Co sódijó stréček Matěj Křópal o operetě (1. 10. 1921)

Opereta! – Nelekéte se, neokósne! – Poslednich pár let je choderka v ohňo. Ti módři na ňo vehrkle s mašinkvérama. Hrr na ňo a jenom do ni! A přece, spravedlevě tak řikajic, nemajó pravdo! – Řeknó jistě: „Stréče, neplkéte a nezastávéte se operete! Vehenoje, vehenoje! Nepomužete ji na nohe!“ – Ale já povidám a na my slova donde. „Néni potřeba tak čepéřet!“ – Co to vlastně prosim, ta opereta je? To je kósek, v kerym se hrá a zpivá, tancoje, vtipkoje a v kerym se všelejaky špumprnále provádijó. – Tož toť to máte! – Deť ona ta opereta ani nechce, abe se na ňo nekdo dival vážnéma brilema! Chce v prvni řadě pobavit. Chce se smát, karykyrovat a jedno drohy. Je to takovy blond děcko, rozpostily a v krátkéch sokničkách. Žádná matróna v černym pluviálo, žádné flór přes ksicht! – A tož tak je potřeba na opereto se divat! – Nésó všece ledi tak hudebně vechovani, neomi každé brnkat na to trohlečko s klapkama, teda na fortepiano, abe rozoměl té vešši mozece a proto nedivéte se na te, co rádi chodijó na opereto, jako na neco miň! Já znám moc ledi, keři řikajó: „Já, dež se nadřo celé deň, tož rád si zadno na opereto, abech se trocho poverazel a pobavil!“ a znám take ledi, keři furt na opereto nadávajó, abe se zdále očenéma, ale nevenechajó ani jednó jit do biografo, dež tam hrajó „Max a Móric na cestách“ – „Baba v luftbalóně“ lebo „Oldřich se ženi“.   

Só nekeři, keři dež vizó namalovanó nahó haňboleno, třeba od tech tvrdošijnéch, tož véskajó: „Jejejej to je to krásny! To je umění!“ – a dež operetni má trocho vic vestřehnoty záda, tož temo řikajó – svinstvo! – Já decke povidám: „Pomale s tó flentó!“ – A meslite, že operetni zpěvák néni omělec? Já sákra! Ten mosi omět vic, než všeci ostatni! Moci omět pěkně zpivat, dobře deklamyrovat, tancovat na obě strane, na levó e na pravó atd. a svuj chlebiček si tak zaslóži, jak ten operni zpěvák lebo činoherec. A neni moc operetnich zpěváku, ani činohercu, keři be se muhle dobře e v operetě vecajchnovat a možná, že be take třeba ti nélepči dopadle néhuř. (Nechco do žádnyho répat, ale je to skotečná pravda!) – Opereta je komštus komštórum pro sebe a bet dobrém opereťákem, k temo je potřeba take moc dobrá hlava! Já říkávám: „Nélepče na všecko středni cestó!“ – V Brně to dobře dělajó! Majó same vyborny operetni komštyře, pro ten obor extravechovany a pěstovany. Sak až já to ešče lepče oblidno, napšo Vám o každym extra slópek! – Pro dnešek ke konco ešče rozomny slovo: Dež se opereta tak dobře provádi, jak v Brně, tož před takovou operetó klobók dule! A hneď! – Neni potřeba noset sebó flaštěčko se svěcenó vodó a zažehnávat opereto, kerá má take pěknó řado svéch ctitelu.  – Já so meze něma!