SMUTEČNÍ OZNÁMENÍ

Mahenova činohra s hlubokým zármutkem oznamuje, že v pátek 1. června 2012 zemřel Jan Zvoník (1956 – 2012). Herec, člen souboru Mahenovy činohry v letech 1982-2008, vážený kolega a přítel. Datum a doba pietního rozloučení budou oznámeny v následujících dnech.

Jan_Zvon__k.JPG

Jan Zvoník (1956-2012)

Člen Činohry Státního (později Národ­ního) divadla Brno v letech 1982-2008. Po ukončení konzervatoře nastoupil do Činohry Státního divadla Oldřicha Stibora v Olomouci. V roce 1982 přešel do Činohry Státního divadla v Brně jako vyzrálý herec s dob­rou jevištní průpravou, neokázalými he­reckými prostředky a vysokou pohybovou kulturou. Zde ztvárnil četné role domácí­ho i světového repertoáru a ihned se za­řadil mezi přední herce této brněnské či­noherní scény. Diváky i odbornou kritiku zaujal v roli Emila Magise ve hře Vajíčko Féliciena Marceaua, v jehož interpreta­ci tato postava vyzněla sugestivně, ukáz­něně a s velkým vnitřním soustředěním. Roberta Lightfoota ve hře Zdeňka Kaloče V zajetí něžné chiméry stejně jako k dal­ší postavě Molièrova Dona Juana v úpravě Bertolta Brechta nebo úskočného diplo­mata Odyssea ve hře Troilus a Cressida Williama Shakespeara. I v dalších inscenacích přesvědčil jako eru­dovaný herec, např. to byl vynikající Smerdakov v hře Bratři Karamazovi Fjodora Michajloviče Dostojevského, kde skvěle vnikl do složité psychologie této utlačova­né a vnitřně rozpolcené postavy. Svůj ko­mediální talent uplatnil v roli Pana Fran­ce v Lucerně Aloise Jiráska a v postavě Onučkina v Ženitbě Nikolaje Vasiljeviče Gogola. S velkým úspěchem si zopakoval Hamleta ve stejnojmenné hře Williama Shakespeara.

Hamlet_1988.jpg Hamlet 1988

Teatrolog Zdeněk Srna k nezapomenu­telnému výkonu Jana Zvoníka v této roli poznamenává: Jan Zvoník může pře­ce jen s nadhledem přicházejího umě­leckého zrá razněji uplatnit své psychofyzické vybavení a není nucen předčasně vstupovat do soutěže s lid­skou zralostí mužského věku. Monolog Zvoníkova Hamleta ,Být či nebýt‛ zní bez hlubokomyslného zatí­žení, které vychutnávají milovníci a znal­ci Shakespeara v tradič autorské verzi. Hamlet Jana Zvoníka na jevišti Mahenova divadla není jen dalším krokem v rozvo­ji hercovy osobitosti, ale uměleckým vý­konem hodným tradice i současností to scény. Je kritikovou radostí, může-li kon­statovat, že odcházejí herecká generace zde dostá stojné stupce."

Dále to byl Alois Piškytle v Dalskabátech Jana Drdy, Don Gusman Brimbrion v Beaumarchaisově Figarově svatbě a výtečný Verbíř v Matce Kuráži Bertol­ta Brechta. Ve hře Rosmersholm Henrika Ibsena hrál Ulrika Brendela. Ve hře Thortona Nivena Wildera Naše městečko, který svou hru staví z „žánrových" obrázků, jež po­stupně skládají celek malého města, ztvár­nil Jan Zvoník postavu Pana Morgana, ve hře Ithaka nejhranějšího německého diva­delního autora Bottha Strausse hrál jedno­ho z nápadníků Pénelopy Demptolemose, v Tarelkinově smrti Alexandra Suchovo-Kobylina vytvořil roli Úředníka Ibiso­va, ve hře Hlava XXII Josepha Hellera byl obsazen do role četaře Towsera, druhé­ho vojenského policisty a kapitána Blacka. Ve hře Kozlí zpěv Franze Werfela ztvár­nil rolí Krasnokrajského starosty a v insce­naci Jak se bavil pan Sloane Joea Ortona vytvořil roli Kempa. Jeho poslední rolí na scéně Mahenova divadla byl skvělý soudce Vin­cente Jarriguez, nadšený řešílek různých hlavolamů ve hře Tajemství pralesa ane­bo 800 mil po Amazonce podle scénáře a v režii Arnošta Goldflama dle románu Julese Verna. V roce 2008 opustil Jan Zvoník z váž­ných zdravotních důvodů jeviště. Byl her­cem, který dovedl vždy vycítit podstatu každé role, a vytvořit tak vzácnou kontinu­itu mezi jevištěm a hledištěm.

Jan Zvoník nás předčasně opustil 1. června 2012.

S laskavým svolením Evy Šlapanské z publikace JUBILANTI 2011