Divadelní časopisy

Národní divadlo Brno vydává své časopisy již od roku 1920.

Divadelní časopisy, stejně jako další pravidelné i občasné divadelní tiskoviny svou podobou a obsahem vždy odpovídaly době, v níž vznikaly, a jsou cennou výpovědí o vztahu svých tvůrců k divadlu a zájmu společnosti o divadlo vůbec.

Divadelní šepty  Divadelní šepty

Národní divadlo Brno vydává časopisy (s krátkými přetržkami) pravidelně od roku 1920 – péčí dramaturga činohry Jiřího Mahena a redaktora Viktora K. Jeřábka, za podpory ředitele Václava Štecha tehdy vznikly Divadelní šepty. Časopis vycházel každou sobotu a přidával se zdarma k zakoupeným divadelním programům, pololetně jej bylo možno i předplatit. Týdeník na svých stránkách (původně 4 strany formátu A4, od další sezony stránek přibývalo) přinášel články o historii brněnského divadla, vzpomínky na počátky provozování divadla na Veveří a osobnosti s ním spojené, krátké stati o dějinách světového, zejména antického divadla. V rubrice „U nás a jinde“ informoval o aktuálním divadelním dění v Československu i zahraničí, o chystaných premiérách, ale také např. o finančních poklescích českých a zahraničních scén, o osudech významných osobností. Divadelní šepty se obracely především k divákům a v jejich prvním ročníku nacházíme také anketu o úrovni a potřebnosti brněnského divadla a o tom, jaký repertoár považují návštěvníci za vhodný pro jednotlivé soubory. Ohlasy diváků byly s komentářem vedení divadla ve vybraných číslech otištěny. Od 15. čísla (vyšlo 8. ledna 1921) se v „Šeptech“ začaly pravidelně objevovat i v pozdějších letech velmi oblíbené dopisy stréčka Matěje Křópala z Břochovan „o brněnským i jiným divadle“, jejichž autorem byl všeobecně oblíbený sólista opery Valentin Šindler. Velký prostor byl věnován placené reklamě.

Divadelní list  Divadelní list

V roce 1925 – po nástupu Františka Neumanna do funkce ředitele divadla – se z Divadelních šeptů stal Divadelní list a z formátu A4 formát A5. Nadále však zůstal týdeníkem a jeho redaktorem byl Vilém Skoch. Ten pak časopis – s krátkou přetržkou v sezoně 1930/31, kdy časopis redigoval dramaturg Jindřich Honzl – vedl až do roku 1935. V počátcích se Divadelní list zaměřoval více k publiku, informoval o připravovaných inscenacích a hercích, avšak za ředitele Václava Jiřikovského se v letech 1931-41 stal kulturním periodikem, jehož záměrem bylo vedle informací o premiérách a denním uměleckém provozu v divadle zahrnout také širší oblast historickou a kulturní. Soustavné zapisování historie a odborné články významných soudobých teoretiků zvýšily úroveň a rozsah působnosti časopisu. Již v roce 1930 měl časopis 30 stran, ale byl snížen počet čísel – od sezony 1934/35 vycházel třikrát v měsíci. V roce 1941 – s násilným uzavřením Zemského divadla v Brně – Divadelní list vycházet přestal.

Program  Program

Před oponou  Před oponou

Po skončení druhé světové války tehdejší ředitel Národního divadla v Brně Emil František Burian časopis obnovil. V první sezoně jej redigovala Nina Balcarová-Píšková a koncepce Programu, jak byl časopis nazván (s podtitulem Čtrnáctideník pro kulturní politiku a umění), byla inspirována a ovlivněna zkušenostmi z vydávání časopisu Program pražského Divadla D. Vedle úvah o obecné divadelní problematice přinášel studie o historii divadla, dramaturgické výklady, biografie tvůrců, rozhovory s umělci a bohatý fotografický materiál vztahující se k jednotlivým inscenacím. Po Burianově odchodu do Prahy řídil časopis Valtr Urbánek. Od sezony 1949/50 vycházel časopis jednou v měsíci s redaktory Bohumírem Macákem, později Miroslavem Pavlovským, v letech 1949-50 a 1957-58 pod názvem Státní divadlo v Brně, 1955-56 Před oponou. V roce 1960 bylo vydávání časopisu pro nedostatek papíru zastaveno.

Program  Program

V obnovené podobě od 1. září 1964 se časopis vrátil k názvu Program a jeho redaktorkou se stala Eugenie Dufková (Poledňáková). Původní redakční kruh (Bořivoj Srba, Ivo Osolsobě, Václav Nosek, Vladimír Vašut, Vojtěch Štolfa a Eugenie Dufková) koncipoval tento časopis (vycházející měsíčně) jako kulturní periodikum, jehož zájmové spektrum se neomezovalo pouze na divadlo, ale zasahovalo do široké veřejnosti a vlastní divadelní činnost včleňovalo do obecných souvislostí kulturních i společenských. Historické studie v něm uveřejněné jsou dnes významným pramenem k poznání dějin českého divadla. Odborné stati, eseje, fejetony, rozhovory aj. doprovázela původní básnická tvorba, kresby a bohatá fotografická dokumentace. Přes zájem čtenářů byl časopis k 30. červnu 1992 zrušen.

Aplaus  Aplaus

Od září 2000 do prosince 2007 vydávalo NDB časopis – opět měsíčník – zvaný Aplaus. Na jeho stránkách se čtenáři mohli seznámit s připravovanými premiérami, prostřednictvím rozhovorů i článků poznali řadu umělců – sólistů NDB, v prvních ročnících také některé pracovníky administrativních a technických složek. Obsah časopisu, jehož redaktory postupně byli Monika Bártová (září 2000 – říjen 2001), Veronika Gábová (listopad, prosinec 2001), Peter Stoličný  (leden 2002 – listopad 2004) a Šárka Motalová (prosinec 2004 – prosinec 2007), se s osobností redaktora proměňoval, po celou dobu však kladl důraz především na informace o aktuálním dění a připravovaných inscenacích, akcích a projektech NDB. Stálou součástí Aplausu byla také ohlédnutí za významnými umělci z minulosti NDB.

Diva  Diva

Od ledna 2008 vydávalo Národní divadlo Brno dvouměsíčník Diva…, od sezony 2009/2010 je DIVA magazínem, vycházejícím dvakrát ročně.

Meandr  Meandr

Mimo linii hlavního divadelního časopisu vycházel od září roku 1968 samostatný časopis Mahenovy činohry – Meandr. Řízen tehdejším dramaturgem Ludvíkem Kunderou a redigován Rudolfem Žákem vycházel pouhé půl druhé sezony – čtrnácté číslo na počátku roku 1970 bylo poslední.    

J. Nováková