Veselé paničky windsorské:Shakespearovy paničky mají v Brně šmrnc

autor: Lukáš Dubský  zdroj: i-divadlo.cz

Alžbětinský dramatik William Shakespeare patří na našich jevištích k nejhranějším autorům. Jeho takřka půl tisíciletí staré komedie stále nabízejí dostatečně lákavé zápletky a režiséři v nich stále hledají nové motivy přenositelné i do našich dní. Nejinak je tomu u Veselých paniček windsorských, které v lehkém duchu a s přiznanou divadelností inscenoval v Brně slovenský režisér Peter Mikulík.
Příběh o zchudlém šlechtici rytíři Falstaffovi a trestu za jeho chtíč je všeobecně známý a lehce přenositelným napříč časem i prostorem. Když se k tomu přidá ještě souboj tří nápadníků o krásnou Aničku Piccolovou a duel dvou cizinců - velšského pastora a francouzského lékaře - je zaděláno na pořádný úspěch.
Ten Veselé paničky windsorské sklízejí i v Brně, kde se hrají již devět let. Za tu dobu už inscenace trochu žije vlastním životem, ale původní Mikulíkovi záměry jsou stále dobře patrné. Jeho inscenace je směsí klasického Shakespearova textu s vloženými poznámkami, které hru odcizují od původního místa a času děje. Samotný děj nijak výrazněji aktualizován není, což se ukazuje jako správná volba.
Velký úspěch u diváků sklízejí především okamžiky přiznané divadelnosti, kdy herci vystupují ze svých rolí a stávají se spíše glosátory děje. Těchto improvizačních vložek se dočkáme tradičně od dvou prvotřídních komiků Zdeňka Dvořáka a Bedřicha Výtiska. Oba dva sázejí na nečekané poznámky vložené do původního textu, které občas rozesmějí nejen diváky, ale i jejich herecké kolegy. Oba si aplaus získávají také častou komunkací s diváky nebo dokonce s nápovědou (těžko říct nakolik jsou tyto okamžiky improvizované a nakolik už jsou po devíti letech hraní naučené). Mohlo by se to jevit jako neprofesionalita či prznění Shakespearova textu, ovšem podle mého názoru by byla škoda nevyužít silný bavičský potenciál dua Dvořák - Výtisk. Jejich eskapády působí nenuceně a mile, jdou sice na ruku divákům, ale důležité je, že jako komediální vložky fungují bravurně.
Velmi se ale snaží i ostatní herci. Za zmínku určitě stojí Jaroslav Dufek v titulní úloze sira Falstaffa, který je v roli stárnoucího svůdníka stejnou měrou přirozený, jako útrpně směšný. V roli windsorských paniček pak zdařile vystupují Zuzana Slavíková a Tereza Groszmannová, které jsou typově přesně obsazené. Postavu Aničky Piccolové pak dokázala na velmi malém prostoru dovést téměř k dokonalosti Eva Novotná.
Scéna, kterou navrhl Jozef Ciller, je v podstatě prázdná, nedůležitá. Veškerá pozornost diváka je tak soustředěna na hereckou akci, která jevišti vždy dominuje. Vzhledem k silnému obsazení jednotlivých rolí se to ukazuje jako celkem vhodný nástroj, přestavby by inscenaci zbytečně prodlužovaly. Již současné dvě hodiny a čtyřicet minut jsou na komedii hraniční stopáží.
Veselé paničky windsorské ukazují, že komedie v Národním divadle Brno prostě umějí. Velkou zásluhu na tom má především herecký ansámbl, který je plný individualit s nadáním pro komické role.
(psáno z představení 19.10.2010)