+

Zdeněk Černín

režisér

Vlastní životopis

Narodil jsem se v září 1954 v Opavě, ve znamení Panny. Říká se, že Panny jsou dobří lidé a já tomu rád věřím. V tom krásném městě jsem absolvoval i střední školu – společně s Mirkem Topolánkem vojenské gymnázium. Nebyly peníze, tak mě tam naši šoupli, neboť to bylo zadarmo. Po maturitě jsem nastoupil na vojenskou vysokou školu ve Vyškově, kde se ze mě měl stát inženýr-organizátor, dnes by se řeklo manažer. Možná pozdě, ale přece jsem dostal rozum a zjistil jsem, stejně jako Mirek, že vojenské řemeslo pro mě nebude to pravé. Své rozhodnutí jsem si na chvilku odseděl ve vojenské base a později to „zadarmo“ všechno zaplatil. Po základní vojenské službě v Klatovech, kde jsem dosáhl kvalifikace miřiče raketometu, a po úspěšném složení zkoušek na JAMU jsem zakotvil v Brně. Rád vzpomínám na své pedagogy Rudolfa Krátkého a Pavla Hradila, bohužel jsou již oba na pravdě Boží. Celý náš ročník si myslel, že jsme natolik talentovaní, že přijde nabídka z národního divadla, ale nakonec většina z nás neodolala lukrativní nabídce ředitele šumperského divadla Švabíka, v té době jediného nekomunistického divadelního ředitele v zemi. Byla to tam kdysi líheň talentů – Jiří Dvořák, Miroslav Etzler a já. Odehráli jsme tam kdeco, pan ředitel byl s námi spokojen, protože jsme mu zvedli návštěvnost o 40 procent, a naše působiště se nacházelo v trojúhelníku Vysoké Mýto, Český Těšín, Znojmo. Měsíčně jsme hráli v průměru asi třicet představení, z toho pětadvacet na zájezdech. Když jsem hrál v muzikálu Jessie Simple se žení čermocha, vlastně jsem se celý měsíc neodličoval. Po dvou letech jsem se stěhoval do Brna, do Státního divadla Brno (dnes národní), první dva roky jsem hrál „paní, nesu Vám psaní“, ale ve třetí sezoně jsem dostal Amadea v Schafferově hitu a diváci (a myslím že i kolegové) mě vzali. Hrál jsem Tersita v Troilovi a Kresidě, Bulanova v Lese, Psa a Občana Bobikova v Psím srdci, Pometa v Dundo Maroje a Jerryho ve Stalo se v zoo. Tak to šlo asi třináct let po sobě, z role do role. Celou tu dobu jsem seděl v šatně s Františkem Derflerem, a když vypukla revoluce, bylo vcelku logické, že jsem s ním a s Břetislavem Rychlíkem uplatnil své organizační schopnosti na mítincích na náměstí Svobody. Situace v divadlech nebyla růžová, neboť větší drama se odehrávalo na ulicích a ve společnosti vůbec a já jsem měl pocit, že ve zkostnatělém Státním divadle se nic neděje. Párkrát jsem proti tomu aktivně vystoupil a už jsem zase hrál „paní, nesu vám psaní“. Proto jsem uvítal nabídku Stanislava Moši, abych přešel do divadla Bratří Mrštíků. Tenkrát bylo na dně a pro nás, kteří jsme přestup podepsali (Jirka Dvořák, Zdeněk Junák, Zdena Herfortová), to byla výzva. Dostal jsem tam i příležitost režírovat a za to jsem Standovi vděčný. Ale věřím, že jsem jemu ani divákům nezůstal nic dlužný. Mé inscenace, např. Naše městečko, Othello, Heda Gablerová, Les, Amadeus, Hráči, Alžběta Anglická, Mistr a Markéta, Přelet nad kukaččím hnízdem, Equus, Kočka na rozpálené plechové střeše, Poprask na laguně, Sluha dvou pánů, který se hraje už dvanáct sezon, a další si získaly přízeň publika a vyrostly na nich herecké osobnosti dneška oceněné prestižními cenami například Zdena Herfortová nebo Alena Antalová.

