FABIANOVÁ Vlasta

(1912 - 1991)

Vynikající česká herečka, po desetiletí byla hvězdou činoherního souboru pražského Národního divadla, proslavila se i v řadě filmových rolí. V Brně prožila dětství a mládí. Během osmi let svého působení v brněnské činohře vyzrálo její herecké umění. 

Vlasta Fabianová se narodila v západoukrajinském městě Lvově, hlavním městě tehdejší rakouské Haliče, kde působili její rodiče. Pocházela z umělecké rodiny. Její strýc \Miroslav Fridrich byl známý brněnský malíř, sestřenice Věra Fridrichová vynikající divadelní výtvarnice. Když byly malé Vlastě dva roky, přistěhovala se rodina do Brna, kde Vlasta Fabianová prožila své mládí. Po čtyřech letech studia na gymnáziu ji definitivně zlákalo divadlo. Byla přijata na studium herectví na pražské konzervatoři, kde se jí dostalo vynikajícího školení pod vedením prof. Suchánkové, Laudové -Hořicové, Rudolfa Deyla a a režiséra Milana Svobody. V době studií účinkovala v ochotnických představeních v Divadle Na slupi a v představeních konzervatoře. Zahostovala si i na Národním divadle. Za Annu Sedláčkovou se objevila v záskoku v titulní roli francouzské hry Julie si koupí dítě. Ve slavné Hilarově inscenaci Vrchlického Soudu lásky hrála Briandu. V sezóně 1932/33 si zahrála v několika inscenacích úspěšných bulvárních komedií ve Švandově divadle a v Divadle Akropolis. 

Vlasta Fabianová ovšem mířila výše. Chtěla hrát v repertoáru, který by jí umožnil uplatnit všechny své osobnostní a talentové předpoklady stejně jako technickou vybavenost, kterou získala studiem na konzervatoři, v široké repertoárové škále. Zahostovala si v kladenském a plzeňském divadle a v roce 1933 je po úspěšném hostování v roli královny Viktorie ve hře Královnina dívčí léta angažována do svazku činohry Národního divadla v Brně. Brnu zůstala věrná osm sezon a za tu dobu zde vytvořila více jak šest desítek roli. 

Brněnské působení mělo pro Vlastu Fabianovou obrovský význam. Zde se mohl její talent konečně rozvinout. Mimořádným přínosem pro ni bylo účinkování v Shakespearově Večeru tříkrálovém pod režijním vedením Jaroslava Kvapila. Hrála v této inscenaci ústřední dvojroli Violy a Sebastiana. Sama na tuto svou jedinou spolupráci s Kvapilem později často vzpomínala. Zazářila v inscenaci O´Neillovy adaptaci Oresteie, Smutek sluší Elektře, kde v roli Lavinie mohla uplatnit niternost a hloubku hereckého projevu, hluboce promyšlený přístup k roli spolu se všemi vnějšími a technickými předpoklady, které pro ztvárnění této postavy měla. \Jejími dalšími brněnskými triumfy byly především Helena z Čapkovy RUR, Lucie z Pirandellovy hry Život, který jsem ti dala či obdivuhodně ztvárněná psychologicky nesmírně složitá titulní role Marty v Langrově Dvaasedmdesátce. 

Z desítek rolí, které Fabianová v Brně vytvořila, si připomeňme alespoň její postavy shakespearovské. Vedle již zmíněné Violy to byla například Porcie v Kupci benátském, Kateřina v Zkrocení zlé ženy, Rosalinda v Jak se Vám líbí či královna Titánie ve Snu noci svatojanské. Výborně ztvárnila také titulní roli v Goldoniho Mirandolině. V moderním repertoáru se blýskla v postavě lady Chilternové v Ideálním manželu Oscara Wildea, jako Ilona ve hře finské autorky Hedy Vuolijoki Ženy na Niskavuori, Iris ze hry Ze života hmyzu bratří Mrštíků či Judita v Shawově Pekelníku. S mimořádným ohlasem u publika se setkala její Roxana v Rostandově Cyranovi. 

Dle názoru kritiky vrcholy její tehdejší tvorby byly dvě role ze sklonku jejího brněnského období: Věra z Gončarovovy Strže v dramatizaci Jana Bora a Eleonora Duseová v Menzelově hře Appasionata. V nich se definitivně Vlasta Fabianová představila jako herečka se smyslem pro schopnost hlubokého rozkrytí složitých psychologických charakterů. 

