Dopis stréčka Matěje Křópala z Břochovan o brněnskym divadle (5. 2. 1921)

Řikávajó všelejaci hlopáce, že pré me na Hané nésme zpěvné národ. Že pré omime jenom „Foké, větřečko, foké“ –, „Hanák má červeny gatě…“, „Na té našé Hané…“ a pak to pomalóčkó pěsničko „V zémě je zema, v litě teplo, v noce je tma, ve dne světlo“. Že pré Hanáce majó jenom dobry žalódke, plechovy střevka a místo pěsniček rači klobáse a bochte! – A tož zase prr! – V brněnskym divadle na příklad be bez Hanáku ani nehnole. Je jich tam nekolek, ten néhlavneši dirigent, pak ten, co dává te note dohromady a održoje pořádek, nejaké Svozel –, toze slošné člověk! (Jenom na te nepořádny člene pré je grobián.) – Témo se ztratit partes třeba od helijóna, tak onemocni. Pak je tam v Brně o divadla ten slavné zpěvák – Valentin Šindleru z Cholene od Litovle. Tož o temto vám mužo napsat vic. Je z vedléši kolátore, od našé dědině to muže bet kočarem tak slabó hodinko. Slešel sem ho zpivat v tech „Hoffmannovéch povidkách“ – to hlavni uloho. – Každé kos, v kerym on zpivá, je veprodané tédeň napřed a ledi se bijó o léstke až jich policajti mosijó rozhánět. A jak vleze na jeviště, tak vidět v celym divadle radostny hébnoti. Slečinke sebó vrtijó na tech sedadlech, kukre na očich, a každá be mo nérač vletěla do nároči. (Já mo to nezávidim – ale – pozor! Valentinko!) A dež začne zpivat, tak ledi bláznijó. Hneď zpivá potichóčko – jak debe tě lechtal kolem břóška a hneď zas otevře to chlebárňo jako kufr a veleti tón jak lopata – div leďom  nepopraskajó bobinke v ošich! A zpivá tak lehočko, jak debes mo táhal z krko střibrny papirke lebo hedvábny pantle! A herec, jaké je, se ptáte? – Vekládajó, že pré nebožtek Mošta a Vojan – dé jim panbu věčnó sávo – bele moc dobři herce“ Tož třeba! Ale ti jenom mlovile na jevišto, ale ten Šindleru chasnik mosi hrát, mlovit a zpivat a všecko najednó! A muhl be to iné člověk než Hanák takhle dokázat? A tož, k sakro, só Hanáce zpěvné národ lebo né? – Ten Šindleru omělec je člověk, keré má škole a dobró hlavo. Jeho tatik mo řikával: „Senko, boď si čém chceš, ale panáčkem bet mosiš!“ A tož šil na panáčka štodyrovat do Holomóce. Bel tam pul třetiho roko. Štasné a spokojené, děti mo lóbale jož roke a v celym okreso se mlovilo jenom o primici nastavajiciho pátra Valentinka. Ale sklaplo všeckém – a babe mo to nemužó dodnes odpostit! Vlezlo mo najednó do palece, že pude s tém svém hlasem k divadlo a zpřima do Prahe! Pověsel kleriko na řebik a frnk! V seminářo plakale všeci, dež odcházel, protože ho měle toze rádi, zpival jim jenom a hrál – a sám nebožték pan biskop bele smotné! – Pak ho očel zpivat v Berlině jakése cezozemské profesór až z Majlando – a pak zpival na jevištich a toze se lébil. Tatiček a matička mo odpostile, že jim pokazel primični parádo a měle z něho radost! Nezkazel se v tem hřišnym světě – a Hanáke zachránil před haňbó, že nesó zpěvné národ! Ale debe bel e zostal panáčkem, nebel be se měl zle! Bel be měl peněz jak šopek a hobo vepasenó jako obracenó miso! Každé be bel chtěl zpivanó mšo. Za rodiče z obóch stran, za mládence a panne, za šťastné návrat z vujne, za odvráceni zlyho pokošení – a na sv. Florejánka – slavnó mšo hasičskó. Žensky be mo bele nosele vdolke a bochte sérem lebo makem posepany a v zémě muhl sedět jenom na fáře o okna a poslóchat, kde zakviči prasátko a rovnó jit na zabijačko. Každé be ho bel rád viděl, pohostil a eště jelétko a jetrničko do papirka! – Tož tak –, jož sem vám teho dnes naplkal dost a řikám předem, ešle mně nekdo eště řekne, že jenom Češi a Slováce zpivajó, tak ho břinko po hobě, až mo zob veleti. Ten Šindler zpivá furt, na cedolich je od neděle do neděle – bez něho be ten pan direktór sešedivěle a mosele be ten kšeft zavřit. Slešel sem soce šoškat, že be se temo Šindlerovymo chlapcovi měl zvéšet plat! A tož honem! Omastek je drahé a v krko veschót nesmi! –

Za tédeň se dovite neco o tem režiséro panu Markovi, co oči te zpěváke hébat rokama a nohama a o tem panu Schneiberkovi, co te herce obliká, kde jaky plátno pomaloje a kde jakó staró kistno zbije dohromade a odělá z nich kolise! – Tož za tédeň naschledanó! –