+

Zdenek Plachý

režisér

Kroměřížský rodák Zdenek Plachý po maturitě na střední škole vystudoval na brněnské pedagogické fakultě obor pedagogika uměleckého oboru (hudební výchova). Již během studií na vysoké škole začal komponovat. Po absolutoriu vystudoval hudební kompozici na Janáčkově akademii múzických umění.

 

S hudebním skladatelem Ivo Medkem společně založil orchestr pro soudobou vážnou hudbu Art Inkognito. Od roku 1987
působil také jako hráč  rockové skupiny Dunaj.

Vytvořil řadu scénických hudeb pro režiséry Vladimíra Morávka a Jana Antonína Pitínského. Od počátku 90. let  věnuje svůj tvůrčí zájem stále více režii. Režíruje své vlastní divadelní, televizní a rozhlasové projekty. V roce 1992 inscenuje v Kabinetu múz vlastní operu Anbetung – opera z viacerých svetov.

V polovině devadesátých let zakládá v Brně centrum současného umění Skleněná louka, které se stává významným místem setkávání příznivců netradiční kultury a kde každoročně vystupují desítky špičkových domácích i zahraničních umělců. Intenzivně spolupracuje s výtvarníkem Josefem Daňkem. Jejich společným dílem je v té době velký interiérový projekt Přespolní mše. Který byl realizovaný na vrcholcích kopců v Moravském krasu.

V roce 1997 natáčí pro Českou televizi dokument Stará a Nová říše na Moravě, který byl věnován životním osudům a dílu mimořádné osobnosti české kultury dvacátého století, básníku, mysliteli a pilnému knižnímu vydavateli Josefu Florianovi.

Úzce spolupracuje s režisérem a scenáristou Jiřím Šimáčkem. V jejich společné dílně vzniká ve druhé polovině 90. let řada
dokumentů, například Brněnští Euroindiáni, akční dokumentární thriller Umělci pro NATO anebo Střežený Parnass – investigativní paradokument. Tento projekt dal jméno autorskému sdružení, která se zabývá tvorbou divadelních her a nekonvenčních multimediálních projektů. Střežený Parnass se zakrátko stal výrazným specifickým fenoménem českého kulturního života.

V rámci EU-PHARE organizuje v roce 1999 velký projekt znovunavázání zpřetrhané kulturní spolupráce mezi Brnem
a Vídní.

V roce 2000 režíruje v trnavském Divadle Jana Palárika slovenskou národní operetu  Bellarosa skladatele Mikuláše Schneidera-Trnavského, v roce 2002 svou a Šimáčkovu hru Nepohodlný indián. Na scéně pražského Stavovského divadla realizuje projekt Árie k nezaplacení, který vznikl společně s německými umělci za podpory Česko-německého fondu budoucnosti.

V roce 2003 režíruje v plzeňském Divadle J. K. Tyla  operu Giuseppe Verdiho Síla osudu a v témže roce vstupuje poprvé  na jeviště Mahenovy činohry svou inscenací hry Michaila Bulgakova Molière s podtitulem Nesmírně romantické drama podle Střeženého Parnasu. Inscenace vzbudí značný ohlas. V roce 2004 natáčí pro Českou televizi dokument o vrcholovém sportu Branky, body, paradoxy.

Velmi významné místo zaujímá v dosavadní umělecké biografii Zdenka Plachého rok 2006. V pražském Divadle komedie reží-ruje  inscenaci Střeženého Parnasu Oliver Twist – sociální bondage drama a poté   se v historické budově Národního divadla  koná představení projektu autorského tria Petr Kofroň (hudba), Zdenek Plachý a Jiří Šimáček (text) Fantom čili Krvavá opera, které vzbudilo pohoršení u konzervativní části české operní kritiky.

V dubnu 2006 stejná autorská trojice realizovala na nové hudební scéně Městského divadla v Brně titul napsaný „naproti motivům“ Wolfganga Amadea Mozarta a Emanuela Schikanedra Magická flauta. Inscenace se stala nejvýznamnějším a nejpozoruhodnějším uměleckým činem v Brně v rámci připomenutí dvoustého výročí Mozartova narození. Po této inscenaci uvádí v netradičních podjevištních prostorách divadla Husa na Provázku svou a Šimáčkovu hru Všechny Shakespearovy ženy, v níž zazářil Plachého blízký spolupracovník Martin Dohnal.  

V následujícím roce uvádí Nepohodlného indiána na jevišti ostravského Divadla Jiřího Myrona a na podzim téhož roku na činoherní scéně Městského divadla Brno svou a Šimáčkovu hru Deník krále.

Pro Českou televizi natočil dokument Magický Špilberk a za dokumentární film  Pokusná zvířata přebírá na Akademia filmu v Olomouci z rukou Ivana Havla  prestižní cenu za nejlepší přírodovědný dokument roku.

V říjnu 2007 je ředitelem Národního divadla Brno jmenován do funkce šéfa činoherního souboru. V předvánočním čase spolu s Danielem Dvořákem uvádí na scéně Mahenova divadla multižánrovou hudebně-dramatickou kompozici Česká mše vánoční, která se setkala s mimořádným diváckým ohlasem a každoročně je v řadě představení před vánocemi úspěšně reprízována. Vřelé přijetí diváky i kritikou zaznamenala jeho první inscenace ve funkci šéfa činohry, vlastní adaptace Dumasovy Královny Margot.

Trio Kofroň–Plachý–Šimáček se opět sešlo při  vzniku operní inscenace MAI 68. Opera věnovaná reflexi roku 1968 jak z hlediska českých událostí, tak v kontextu tehdejšího evropského politického dění byla uvedena rovněž na   scéně Stavovského divadla v Praze a dle očekávání opět vzbudila nesouhlas tradicionalisticky zaměřené části české divadelní kritiky.

V listopadu 2008 měl premiéru velkolepý scénický projekt, společné dílo Střeženého Parnassu a Daniela Landy Tajemství Zlatého Draka. Inscenace se stala divácky nejúspěšnějším představením v celé historii Mahenovy činohry a pro mimořádný zájem byla po svém stažení znovu vrácena na repertoár divadla. Velkou pozornost získala Plachého inscenace Shakespearova Antonia a Kleo-patry a velkému zájmu se těší jeho představení Krále Richarda III. Tato inscenace, stejně jako výkon Petra Halberstadta v titulní roli, byly některými kritiky nominovány na „výkony roku 2010“.

V roce 2010 připravil Zdenek Plachý režijně inscenační projekt Con Amore, v němž jsou dnešní optikou nahlíženy a spolu propojeny příběhy tří klasických oper – Toscy, Tristana a Isoldy a Evžena Oněgina. V lednu 2010 se uskutečnila premiéra jeho inscenace Zaslíbení autorů Lenky Plaché a Marka Hladkého. Zcela v duchu předchozích projektů je intimní příběh vztahu krasobruslařské hvězdy a populárního textaře zasazen do širších souvislostí spjatých s dobou děje. Od dubna minulého roku je na repertoáru divadla  Plachého velmi úspěšná inscenace Rostandova Cyrana z Bergeracu.

Pro inscenaci Černé madony vytvořil její autor a režisér také restrikci vybrané hudby.

kdy hraje

Online archiv