V Brně měla Vlasta Fabianová hlavně díky svému prvnímu manželovi, rozhlasovému režisérovi Josefu Bezdíčkovi, přímý kontakt s významnými představiteli brněnské, převážně levicově orientované umělecké avantgardy, což dále prohloubilo její názory na umění směrem k moderním výrazovým proudům. 

V roce 1941 se Vlasta Fabianová stává členkou činohry pražského Národního divadla. Velmi často je obsazována do postav tajemných, záhadných žen a krasavic. Z jejího repertoáru v době okupace jmenujme alespoň titulní postavu v Kožíkově Meluzině, Elmíru v Molierově Tartuffovi, Ingrid v Ibsenových Nápadnících trůnu a zejména její Maryšu, kterou si sice zahrála už v Brně, ale teprve v Praze nalezla nejvlastnější a nejsvébytnější pojetí této složité role. 

I když Vlasta Fabianová byla především herečka bytostně divadelní, prosadila se i ve filmu. Ještě v době svého brněnského působení hrála Bytnou ve filmové adaptaci Pohádky máje. Z jejích dalších filmových rolí se zmiňme alespoň o Kněžně z Prstýnku, Dívce se závojem z Krakatitu a především o Věře Maxové ve filmové adaptaci Hrubínové Srpnové neděli a královně Runě ve Weiglově filmovém zpracování Radúze a Mahuleny. 

V poválečném období má možnost zopakovat si některé své starší úlohy. V nových inscenacích si zahraje znovu Maryšu či Rosalindu v Jak se Vám líbí a Roxanu v Cyranovi. Její nejlepší postavy v nových premiérách byly z okruhu moderní dramatiky jako například Tereza v Anouilhově Krutém štěstí anebo Sabina ve hře amerického autora Thorntona Wildera Jen o chlup. 

Padesátá léta se svým schematickým prvoplánovým pojetím divadla příliš hereckému typu Vlasty Fabianové nepřála. I tehdy se ovšem dočkala rolí, v nichž mohla uplatnit své herecké přednosti, jako tomu bylo v jejím pojetí Rosavy v Tylově Strakonickém dudákovi anebo v roli Višněvské ve Výnosném místě A. N.Ostrovského Na druhé straně jí padesátá léta přinesla možnost detailního seznámení s teorií K. S. Stanislavského, která byla sice velmi povrchně prosazovaná, ale moudrá a přemýšlivá herečka si ji dokázala zpracovat jak pro svou vlastní herecku tvorbu, tak pro svou činnost pedagogickou na DAMU, jíž se s mimořádným úspěchen věnovala dlouhá léta. 

Zlom přichází v polovině padesátých let, kdy se začíná měnit repertoár a v Národním divadle žezlo přejímá generace režisérů reprezentovaná jmény Radok, Krejča, Pleskot. Hraje prohnanou lady Cheveleyovou ve Wildeově Ideálním manželovi, její významnou postavou z té doby je Nihal v Hikmetově Podivínovi. A poté přicházejí vrcholy její herecké tvorby – Konstance ve hře americké autorky Lilian Hellmanové Podzimní zahrada, Gertruda v Hamletovi, Arkadinová v Čechovově Rackovi, Iokasté v Sofoklově Oidipu vladaři. Z dalších jejích znamenitých rolí v šedesátých letech jmenujme například Josefinu z Giraudouxovy Bláznivé ze Chaillot, titulní postavu Bernardy Alby ve hře Garcii Lorcy, podivínskou Opalu ve hře Johna Patricka Vrahové a slečna Opala, kterou si zahostovala v kladenském divadle. 

Její poslední rolí na scéně Národního divadla byla Gizela v inscenaci hry Istvána Orkenyiho Kočičí hra, v níž vytvořila skvělý antipod k mimořádnému výkonu Dany Medřické v roli Erži. 

Velká česká herečka Vlasta Fabianová zemřela 26. června 1991. Je třeba zdůraznit, že její brněnské působení mělo mimořádný význam pro formování jak jejího mimořádného talentu, tak jejich osobnostních a profesních vlastností. 

Mojmír Weimann