Dopis stréčka Matěje Křópala z Břochovan o brněnskym divadle (28. 10. 1922)

Bele plagáte – „Oskar Nedbal Sedlák Jakob“ – a z teho sem bel Janek. Povidám si: boďto se ta nová opera menoje „Oskar Nedbal“ od Jakoba Sedláka a lebo „Sedlák Jakob“ od Oskara Nedbala. V novinách ale potom stálo, že teda ten Nedbal se postil do opere a pré „sákra, já Vám okážo, jak se to má dělat!“ – Matějo, nesmiš scházet! Oblikl sem se do černyho a dež já si vezmo čestó fórhemetko, vesoké limec a novó šlajfko, tož – všecka čest stranó – je na mě podivaná. Třenáctyho t. m. v 7 hodin večir to teda začalo. V lóžich belo vidět same cezi hobe, pré až z Prahe, z Vidně a z cezéch zemé. Po předehře opona frnk zhuro a pan Čihák se Zavadilovém a se sborem to načale. V tem najednó si vekračoje na jeviště ten sedlák Jakob, teda pan Kalfus a belo vidět, že se tak hneď nelekne. „Óroda bela, prasátka dobře žeró, ečmen sepal, klase jak metle, zrnka jak holoby véce, řepa jak zvone, daně zaplaceny a tož co! Kdo mně má co poróčet! Král je proti mně načesto žebrák. Na své hrobě pánem a králem so já a dost!“ – Tak si meslel ten Jakóbek a já sem překevoval a viděl sem, že má myho docha. Já dež vlezo na svy pole a rozhlidno se kolem Břochovan, tož so vic než Napolijón o Slavkova. A v dnešní době, král je v módě jenom v marijášo. (Prr! Prr! Matějo! Nerépe do politike a drž se leterature!) – Teda – abech neplkal masny nemasny – běžte se podivat a ovizete, že sedlák je svém pánem a že tato opera pozdvihoje celé selské stav. Pánbu dé temo Nedbalovi a temo pano Novákovi, co složele ten tekšt, abe jim decke dobře šmakovalo za to, že nám napsale opero, v keré je vidět, že sedlák néni hlopák a že e král mosi na to jit z chetra, dež chce sedláka dostat do pasti, jak sékurko na špek! A to se jim podařelo! A není komšt jak komšt! Ko překlado: namalovat ftáka v povětřo jak leti, krajinko, přes keró fóká větr lebo tigra v přirodě na dva kroke od těla, to je veleké komšt! Lebo: naočet kocóra šnopat papriko, lizt po zdi jak mocha a neplásknót dule, to je take komšt! A meslite, že be nebel komšt, zvihnót to videňskó valuto a lebo jednó doopravde převizt z Prahe pár milijónku subvencije na brněnsky divadlo?

Řeknete: To se ways, pane Ways! Ale já Vám povidám „vemte to z keré chcete strane, névěči komšt je, složet mozeko – teda řeknime opero!“ Maliř namaloje, co vize očeskama, prskne tém na plachto a obrázek muže jit rovnó k Barvičovi za véklad. Sochař vezne kos blata a mačká to, mačká, až z teho veleze „Jenerál na valacho“ lebo „Cisař na zapřenó“. Ale takové skladatel? Kópi si nalinkované papir a co se mo v hlavě ozévá, to mosi chodák do tech linek nastrkat. Same tečke černy s ocáskama, bez ocásku, pro trombónek, pro hosle, pro pištělko, neco take pro harfičko, pro trumpéto estata a meze to se napší te slova, co složele ten pan Novák, pan Svozel to rozepišó, pan dirigent to namlátijó zpěvákum do palece a tak povstala ta opera „Sedlák Jakub“ a je to kósek znamenité! Lébilo se to a pan Nedbal, keré do Brna za tém óčelem přejele, mosele se furt klánět. Take sebó měle v Brně svó paničko. Viděl sem jo v lóže sedět a tak se oščorovala, dež temo jejimo mozkymo tak pleskale. Je taková kolaťóčká, červeňóčká, noséček jak knofléček, toze šekovná robka a jí ten potlesk takeplatil. Deť ona, choderka, seděla pře každé notě, keró ten pan mistr Nedbal šóstle na papir. Povidal sem si: Ti dvá si dnes dajó hobičko jak lopato a tak se mně sbihale slene jak temo královi v té opeře, dež ten Kvidónek lóbe to Mileno a ons e chodák mosi na to z pavlače divat a nesmi do teho ani pipnót, protože to nemá v notách. – Ten pan Novák beletake v divadle a mosele se klánět s óčenkujicima, a ledi si šoškale, to pré só ten ministr Novák, co řidijó v repoblice obchod teda dovoz a vévoz! A mně jenom mrzelo, že se nám neokázale v ministerskym fédrpušo a se šavló.

Ministr přece má mět viditedlny znameni, abe všecko stálo hapták, dež se okáže. Pleskal sem mo selno, abech si odělal dobry oko! Copak debech si chtěl na stary kolena otevřit kšeft s kukuřicó lebo s oherskéma bagónama! Rozjedo se k němo do Prahe a řekno: Pane ministr, já so ten a ten  a já sem Vám névic pleskal, dež ste se v Brně kláněle a to postači a za chvilko mám gewerbšajn v kapse. Tak se mosi na takovy páne. Pomuct jim na nohe a oni pomužó take! – Na konco se potom ešce kláněle ten nové ležisér Zitek, co si k té opeře vemeslele, jak majó ti zpěváci hébat rokama a nohama a krótit ksichtama. A naočele jich to akorát na mozeko! Klobók dule! Prosím Vás, co be si ten Nedbal s tém Novákem začale bez ležiséra. Pošló mo kniho a dělé si s tem co chceš! A debe neměl dobró hlavo, tak ti zpěváce bodó jeden drohymo lizt před hobo a tak to zmedlijó! že se v tem ani ancekrest nevezná! –

Nejhlavnějši osoba v tem celym řáděnó je dirigent, ten to mosi mět všecko v dlani. Mosi vědět o všeckym, abe mohl dobře okázat: „Začni!“ „Drž hobo!“ „Brnkni!“ „Fókni!“ „Tróbo, počké!“ „Pozoor! Co se plašiš?“ „Selno!“ „Potichóčko!“ „Jen ho, jen ho!“ atd. Dirigovale sám šéf Neumann a to se ways, že bez chebe – nikde to nezarazele a každé jich chválel na plnó hobo.

O tech óčenkujících bech Vám muhl napsat plné petel chvále, ale pan ledachtor „Šeptu“ mně povidajó: „Pantáto, dosť! Neplkéte furt do kola, máme málo mista a čtenáři majó za korono dost, bezteho take mosíme s cenama dule!“ – A tož aspoň o tem Komštyřo, co stvořel teho sedláka! Hrál to pan Kalfus, chlapisko, nohe až po zem a hlavesko vemaštěny! Ať bela nota klostá lebo tenká, všecko vetáhl a jak hrál se ptáte? Jak se na sedláka patři a sloši. Figura z křemele! Mosim ho pozvat na hode a teho Nedbala take. Mám za to, že oba dobře trávijó a mně na nejakym jelétko nezaleži. Tož teda s Bohem! Dobró noc! -