ASMUS Rudolf

(1921 – 2000)

Mimořádná osobnost české a posléze německé operní scény basbarytonista Rudolf Asmus se narodil 30. října 1921 ve Zlíně. Hudební talent a lásku k hudbě zdědil po svém dědečkovi z matčiny strany, zlínském varhaníkovi, a strýci, který byl známým a úspěšným sbormistrem zlínského pěvecko hudebního spolku Dvořák. U mladého Rudolfa Asmuse k tomu už v útlém mládí přibyl i značný talent herecký.

Po maturitě na kroměřížském gymnáziu odchází do Olomouce, kde si v hudební škole Žerotína upevňuje své hudební vzdělání.

V roce 1941 se stává členem sboru opery Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, ale jak tehdy bylo poměrně běžné, měl-li mladý adept zpěvu herecký talent, byl hojně využíván k menším rolím i v činohře a operetě. To byl i případ Rudolfa Asmuse. Jeho první sólovou rolí v ostravské opeře byl velekněz Ramfis ve Verdiho Aidě, kterého mu přidělil tehdejší šéf ostravské opery Jaroslav Vogel. Postupně zpívá stále větší role, z nichž  připomeňme alespoň Kašpara ve Weberově Čarostřelci, Kecala v Prodané nevěstě, Vodníka v Rusalce  a Basilia v Rossiniho Lazebníku sevillském. V Ostravě ještě pokračuje ve studiu zpěvu u známého a v té době velmi ceněného pěveckého pedagoga Rudolfa Vaška.

V roce 1944 přichází Rudolf Asmus do Brna, ale divadlo je Němci uzavřeno, a tak se řádným členem opery stává Rudolf Asmus až o rok později. Jeho repertoár narůstá o další významné postavy, jako byl Chrudoš v Libuši, dvě stěžejní basbarytonové role dvořákovské – Purkrabí v Jakobínu a  Marbuel v Čertu a Káče, titulní roli v Mozartově Figarově svatbě a především svou životní roli Revírníka v Janáčkově Lišce Bystroušce, s níž později doslova dobude svět. K jeho největším brněnským kreacím patřil nepochybně Boris Godunov, kterého zpíval pod taktovkou velkého znalce ruské hudby Zdeňka Chalabaly. Ve složitých postavách, jakými jsou Revírník a car Boris, mohl Rudolf Asmus  plně uplatnit svou dokonalou symbiózu pěveckého a hereckého výrazu, smysl pro detail ve zpěvu i v hereckém uchopení role. S rolí Borise Godunova také hostuje v pražském Národním divadle, kam je v roce 1953 angažován. V Národním divadle přidává do svého repertoáru další významné party jako Raracha ve Smetanově Čertově stěně, Papagena v Mozartově Kouzelné flétně nebo Leporella v Mozartově Donu Giovannim.

V roce 1956 ho pozve ředitel berlínské Komické opery Walter Felsenstein. V divadle, které tehdy stálo v čele progresivních trendů inscenací operního žánru, byl přizván ke ztvárnění role Revírníka. Asmus  beze zbytku plní velice náročné Felsensteinovy představy o operním herectví. Následuje čtyřrole záporných postav v Offenbachových Hoffmannových povídkách a trvalé angažmá v Komické opeře, jejíž superstar – a budoucí čestný člen – Rudolf Asmus mimo jiné zazářil jako špičkový představitel evropského formátu v tak náročné roli jakou je mlékař Tovje v muzikálu Šumař na střeše.
M. Weimann