Dopis stréčka Matěje Křópala z Břochovan o brněnskym divadle (26. 2. 1921)

Tož sem Vám poslednikrát slébil, že Vám dnes napíšo o tem řiditelo teho divadla, ke kerymo sem se dostal přes tolik překážek. Posadil si mně naproti sobě a já si ho jaksepatři prohlidl. Chlapisko jak hora, na nose cvikr, keré si pořád pocoje, hlasesko jak velehradské kazatel a selnó roko, že debe pěsťó řizl v hospodě o stul, tak dva vedléši stole veletijó do povětři. Pořád se na člověka osmivá a mlovi správně česke podlivá mluvnice, takže sem si hned meslel, že take spisoje. Na stole má samo arche plny cifer, pořád počétá, abe na konco roko dobře vešil a nemosel dosazat. Vekládal mně cely óčetnictvi divadla, že sem z teho bel hlópé a jak každyho teho herce a zpěváka má hloboko v srdco a jak se stará o to, abe žádné nebel zkrácené. Mosi to bet dobré člověk. Má pré radost, že v Brně to divadlo tak roste, že herce a zpěváce só jak jedna famileje a že se meze sebó neperó. – Viděl sem jak mo okapla slza, dež mlovil o tem, jak ho to těší, že brněnsky obecenstvo do divadla rádo chodi a jak každymo, zvláště tém omělcům na tem záleži, abe v Brně belo nélepči divadlo v celé repoblice. „Dé to Buh“ – povidám – „pane řiditeli! Vidim, že ste chetré člověk a pude-le to tak dobře v divadle, jak to de, bodó do Brna jezdil ledi až z Prahe, abe neco pěknyho viděle“ Jenom tem omělcum déte veleky gáže – vemte kde vemte – protože jenom tak je choť do práce, dež každé z těch hercu a zpěváku se cétí dobře zaopatřené.“ Řiditel na to kévl a slébil mně, že to nebode dlóho trvat a herci bodó chodit jak baróni a peněz bodó mět jak hader. – Pak sem se ho ptal, ešle je jeho příbuzné nějaké Štech, co skládá te divadelni kóske a všejijaky románe. On se napřimil a povidá: „Pantáto, to so já sám! A ešle Vás to zajimá, tož zrovna dnes hrajó ode mne pěkné kósek „David a Goliáš“ – běžte se podivat“ a dal mně léstek zadarmo. Ptal sem se ho take, ešle sám vestopoje, ešle hrá lebo spivá. On se zasmál a že pré ne! Povidám – „Sákriš to neni v pořádko! Slyšel sem, že řiditel Lacina hrál a zpival jednó v Holomóce Mikáda, řiditel Trnka Dalibora, Jiřikovské hrával Napoliona a tož proč ve beste k sakro nemuhl hrát nejakyho rytíře. Veleké ste dost, rovné jak telegrafni štangle a tož jenom do teho, nic se nebujte!“ On povidal, že si to rozmesli, ale že do teho moc choti nemá, protože každé řiditel, keré dosud hrál, dostal v novinách od kritiku nařezáno. – Dež sme se tak bavele, v tem tam přešil jeden pán s maló bradkó a s podlóhló hobó. Řiditel povidá: „Pantáto, to je pan dramaturg Mahen!“ – Tož sem temo Mahenkovi potřisl rokó a on se mě hned ptal, ešle máme v Břochovanech rebe, že chodi chetat. Panimámo pré má take z Hané a moc faň robko. Ptal sem se ho, ešle je to on, co složil teho „Janošíka“. – Pré ja! – Vekládal sem mo, jak to o nás hrále štodenti v lese a že be bele teho Janošíka málem doopravde oběsele! Jož chrčel! – Tak sme se ošče chvilko dohromade bavile, řiditel mně dal právo – že dež bodo teda nekolik dni v Brně – že mužo v divadle všode vlizt, poplácal mně na rameno, abech pré jenom do tech „Šeptu“ psal dál. A tož pudo na teho „Goliáše“ a na „Rozvedenó pani“ a pak Vám to napišo! Povidal sem mo ešče na konec: „Pro Váš lest, pane řiditel, bodo psát furt! Ale onehda mně pro Boha prosel nejaké Móric Jáchim Eck-Schönhauser aus Gaya, abech pré mo psal do jakéchse novin, že pré bode platit jak mórované. Ale já temo křevymo šňopákovi nevěřim. Paleco má holó jak kolelno, krabaty čelo a te oče se mo bléskajó, jak debe chtěl zrovna nekeho ošedit. Šak Ve pré ho znáte, pane řiditel!“ – „A tož s Pánem Bohem!“ – „Máá úcta, pane Křópal! Máme Vás rádi!“