V německém Bautzenu se mi podařilo inscenovat Maryšu tak, že ji jako jedinou zahraniční inscenaci do svého fondu převzala Česká televize. V letech 2004 až 2009 jsem působil jako umělecký šéf a nějakou dobu také je ředitel Slezského divadla v Opavě a této práce si velmi vážím, neboť se nám podařilo v „regionu rázovitém” zvýšit návštěvnost takřka o třicet procent. Shakespearovská sezona, v níž jsme uvedli pouze tituly velkého mistra je nejen z mého pohledu v oblastních podmínkách činem ojedinělým. S dvanácti herci, se skromným finančním zázemím, jsme nastudovali Hamleta, Veselé paničky Windsorské, Bouři, Jak se Vám líbí a Romea a Julii.

V současné době jsem angažován jako herec Městského divadla v Brně a čekám na příležitost. Jako režisér jsem se nevešel do koncepce.

Ale v umělecké pohotovosti se udržuji i nadále, dokladem čehož je vznik Dvorního divadla na mé chalupě v Lednicko-valtickém areálu. Zájem o ně je veliký a s mírnou nadsázkou mohu říci, že v obci Hlohovec, kde divadlo působí, jsme s kolegy Patrikem Bořeckým, Davidem Kaločem a Lukášem Hejlíkem hvězdami.

Za nabídku pracovat v ND Brno na inscenaci Romeo a Julie jsem vděčný. I když jsem byl dvacet let mimo tuto scénu, vždy jsem ji sledoval a v dobách zlých nabízel své služby. Věřím, že inscenací Romeo a Julie napomůžu činohernímu souboru dostat se z nelehkého období, kterým v posledních letech procházel.

Jsem podruhé ženatý, s manželkou Petrou mám dceru Julinku a z prvního manželství tři dospělé děti.V soukromém životě jsem šťastný a doufám, že to potrvá věčně.

kdy hraje

Středa 12. 10. 2016 19.0021.20
Činohra
Agatha Christie
Deset lidí, deset tajemství, deset vražd.
Mahenovo divadlo
Pondělí 24. 10. 2016 19.0021.35
Činohra
William Shakespeare
„Co růží zvou, i zváno jinak vonělo by stejně…“
Mahenovo divadlo
Úterý 22. 11. 2016 19.0021.20
Činohra
Agatha Christie
Deset lidí, deset tajemství, deset vražd.
Mahenovo divadlo
Pátek 25. 11. 2016 19.0021.35
Činohra
William Shakespeare
„Co růží zvou, i zváno jinak vonělo by stejně…“
Mahenovo divadlo
Úterý 20. 12. 2016 19.0021.20
Činohra
Agatha Christie
Deset lidí, deset tajemství, deset vražd.
Mahenovo divadlo | Abonmá ZČ - Činoherní předplatné na zkoušku
Pondělí 9. 01. 2017 19.0021.20
Činohra
Agatha Christie
Deset lidí, deset tajemství, deset vražd.
Mahenovo divadlo
Čtvrtek 19. 01. 2017 19.0021.35
Činohra
William Shakespeare
Lektorský úvod půl hodiny před představením
Mahenovo divadlo
Úterý 7. 03. 2017 10.0012.35
Činohra
William Shakespeare
„Co růží zvou, i zváno jinak vonělo by stejně…“
Mahenovo divadlo
Posledních 12
Středa 22. 03. 2017 10.0012.35
Činohra
William Shakespeare
„Co růží zvou, i zváno jinak vonělo by stejně…“
Mahenovo divadlo
Posledních 20
Úterý 2. 05. 2017 19.00
Činohra
William Shakespeare
„Co růží zvou, i zváno jinak vonělo by stejně…“
Mahenovo divadlo | Abonmá Dárek

Další program

Online archiv