Budovy

divadlo Reduta

Divadlo Reduta – nejstarší divadelní budova ve střední Evropě

Objekt dnešní Reduty je výsledkem složitého stavebního vývoje, který s četnými přestavbami a dostavbami probíhal nepřetržitě po několik století. Jeho základem byl nárožní dům Lichtenštejnů, jejž v r. 1600 vykoupilo město a zřídilo v něm tzv. Novou tavernu, později zvanou Velkou, reprezentační objekt určený vzácným návštěvám města. V r. 1634 byl přikoupen dům vedlejší, jehož rekonstrukcí a propojením se stávajícím objektem vznikl uzavřený jednopatrový komplex, rozsahem již odpovídající dnešní Redutě. Občasné divadelní produkce probíhaly v městské taverně pravděpodobně již od 60. let 17. století, teprve v r. 1733 však bylo ve východním křídle tohoto komplexu vystavěno vlastní divadlo lóžového typu s hlubokým perspektivním jevištěm. V letech 1785 a 1786 podlehl objekt zničujícím požárům a v době napoleonských válek a tzv. čtvrté francouzsko–rakouské války byl devastován, když sloužil jako lazaret a improvizovaná vojenská ubytovna. Na rekonstrukcích, které následovaly, se podílela řada významných soudobých architektů a umělců, mezi nimi i příslušníci věhlasného rodu italských malířů, dekoratérů a jevištních výtvarníků Lorenzo, Vincenzo a Antonio Sacchettiové.

ImageImage

S érou divadla ve východním křídle Reduty je spojeno mj. jméno Emanuela Schikanedera, libretisty Mozartovy Kouzelné flétny a ředitele divadla v letech 1807-09, či události roku 1767, kdy se v Redutě odehrálo první české představení v Brně Zamilovaný ponocný, nastudované a v češtině provedené bádenskou divadelní společností, a kdy zde se svojí sestrou Nanerl koncertoval jedenáctiletý Wolfgang Amadeus Mozart. Na paměť této významné události byl v r. 2008 před Redutou odhalen Mozartův pomník od Kurta Gebauera. Po požáru v r. 1870 již toto divadlo nebylo obnoveno, ve 20. století převzal funkci divadelního sálu taneční sál v západní části budovy. Současné architektonické řešení Reduty je dílem brněnského ateliéru D.R.N.H., v.o.s. – členů autorského týmu Antonína Nováka, Petra Valenty, Radovana Smejkala a Eduarda Štěrbáka, spoluautory návrhu byli Klára Michálková a Karel Spáčil a spolupracovníkem při realizaci divadelní části Miroslav Melena. Rekonstrukce, která byla realizována v letech 2002–05, citlivě propojila moderní prvky s původní dochovanou architekturou, znovu umístila divadelní sál do východního křídla a celému objektu vrátila jeho společenskou a reprezentativní funkci. Završením rekonstrukce byla umělecká výzdoba stěn Mozartova sálu, kleneb kavárny a výtvarně pojednané teraco v atriu, jež provedl Petr Kvíčala.

ImageImage

Do r. 1919 využívalo Redutu brněnské německé divadlo, od toho roku se v hracích dnech pravidelně střídalo s českým Národním divadlem. U českého publika, které Redutu dříve nebylo příliš zvyklé navštěvovat, se stala oblíbenou až po skončení druhé světové války, kdy v ní (do jejího uzavření pro havarijní stav v r. 1993) zakotvil tehdejší soubor zpěvohry. Novodobá historie Reduty začala prvním představením po rekonstrukci 1. října 2005 společným projektem činohry, opery a baletu NDB: Noci Dnem Víta Zouhara a Příběh vojáka Igora Stravinského. V současné době v budově účinkují se svými inscenacemi všechny soubory NDB a celková koncepce i vlastní produkce Reduty je utvářena a realizována jejím samostatným uměleckým úsekem.

Jitka Nováková

ImageImage