BÁRTŮ Mary

(1902 – 1960)

Rodačka z jihočeského Protivína (nar. 14. prosince 1902) byla jednou z nejvýznamnějších osobností brněnského zpěvoherního souboru.

Divadlu se upsala i její sestra, divadelní a filmová herečka Nina Bártů. Marie, jak znělo její občanské křestní jméno, pracovala nejdříve jako úřednice na Slovensku, poté se plně věnovala divadelní činnosti. Jejím prvním stálým angažmá se stalo na konci dvacátých let Slovenské národní divadlo v Bratislavě, kde kromě čelných operetních partií zpívala i sólové role operní. V divadle také poznala svého celoživotního partnera, herce, zpěváka a operetního skladatele Jindřicha Loukotu.

Členkou brněnského operetního souboru se stala v roce 1931, kdy ji do svazku divadla angažoval tehdejší šéf operety Oldřich Nový. Od počátku byla obsazována do velkých rolí, ať v žánru operetním (například titulní role v Lehárově Giudittě anebo Helena v Nedbalově Polské krvi)  či v Oldřichem Novým prosazovaných hudebních komediích (Moje sestra s já Ralpha Benatzskyho). V prvních byla především partnerkou populárního tenoristy Juraje Hančeviče, ve druhých Oldřicha Nového. Velké úspěchy slavila i v novinkách, které vznikly přímo v divadle a jejichž autorem hudby byl Jindřich Loukota (Na růžích ustláno, Modré miliony).

V roce 1948 Mary Bártů z divadla odchází. Zkouší štěstí na německých hudebních scénách (Berlín, Drážďany, Mnichov, Lipsko). V roce 1943 se do Brna vrací natrvalo. Po osvobození se úspěšně nějakou dobu prosazuje i jako režisérka.

Subretní obor velmi úspěšně mění za charakterní a komediální role. Helenu v Polské krvi vystřídala komická mamá, úspěšně si vede v inscenacích her z repertoáru Osvobozeného divadla. Mezi její nejúspěšnější postavy z tohoto období patřily titulní role v Piskáčkově hudebním zpracování Tylovy Paní Marjánky a hlavní role hraběnky z operety maďarského autora Otto Vinczeho Host z Paříže.

Náhlý atak nemoci ji upoutal na lůžko a na jaře 1960 ukončil její aktivní divadelní dráhu. 10. června 1960 Mary Bártů umírá.
M. Weimann