AUERSWALD Jaroslav

(1870 - 1931)

Význačná osobnost českého kulturního Brna konce devatenáctého a počátku dvacátého století. Herec, režisér a výtvarník, všestranný divadelník. 

Jaroslav Auerswald se narodil 20. června 1870 ve východočeských Žlebech. Už během svých gymnasiálních studií hrál loutkové divadlo s loutkami a v kulisách, které si sám vyráběl. Po maturitě v roce 1889 se stal členem divadelní společnosti Josefa Faltyse. Během následujících deseti let vystřídal celou řadu českých kočovných divadelních společnosti, s nimiž procestoval celé Čechy i Moravu a poznal všechny strasti a těžkosti tehdejšího hereckého života. Jeho charakteristickou vlastností byla mimořádná píle. Byl typickým příkladem autodidakta, který se z vlastní iniciativy naučil  řadu významných pasáží z četných dramatických textů, aby si tím zdokonalil svou hereckou vybavenost. Jeho výtvarné nadání a vztah k malířství ho přivedly k tomu, že opět z vlastní iniciativy se věnoval v primitivních podmínkách společností, v nichž působil, výrobě dekorací a scénických prvků pro vytváření jednoduché iluze, kterou byla představení těchto společností u diváků schopna probouzet. Velkou péči věnoval, což bylo v oněch dobách charakteristické, divadelní masce. 

V roce 1880 končí tato etapa jeho života a Jaroslav Auerswald se stává členem Národního divadla v Brně. Do divadla ho přivádí ředitel František Lacina, kterému svěřilo Družstvo českého národního divadla provozování divadelní činnosti v sezóně 1880/90. Činnost divadla v té době zabezpečovaly různé společnosti, kterým byl provoz divadla na jednotlivé sezóny svěřován. 5editel Lacina byl jedním z nejschopnějších a neprogresivnějších  „divadelních principálů“ té doby a sezóny, v nichž stál v čele divadla, patřily k nejúspěšnějším. Je nutno ovšem mít na paměti, že brněnská divadelní sezona v té době trvala zhruba od poloviny srpna do února (později do března) a zbytek sezóny divadlo jezdilo na zájezdy do českých a moravských měst. 

Jaroslav Auerswald byl angažován jako charakterní a komediální herec a souběžně také jako malíř dekorací. Ve svých Divadelních vzpomínkách, které vydal v roce 1929, na to Auerswald vzpomíná: „Staré divadlo bylo v té době ve stavu velmi primitivním. Několik dekorací, dědictví po prozatímním divadle pražském, bylo ve stavu více než ubohém a divadelní podnikatelé, jimž bylo divadlo zadáváno, nechovali se nijak otcovsky k ubohé brněnské Thálii. Ředitel Lacina veškerou tuto veteš svěřil mé ruce a já s horlivostí a láskou zveleboval  zašlou přírodu i omšelé architektury, když se na cedulích objevilo chlubné slůvko: nová výprava. Auersswald, který byl sám dobrý malíř, byl prakticky tvůrcem veškerých nových dekorací, které v těch dobách byly v divadle pořízeny. 

Přestože jeho význam v oblasti scénografie byl v pionýrských dobách brněnského divadla značný, nelze v žádném případě zapomínat na stěžejní část jeho působení u divadla, na herectví, k němuž posléze přibyly i divadelní režie. Jaroslav Auerswald byl typickým představitelem realistického herectví. Z jeho rolí připomeňme především Lízala v Maryši, kterého mohl obdařit svou schopností detailní herecké drobnokresby, tak jak pro ni byl vybaven svým talentem, pílí a zkušenostmi, které získal. Obdobně se mu vedlo i v dalších rolích repertoáru tohoto typu jako byl Luka v Gorkého dramatu Na dně, Mitrič  v Tolstého Vládě tmy, Baumert v inscenaci hry Gerharda Hauptmanna Tkalci či starý Ekdal v Ibsenově Divoké kachně. V roce 1905 odešel za ředitelem Lacinou, který v té době byl pověřen řízením Společnosti sdružených měst východočeských. Zde si poprvé zarežíroval, když nastudoval inscenaci hry Maxe Halbeho Proud. Jeho působení v divadle jeho rodného kraje bylo ale velmi krátké a Auerswald se vrací do Brna. Stejně epizodické bylo jeho jednoleté působení v pražském vinohradském divadle. 

Jaroslav Auerwald zůstal věrný Brnu. S tím, jak se mění repertoár a divadelní styl, ustupuje jeho herecká tvorba poněkud do pozadí. Auerswald pilně režíruje, pečuje o repertoár pro nejmladší diváky a nadále se věnuje svému výtvarnému koníčku. Z jeho režií jmenujme například Jiráskova Otce, Čecha a Němce J.N.Štěpánka, Gazdinu robu Gabriely Preissové, Zeyerova Radúze a Mahulena, Maryšu bratří Mrštíků, ze světového repertoáru pak Ibsenovy hry Paní z námoří a Divokou kachnu. 

Zanícený divadelník a Brňák nikoli rodem, ale osudem zemřel 29. ledna 1931. Na jeho pohřbu, který se konal v budově starého divadla, tzv. staré boudy na Veveří, se s ním rozloučil Jiří Mahen, který jej charakterizoval mimo jiné slovy: „Stál vědomě na prahu moderního hereckého umění, kterému obratnost je druhotnou věcí a kterému nade vše je na scéně hledání dokonalé iluze několika geniálními znaky.“

Mojmír Weimann