Vladimír Marek: Příliš divadlo miluju

Proč se představitel jedné z hlavních rolí v inscenaci Kabaret Kafka rozhodnul přijmout práci právě na této inscenaci? A jak se žije herci na volné noze? Přečtěte si rozhovor s Vadimírem Markem! Inscenaci Kabaret Kafka uvádíme již 4. 12. v Divadle Reduta.

Vladimír Marek se narodil v Praze, kde také vystudoval obor loutkoherectví na DAMU. Působil v hradeckém Divadle Drak, byl v dlouholetém angažmá v Divadle Na zábradlí (např. Strýček Váňa, Platonov je darebák!). Prosadil se také v muzikálových projektech (exceloval například v roli Merlina v muzikálovém Excaliburu) a známe jej z menších filmových rolí (Svatba upírů, Fontána pre Zuzanu 2, Perníková věž). Nyní je tento všestranný herec na volné noze. Počátkem listopadu se Vladimír Marek představil publiku Divadla Reduta v inscenaci Kabaret Kafka v režii Daniela Špinara. 

                                                                                                      

Vladimíre, otázka na úvod, tvoje kariéra začínala trochu netradičně. Vyučil ses knihkupcem a poté jsi absolvoval obor loutkoherectví na pražské DAMU. Co tě vedlo k rozhodnutí zvolit právě tento obor?

Loutky mě obklopovaly od útlého dětství. Ať to bylo velké rodinné loutkové divadlo s Münzbergerovými loutkami u babičky v Bylanech, nebo „multifunkční“ loutkové divadlo, které mi vyrobil dědeček z Kutné Hory. A také návštěvy amatérského divadla Říše loutek v Žatecké ulici, jehož jsem se stal v 11 letech členem a jsem jím dodnes.

Po absolvování DAMU jsi dlouhou dobu působil v loutkovém Divadle Drak v Hradci Králové. Tvé kroky pak v roce 1991 vedly do Divadla Na zábradlí, kde jsi byl ve stálém angažmá až do roku 2010. Jaký pro tebe byl přechod z loutkového divadla zpět do Prahy, kde jsi zažil slavnou éru Petra Lébla?

Šel jsem do Prahy na volnou nohu. Bylo mi už skoro 40 let a chtěl jsem ještě zkusit něco jiného. Něco risknout. Měl jsem štěstí, že velký český režisér Jan Grossman před svým návratem do Prahy pracoval v Hradci Králové a vzpomněl si na mne, když sestavoval nový soubor Divadla Na zábradlí. Musel jsem se hodně učit, neboť mi scházelo činoherní řemeslo, ale Jan Grossman byl trpělivý a učil mě těm základům. Pak přišel Na zábradlí Petr Lébl a začala jiná éra a děly se zázraky. Po Petrově tragické smrti zázraky ustaly.

Nyní jsi na volné noze. Vyhovuje ti možnost volné ruky ve výběru inscenací? A podle jakých kriterií se rozhoduješ pro přijetí role?

Nakonec mám to, za čím jsem do Prahy před 22 lety šel. Je to sice na stará kolena trochu dramatičtější život, ale zatím nemám důvod si stěžovat. Práce pro herce je málo a zejména pro staré herce, kteří se nestali mediálně slavnými. Ostatně, lidé v předdůchodovém věku obecně těžko hledají práci. Sám jsem se s tím setkal, když jsem pro své první divadelní prázdniny na volné noze sháněl nějaký džob, abych měl aspoň na zaplacení složenek. Ani jako vyučeného prodavače mě nechtěli, byl jsem pro ně „neperspektivní“. A tak jsem vlastně rád, že nějaká nabídka vůbec přijde. Měl jsem doposud velké štěstí a dostal jsem nabídky od divadel a režisérů, u kterých nemusím dlouho přemýšlet zda do toho půjdu.

Nyní máš po premiéře inscenace Kabaret Kafka v Divadle Reduta. Diváci tě mohli vidět na brněnském jevišti vůbec poprvé. Proč ses rozhodnul právě pro Brno a Divadlo Reduta? 

V první řadě šlo o nabídku od režiséra Daniela Špinara, se kterým jsem již jednou pracoval a práce to byla báječná, zábavná a dobrodružná. A tak jsem opět trochu zariskoval a začal jezdit zkoušet do brněnské Reduty, která je momentálně, dle mého soudu, jediným přesně stylově, dramaturgicky a režijně vyprofilovaným divadlem v Česku. Bylo to snadné rozhodnutí. A bylo to dobré rozhodnutí. 

Lišila se práce s režisérem Danielem Špinarem při zkoušení Kabaretu Kafka například od přípravy Zkrocení zlé ženy na Letních Shakespearovských slavnostech?

Ten zásadní rozdíl byl, že v případu Kabaretu Kafka nejde o dramatický text s klasickou fabulí. Jsou to fragmenty dopisu, který nebyl nikdy odeslán. Více místa proto dostala improvizace, ať již kolektivní, tak jednotlivá. Více se hledala situace, výchozí gag kabaretního čísla. Byla to týmová práce.

Co bys nyní, po premiéře, na celé inscenaci vyzdvihnul?

Tu krásnou lidskou samozřejmost, s jakou jsem byl od prvního dne přijat všemi, se kterými jsem se při zkoušení Kabaretu Kafka setkal. Naprostou otevřenost, smysl pro srandu a pracovitost, nepřerušovanou zbytečnými řečmi, typickými pro zkoušení v konzervativnějších činoherních divadlech. Kluci, tedy herečtí kolegové, mě fascinovali, inspirovali a znamenitě bavili po celou dobou zkoušení. A pomáhali, když zjistili, že starý pán má trochu problémy s náročným textem :)

Kabaretu Kafka dominuje znatelná souhra s hereckými kolegy. Do jaké míry tě ono „souznění“ ovlivňuje při zkoušení inscenace?

Byl jsem tak po 18 let zvyklý pracovat v divadle Drak pod vedením Josefa Krofty. Všichni jsme byli soustředěni na dílo, na obraz, který chceme předat divákům. Po dlouhých letech jsem se s tím znovu setkal při zkoušení v Redutě. Bylo to opojné.

Působíš jako člověk plný energie, který má mnoho zájmů. Dokonce jsem se někde dočetla, že jsi velký gurmán. Jak si dobíjíš baterky?

Dobíjím se samotou. Klidem. Jsem jezevec, kterého baví počítačová grafika, podstata vědních oborů, němý film, vážná hudba a různé práce vyžadující velkou trpělivost. A jsem po tatínkovi velmi dobrý kuchař.

Jsi velice všestranný herec. Působil jsi v loutkovém divadle, činohře i úspěšných muzikálových projektech. Známe tě z filmů. Která forma umění je ale osobně Vladimíru Markovi nejbližší?

Divadlo v jakékoliv jeho podobě a žánru.

A nakonec – dokážeš si představit, že bys nebyl hercem? A kdybys nebyl, čím bys byl?

Kdybych nebyl hercem, mohl bych být čímkoli, ale nejspíše mrtvolou. Příliš divadlo miluju. Je to patrně moje jediná závislost.

_KIV8977_20F_20sh_1_.jpg