V NdB v současnosti hraje v těchto inscenacích:

• APARTMÁ V HOTELU PLAZA: Norma Hubleyová
• HANA: Elsa
• HLEDÁNÍ ZTRACENÉHO ČASU: Paní Verdurinová
• MARIE STUARTOVNA: Hanna Kennedyová, její chůva
• NOC BLÁZNŮ: Ruth
• ODYSSEA: Odysseus
• ŽELARY: Běta Látalová
• ##T#€£#%#: Tereza Groszmannová

Její rodný kraj okolo Železnice v Podkrkonoší je známý četností a kvalitou ochotnických souborů, a tak i malá Tereza po boku svých rodičů pilně hrála v mnohých představeních místního souboru a několikrát se dokonce dostala i na Jiráskův Hronov. Logicky následovalo studium na konzervatoři. Nejprve v Brně, kde jejími pedagogy byli nynější kolegové Vladimír Krátký a Jaroslav Kuneš, další dva roky pak studovala v Praze pod vedením Jaroslava Satoranského, Jany Preissové a Ladislava Mrkvičky.

V roce 1994 ji tehdejší šéf činohry František Derfler angažuje do angažmá činohry Národního divadla Brno. Její první rolí je Princezna Pampeliška ve stejnojmenné pohádce Jaroslava Kvapila, kterou v Mahenově divadle nastudoval režisér Radovan Lipus. Následně hraje řadu dalších krásných rolí, např. Checcu v Goldoniho Poprasku na laguně či Biancu v Shakespearově Zkrocení zlé ženy.

Úspěšně zvládne konkurs na natáčení filmu v Itálii. Výsledkem je přerušení angažmá v brněnském divadle a několik let strávených na Apeninském poloostrově, jehož výsledkem jsou dva filmy a dva televizní seriály, kde se před kamerami mj. setkala i s Terencem Hillem. Byla jí byla udělena cena za přínos italské kultuře a rovněž cena novinářského syndikátu.

V roce 2003 se vrací na jeviště Národního divadla Brno a své italské zkušenosti okamžitě výborně uplatní v Čičvákově inscenaci Goldoniho Treperend, kde hraje postavu Anzoletty. V Shakespearových Veselých paničkách windsorských hraje Alici Brodovou. Na Malé scéně Mahenova divadla účinkuje v úspěšné  inscenaci Rostislava Pospíšila Jak si spolu hráli a na téže scéně rovněž ztvárňuje hlavní ženskou roli v inscenaci hry španělského autora  Palomy Pedrera Noci letmé lásky v režii Jany Janěkové či Marthu Washingtonovou ve hře chorvatského autora Mira Gavrana Lásky George Washingtona. V Čičvákově inscenaci Tisíc a jedna noc jsme ji mohli vidět v roli Faidry, v Drdových Dalskabátech hrála Dorotku, na jevišti Reduty pak byla Sidonii von Grasenabb ve Fassbinderově hře Hořké slzy Petry von Kantové. Vytvořila také Melánii Galatissovou v Rajmontově inscenaci  hry Huga von Hofmannsthala Škola manželů.

V Tylově Strakonickém dudákovi účinkovala v rolích Běleny a Divuky, v Thomasových Osmi ženách ztvárnila Blanche a rozvernou kreací byla její slečna Caswellová v Pasti na myši. V Plachého adaptaci Dumasovy Královny Margot hrála Jindřišku de Nevers, v Groszmannově a Šotkovského Náměstíčku podle Goldoniho se s chutí opět vrátila do Itálie v postavě Catte a v Drábkově inscenaci Furianti 2008 hrála Marii Dubskou.

Hrála rovněž v televizním filmu Slečna Guru, v dvanáctidílném seriálu Motel Anathema či  princeznu Linu v televizní pohádce O třech ospalých princeznách.

Moje cesta k divadlu rsp. do NdB:  

Divadlo jsem dělala od malička s rodiči, naše domovská scéna byla Divadlo J. K. Tyla v Lomnici nad Popelkou. Poté jsem studovala dva roky konzervatoř v Brně, ale maturovala jsem v Praze. Hned ve čtvrtém ročníku konzervatoře jsem šla žádat o místo do Národního divadla Brno, a díkybohu to vyšlo :) !

Tři divadelní role, na které nejraději vzpomínám

Checca – C. Goldoni: Poprask na laguně, režie: Zbyněk Srba, NdB, 1995.

Anzoletta – C. Goldoni: Treperendy, režie: Martin Čičvák, NdB, 2003.

Martha – M. Gavran: Lásky G. Washingtona, režie: Roman Groszman, NdB, 2005.

V mé cestě k umění mne nejvíce ovlivnil/la (a proč):

Jaroslav Kuneš a Vladimír Krátký, především jejich lidský přístup k profesi, mně dodnes utvrzuje v tom, že herectví má člověk brát s nadhledem.  „Když nejde o život, tak nejde o nic.“

Má práce pro film/televizi/ rozhlas (výběr):

Vesna va veloce, režie: Carlo Mazzacurati, Itálie 1996.

 Cristallo di rocca, režie: Mauricio Zaccaro, Itálie 1999.

Il Bello delle donne, režie: Maurizio Ponzi, Luigi Parisi, Giovanni Soldati, Itálie 2001.

Motel  Anathema, režie:  Jiří Kos, Česká republika, 1998.

Pokud bych se nevěnoval/a divadlu, věnoval/a bych se…

Asi bych šla na Zdravotní školu. U nás v rodině se všichni věnují buď divadlu, nebo pracují ve zdravotnictví. Ta práce má smysl.

Oblíbená hudba: 

 Carl Orff: Carmina Burana, Aretha Franklin, J.J.Ryba, Ewa Farna, písničky Svěráka a Uhlíře.

Oblíbená próza: 

Detektivky všeho druhu, historické knihy. 

Oblíbený dramatik:

Dostojevskij, Goldoni.

Oblíbený básník/ básnířka:

Ludvík Aškenazy

Oblíbený film:

Láska Nebeská

Oblíbený herec/herečka:

Meryl Streep, Dana Medřická

Oblíbený výtvarný artefakt:

Hodiny na Svobodově náměstí.

Oblíbený způsob odpočinku: 

Spát- spát –spát.

Životní krédo:

Hlavně se nebrat moc vážně!