Sonda do mezilidských vztahů nebo manifest feminismu?

generace21.cz, 17. 12. 2013

Sonda do mezilidských vztahů nebo manifest feminismu?

Již při době svého vzniku, tedy na přelomu 19. a 20. století, vzbudila hra Nora velké ovace. Některá divadla ji odmítla hrát, jiná si vyžádala její přepis. Společenský přesah byl obrovský. Bary a restaurace dokonce zakazovaly o hře hovořit pod pohrůžkou, že budou hosté vyvedeni z podniku. Adaptací hry je také nespočet. V některých verzích je Nora prezentována jako sebevědomá žena, která se dokázala poprat s životem. Jinde je ovšem předestírána jako strůjkyně zla, sobecky hledající vlastní štěstí.

Uchopit toto drama není vůbec jednoduché. Hra prostě srší aktuálností. Vždy, když je uvedena, se znovu objevují otázky již položené a další témata se teprve derou na povrch. Nahlíží se na otázku svébytnosti člověka, na manželství se pohlíží jako na instituci, řeší se odcizení muže a ženy či nazírání na člověka skrze kritéria kapitalismu, tedy jako produkt podléhající zkáze.

S těmito všemi a i mnohými dalšími tématy se rozhodl vyrovnat režisér brněnského divadla Reduta Rastislav Ballek. Spolu se scénografem Stefanem Milkovem a kostymérkou Katarínou Kováčikovou nás provádí dnešní dobou. V zadní části jeviště se pne lehká, mléčná fólie, která se chvěje vždy, když se manželský vztah Nory a Torvalda začíná bortit. Po scéně se povalují krabice Ikea, vánoční ozdoby, oblečení a jiné haraburdí. Na pravé straně dvě židle pro dva partnery. Jak se ovšem divák brzy dozvídá, životní partnery určitě ne.

My se známe?

Manželé Nora a Torvald jsou šťastný pár. On bankéř, ona jeho veveřička a ptáček. Vše klape do té doby, než se choť dozví, že jeho milovaná falšovala podpis, aby mu zaplatila ozdravný pobyt u moře. Jediné, co ho zajímá, je, jak on bude vypadat před kolegy a přáteli. Neřeší důvody jejího počínání a zakáže jí kontakt s dětmi. V zápětí ovšem Torvald dostává zprávu, že o zfalšování podpisu se nikdo nedozví, a tak se uklidní a hodlá vše zamést pod koberec. Nora ovšem při této hádce procitne ze svého romantického snu o manželství. Vidí, že manžel by se jí nezastal a nechránil by její čest. Nesnažil by se situaci řešit s ní a nejednal by jako člověk, za kterého ho považovala. Muž silný a jednající, ovšem chápavý. Nora se tedy rozhodne od Torvalda odejít. Musí to učinit okamžitě, protože nebude spát pod jednou střechou s cizím člověkem.

Prázdné jeviště a osobité herecké výkony. Touto cestou se realizační tým dal při přenesení hry na jeviště. Nora Evy Novotné je naivní a sobecká osůbka. Piští, poskakuje, ošívá se. Herečka to předvádí tak věrohodně, že je to místy až nepříjemné. Čím více ovšem tuší, že se blíží vyzrazení padělání, tím více je její postava nervózní, hysterická, dívá se do země nebo se ukrývá v rohu. Zato Torvald Petra Halberstadta přímo čiší egocentrismem. Ano, v jeho postavě je čitelná láska k jeho drahé, ale je to láska sobecká a pouze fyzická. Nezáleží mu na tom, co si Nora myslí. Po pravdě je přesvědčen, že ona by toho bez jeho pomoci nebyla ani schopna, stejně jako správného úsudku. Z toho důvodu přece zfalšovala dopis a nenechala ho zemřít. Nevěděla totiž, co dělá a provinila se tím k tomu, který ji tak miloval.

Ztratit a získat

Během hádky Nořina postava dozrává. Je člověkem, který v jediném okamžiku klesl na dno. Člověk, kterého milovala, není ten, za kterého ho považovala. Povstává z patosu jejich manželství a odstřihne se od manžela. A to doslova. Odhodí pryč dlouhý ocas, který ji svazoval, nebo se na něm chtěla oběsit. Za zvuků vánoční koledy odjíždí na bílém jednorožci pryč ze scény, k soše svobody v pozadí.

V intimním prostoru divadla Reduta si inscenace Nora jistě najde svého diváka. Jednotlivé psychologické náznaky, pohnutky a gesta působí na diváka intenzivně. Je jasné, že nekonečné pohledy do publika a monology značí odcizení vztahu. Neschopnost komunikace a vzájemné spolupráce. Proto vy nebuďte takoví a běžte naslouchat do Reduty tragédii, která je dnes aktuálnější než kdy dřív. Zjistěte, zda jste ještě schopni dorozumět se s lidmi bez použití myši.

                                                                 Klára Vaclavíková, generace21.cz, 17. 12. 2013