle v Brně se představila jako autorka kostýmů pro inscenace Nahá múza a Muchova epopej.

Od roku 2002 vytvořila řadu úspěšných kostýmních výprav pro operu Národního divadla Praha, jako například Janáčkovy Příhody lišky Bystroušky v inscenaci bratří Cabanových (2002) anebo Nekvasilovy inscenace Janáčkových Výletů páně Broučkových (2003), operu Johna Adamse Smrt Klinghoffera (2003) a Verdiho Requiem (2004).

V poslední době je Simona Rybáková pravidelnou spolupracovnicí režiséra Ladislava Smočka v pražském Činoherním klubu. V roce 2005 se podílela na Nebezpečných vztazích Christophera Hamptona, v roce 2009 to byla Ptákovina Milana Kundery, o rok později hra chorvatského autora Miroslava Krleži Léda a nejnověji Williamsova Tramvaj do stanice touha, která měla premiéru v září 2011.

kdy hraje

Online archiv