Dopis stréčka Matěje Křópala z Brochovan o brněnskym divadle (22. 1. 1921)

Tož sem Vám poslednikrát napsal o čem te „Hoffmannove povidke“ jednale a dnes mosim napsat o tem provedeňó. – Na cedole stálo, že to diriguje jakése p. Neumann a mosim hneď řict, že šekovné člověk! Řikéte si co chcete, ale takové pan dirigent mosi bet otevřená hlava! Jenom si to rozvažte, jakó mosi mět ten člověk starost, abe – dež v 7 začnó, v 10 dobře skončele! Abe se to nikde nepřevalelo a nezostalo trčet! Flétnista može pisknót vedli, trombón do teho frkne, kde má držet hobo, boben se muže přepočétat a mlásknót, kde má bet poticho, hóslistovi muže poknót strona, zpěvák se zahledi po vérách a nedá pozora lebo se zakašle a konec koncu ten pan dirigent mužó se sám zmélet a obrátit tře, štyre leste najednó a poplist sebe e veleváženy omělce! Sákriš! Mě tam tak posadit, tak je to muj sódné deň! Poslochači si pěkně sedijó, každé jak oškvarek v šešce a takové dirigent abe měl hlavo jak škopek. –

Ale mosim řict, že přes to, že sem o něho měl strach, že to provedli znamenitě a každé v Brně be měl před tem člověkem smeknót klobók na sto kroku. Já sem z něho chvilema oče nespóštěl! Furt tó hulečkó mrskal – napravo, nalevo, zhuro, dule a pořád ajns, cvaj! A každymo temo mozekantovi a zpěvákovi okázal, kde má spostit. Meslim že ho mosijó roke bolet sakramentske! Deť já, dež jedo na trh do Holomóce a držim cestó v roce bič, tak to roko mám za chvilko mrtvó a on celé večit haže obóma, hned pomalóčke a hned zas só roke v povětřó a – keré čert! Ten pán mosijó bet za te tře hodine celé rozharcované! Takové holt člověk mosi bet od malinkosti na hlavo e na roke cvičené. Ináč to neni možny! – Ale poradil bech mo! Copak debe to trošku veksloval a dirigoval chvilko levó a chvilko pravó rokó a decke jedno strčel do kapce! A lebo, debe ti mozekanti aspoň takovy te předehřéčke a dohre hrále si pěkně sami a nechale, chodáka, troško decke odpočenót. Všecko be šlo, jenom chtět! A debe se ti mozekanti e zmélele, kdo pak jim akorát čomi do not.

Jak jož sem povidal, držele se ten pan dirigent jaksepatři! Ten, debe tak vzale do práce te naše břochovansky mozekante, tak to be do Břochovan chodile ledi na bál z celyho okreso. – Od teho vedléšiho pana sem slešel, že ten pan dirigent só direkt z Prostijova, – teda hanák! No – to mně tak srdce poskočelo, div se neocaplovalo, že takové mozekant só muj krajan. Ale chvilkama mně přece nešlo na rozum, proč ten pan dirigent, dež só hanák, proč só takové tenké! Deť přece v Prostijově majó te nélepši vdolke a bochte a e za válke tam nebelo zle! Tam belo do hobe decke dost a hanák má vepadat, jak bečečka! Podivéte se na mě! – Take mně ten vedléši pán povidal, že ten pan dirigent skládajó take mozeko a že složele moc pěkné kósek – Nemužo si honem vzpomenót, jak se to menoje, ale mně se zdá – aba – jož to mám – „Velekonoce! – Tam pré přende na jeviště opravdovská bóřka, vidět moře a slešet jak šplóchá a poslednim jednáňó pré jedna ženská zabije chlapa motekó. A teho chlapa pré hrá jeden opravdovské žed z Prahe! A tož ho neni škoda! – Až přejedo podrohy do Brna, tož na to mosim jit a odhadnót to, je pré to toze pěkné kósek! –

Tak ešče jednó mosim řict, že ten pan řícící se vecajchnovale! Temo bech dal névětši plat! – Tož teda dnes skončim a za tédeň napišo o tech zpěvákách. –