Dopis stréčka Matěje Křópala z Břochovan o brněnskym divadle (12. 2. 1921)

Tož v třeti přestávce sme s Franckem velezle z teho hlediště ven a abechme protahle trocho nohe, špacirovale sme po chodbě, tam kde só šatne. Do tech šaten se okládajó věce, kery člověk na seďátkách nepotřeboje – dešnike, hulke, klobóke, baranice, zemnike atd. a každé dostane cedolko s numirkem a dež se de z divadla dom, tož na to cedolko zas Vám vratijó vaše švestke nazpátek. Te šatne majó pod opatrnosťó žensky a řiká se jim – kvartrobke. Só to same šekovny robke, s každém pěkně promlovijó a o každym tem členo divadla neco vijó a – povijó. Tož s jednó sem se dal take do řeče. Napřeď o počasó, o vranovské póti, o tem kósko, co hrále, a pak sem si dodal kuráže povidám si – „Za optáni nic nedáš a přes hobo ti nedajó“ – a zoptel sem se té kvartrobečke, co veznamenává v divadle takové ležisér, naco je – a kdesecose.  A tož ta panička spostila a napovidala mně teho za chvilko celó kniho. –

Tož pré – dež kapelnik naštodyroje s tema zpěvákama note a oni to dobře omijó – tak jich dostane do práce ten ležižér a majó s něm tak zvanó – aranžéřskó zkóško. A ten ležižér něma hébe jak chce, mosijó skákat, jak on piská. – „Toť budeš stát te, toť zas te! Roko zhuru, roko dule! – Slečinko, ve velezete z té levé srane, pane tenór, ve zas z pravé! Pane bas, ve sebó mignete o zem! a ve dva vzado ve si dáte hobičko jako lopato a ve, pane pařitón, ve bodete pět taktů držet hobo!“ – Tak pré rozkazoje ten ležižér a kdo neposlechne, temo vemamlasi a venadá až se kulise třesó. Na cedole belo napsáno, že to ležoroje nejaké Vl. Marek. – A tož se ptám te kvartrobke, co je to za hada a za chvilko se věděl všecko.  Že pré je rodák z Prahe, ale do Brna pré přešil z cezozemska, až z Lajbacho. Je pré toze přisné! „Ale nedivte se, pantáto!“ – povidá ta kvartrobka – „Dež mo ti zpěváci neco ve hře poplancó, tak ho kritik v „Lidovéch Novinách“ tak porépe, až be si choeák zófal! A tož přisné mosi bet!“ – Ptal sem se, jak vepadá! Tož pré tak o pohlavek menši než ten inšpektór, ale není tak červené. Hobo do kolata a má takovó zdravó lesni barvo. Chodi pré faň nastrojené. Gatě decke vepiglovany, nosi prstýnek se zeleném hrobém okem, jak kanovník, a v mašle pod krkem špendlék se sviťavém kameněm! Zkrátka a dobře – vepadá pré jak debe otekl z vékladni skřině lebo s plachte z biografo. Drohé Psiklandr! – On pré take sám hravá a jenom same špásovny úlohe – a to pré se ledi chetajó za břoche, jak se mosijó smát. Vedlivá něho só v Brně o divadla tako komikři, nejake Holék a jakési Podbrabek lebo – Porkrábek. Só pré na jevišto toze k smicho! Obá pré majó holy palece a temo pano Markovi pré to take začená na hlavě jož bléskat! Bez teho Marka, Holéka a Purkrábka be pré v operetách ani nehnole. A tož až bodó nejakó to opereto hrát, tak to jaksepatři oblidno a pak Vám napišo. – Přejedo do Brna co nevidět! –