Zemřela herečka Vlasta Chramostová

Národní divadlo Brno s hlubokým zármutkem oznamuje, že 6. října 2019 ve věku devadesáti dvou let zemřela herečka Vlasta Chramostová.

Její herecké začátky jsou spojeny s Brnem a s brněnským Národním divadlem. V Brně se narodila a vyrůstala ve Skryjích u Rouchovan. Na brněnské konzervatoři vystudovala herectví, stála u zrodu brněnského Svobodného divadla a po krátkém angažmá v Olomouci se do Brna vrátila už jako členka činohry Zemského národního (později Státního) divadla. Během čtyř zdejších sezon vytvořila třicet, povětšinou hlavních, postav. Byla Roxanou v Cyranovi z Bergeracu, Zuzankou ve Figarově svatbě, Dorotkou ve Strakonickém dudákovi nebo Svatou Janou ve stejnojmenné Shawově hře.

Po čtyřech brněnských sezonách spojila svůj život s pražským Divadlem na Vinohradech (tehdy Divadlem československé armády), kde působila do konce šedesátých let. Zásadní zlom v její kariéře nastal po událostech osmašedesátého roku. V roce 1970 odešla do Krejčova Divadla za branou. Když bylo po dvou letech zrušeno, zahrála si ještě titulní roli Matky Kuráže v Západočeském divadle
v Chebu, načež jí bylo oficiální divadlo zapovězeno. Následně se společně se svým manželem, kameramanem Stanislavem Milotou, angažovala v disentu a samizdatu. Patřila k prvním signatářům Charty 77, po jejímž podepsání jí byly veškeré umělecké aktivity zakázány, a tak hrála jen doma ve svém bytě pro přátele.

Po roce 1989 ji diváci opět mohli vídat na jevišti, a to především na jevišti pražského Národního divadla, kde více jak deset let naplno uplatňovala svůj velký herecký talent. Jejím rozloučením s tímto angažmá byla titulní role v Babičce Boženy Němcové. Setkala se tak opět na jevišti s autorkou, se kterou „prožívala“ léta svého hereckého zákazu. Toto spojení v nepřízni osudu vtělila do inscenace Dávno, dávno již tomu, kterou s Františkem Pavlíčkem uvedli v Bytovém divadle v roce 1979.

Vlasta Chramostová byla herečkou velkého gesta, sebeironie a velkého respektu k napsaným slovům. Patřila k těm herečkám, které dokázaly dát dramatikovým slovům na jevišti tvar, barvu a prostor. Pravda na jevišti pro ni byla stejně důležitá jako pravda v životě. Ne náhodou ji potkaly postavy silných a vzdorujících žen a velkých hrdinek. Jako by její osud ženy nesmiřující se s nespravedlností předurčila už její Antigona, kterou na jevišti Mahenova divadla hrála v roce 1947.

Čest její památce!

Poslední rozloučení se bude konat v pondělí 14. října 2019 v 11.00 na jevišti Národního divadla v Praze.

Antigona_NDB1947_VChramostova.jpg