CHALABALA Zdeněk

(1899 – 1962)

Přední český dirigent a operní dramaturg. V Národním divadle Brno působil v letech 1926–36 a v období 1949–52, kdy  byl šéfem Janáčkovy opery.

Vynikající znalec české a ruské operní tvorby, propagátor moderních hudebně-dramatických směrů, se narodil 18. dubna 1899 v Uherském Hradišti v muzikantské rodině. Dětství a studentská léta prožil v Moravských Budějovicích, kde založil a řídil ženský pěvecký sbor. Studoval mimo jiní ve i Vídni a v Praze. Byl mimořádně erudovaný, na brněnské Konzervatoři patřil k nejnadanějším žákům prof. Františka Neumanna. Oddělení skladby absolvoval v roce 1923 a v letech 1925-26 byl mimořádným posluchačem Leoše Janáčka na jeho mistrovské škole. Jeho učitel František Neumann, v té době ředitel a šéf opery brněnského divadla, jej v roce 1926 angažoval jako operního dirigenta. V téže době rovněž začíná působit jako profesor Konzervatoře. Během svého prvního působení v brněnské opeře se výrazně zasloužil o průkopnické uvádění ruských operních titulů.

V roce 1936 se stává dirigentem a operním dramaturgem Národního divadla v Praze. Pod vedením Václava Talicha  se dále vyvíjí jeho pozoruhodná umělecká osobnost. Po roce 1945 působí postupně jak šéf opery v Ostravě, Brně a Bratislavě, nakonec jako dirigent Národního divadla v Praze. V roce 1956 byl angažován jako dirigent Velkého divadla v Moskvě, kde uvedl s mimořádným úspěchem Janáčkovu Její pastorkyni, v leningradské opeře byla pod jeho taktovkou uvedena poprvé v Rusku Dvořákova Rusalka. V té době často dirigoval na zahraničních operních scénách i symfonických koncertech.

Z jeho četných průkopnických inscenací, které uvedl jako operní dirigent v Brně jmenujme alespoň premiéry oper M. P. Musorgského Boris Godunov a Chovanština či oper N. A.Rimského Korsakova Carská nevěsta a Pověst o neviditelném městě Kitěži ve třicátých letech, první uvedení ooery Otakara Jermiáše Bratři Karamazovi či inscenace oper Jaromíra Weinbergera Švanda dudák a Lidé z Poker Flatu.

Chalabalovo brněnské působení mělo pro umělecký růst tohoto dirigenta evropské úrovně rozhodující význam. I když se Zdeněk Chalabala proslavil i jako symfonický dirigent, kde se zasloužil o prosazování české soudobé tvorby, především děl Bohuslava Martinů, a významná byla i jeho činnost skladatelská, jeho největší význam tkví především v tom, že byl rozeným operním dirigentem, hudebníkem, který měl mimořádný smysl pro potřeby souznění partitury a jevištního výrazu. Tak se zapsal i do historie brněnského operního souboru. Zemřel 4. března 1962 v Praze.
M. Weimann