+

Viktorie Čermáková

režisérka

narozena 1966 

Svou první hereckou zkušenost si pražská ro­dačka Viktorie Čermáková odbyla již ve věku tří let, kdy hrála hlavní rolí ve filmu Oty Kova­la Lucie a zázraky. Ve filmu se objevila ještě několikrát a ve čtrnácti letech se stala členkou amatérského souboru A studio při pražském Divadle na okraji. Vyučila se fotografkou, ale v jejím směřování jednoznačně převážilo divadlo. V sedmnácti letech poprvé vystoupi­la v profesionálním představení v roli Agnes v inscenaci Dykova Krysaře v režii Michala Dočekala. Do roku 1989 byla členkou A stu­dia, kde pracovala především pod vedením Evy Salzmannové a Ondřeje Pavelky. Zde také v roce 1990 realizovala svou první režii Dům doni Bernardy Federica Garcíi Lorci.

Ke své první režii sama říká: „Dům doni Ber­nardy je hra, v níž vystupuje deset žen. Režie je stále vnímána především jako mužská zále­žitost. Muži režiséři si hrají svůj vlastní příběh skrze vlastní optiku. Já jsem chtěla režírovat ženy. Chtěla jsem prosadit ženský pohled na svět a to je dodnes jeden z určujících prvků mých režijních aktivit."

V letech 1985 a 1986 byla členkou brněnského Divadla na provázku. Od roku 1991 do roku 1994 byla Členkou divadelního spolku Kaš­par, který působil nejdříve v Divadle Rokoko a poté v Divadle v Celetné. Zde také režírova­la v roce 1993 inscenaci Máchova Máje. S částí souboru odešla v roce 1994 do Divadla Kome­die, kde působila do roku 2002. Zde hrála řadu významných rolí v inscenacích režisérů Michala Dočekala, Jana Nebeského, Jiřího Pokorného, Jana Antonína Pitínského a dalších. Z jejích vý­znamných hereckých kreací jmenujme alespoň Beatrid v Dantově Božské komedii v době jejího působení v Divadle na provázku, z rolí v pražském Divadle Komedie pak například ti­tulní roli v inscenaci hry Doňa Juana Heřmana Byliny v režii Michala Dočekala, dále pak třeba Marianu ve hře německého autora Petra Handkeho Zvláštní žena, řeznici v Ibsenově Sonátě duchů, kterou režíroval Jan Nebeský, či Natašu v Dočekalové inscenaci Čechovových Tří ses­ter. V Dočekalových inscenacích také velice úspěšně ztvárnila řadu shakespearovských roli (Hermie ve Snu noci svatojánské, Kordelie v Králi Learovi, Jessika v Kupci benátském). Vedle své herecké práce se Viktorie Čermá­ková také věnovala pedagogické a výchovné činnosti na středních a základních školách, kde vytvořila řadu představení. Některá se pak hrála na různých pražských scénách, v Di­vadle Komedie, ve studiu Citadela a v NoD. V Divadle Komedie režírovala v té době několik módních přehlídek a v roce 1998 rea­lizovala v prostorách Starého purkrabství na Pražském hradě divadelní podívanou Maska, která byla inspirovaná alchymií a dvorními slavnostmi.

V letech 2002-2005 studovala režii na pražské DAMU. Pod jejím režijním vede­ním vznikla řada pozoruhodných inscenací v mnoha českých divadlech. V roce 2002 to byly například Bakchantky, autorská inscenace inspirovaná stejnojmennou Euripidovou hrou. Velký ohlas vzbudila její inscenace hry Nemoc aneb Moderní ženy rakouské nositelky Nobelovy ceny Elfriede Jelínek.

V  roce 2006 se setkává s Karlem Steigerwaldem při inscenaci jeho textu Horáková a Got­twald. Toto setkání pro ni má velký význam. Pod jeho vlivem se ve své tvorbě přiklání k ur­čitému typu „polického divadla".

V  roce 2006 zakládají Divadelní studio To­várna, které převážně působí v holešovické La Fabrice. V tomto roce režíruje také Faidru švédského autora Pera Olova Enquista ve stu­diu Damúza Praha v rámci festivalu Příští vlna (Next Wave).

V roce 2007 byla na tomto festivalu oceněna za přínos českému divadla a v témže roce byla jako talent roku nominována na Cenu Alfréda Radoka.

V roce 2007 vytvořila Viktorie Čermáková ve spolupráci s Karlem Steigerwaldem muzikál Dáma s kaméliemi podle Alexandra Dumase ml. v pražském divadle Ta Fantastika v titulní roli s Bárou Basikovou.

Mimořádný ohlas vzbudilo v roce 2007 její au­torské představení České pornografie (podle autorky Petry Hůlové) v divadle La Fabrika a hra rakouského autora Thomase Bernarda Minetti (Portrét umělce jako starého muže), kde titulní roli vytvořil Jan Kačer. Své pracovní setkání s Janem Kačerem považuje Viktorie Čermáková za velice inspirativní moment pro svou práci.

V roce 2008 vzbudilo pozornost divadelní kri­tiky její režijní pojetí Shakespearova Macbetha ve Středočeském divadle Kladno a zejména projekt Políbila Dubčeka (1968 - čas utopie), který na základě textů Karla Steigerwalda a španělského autora Francisca Nievy realizo­vala v divadle La Fabrika. Zatím poslední inscenací Viktorie Čermákové je její adaptace známé prózy Lvíče, jejíž pre­miéra byla 7. února 2009 v Divadle Komedie. Chystá se na další autorsko-režijní projekt v Klicperově divadle v Hradci Králové, kte­rý připravuje s dramaturgyní Magdalenou Fridrichovou.

S Mahenovou činohrou spolupracovala poprvé na inscenaci Moliérova Lakomce.

kdy hraje

Online archiv